Čís. 15401.

K výkladu § 1 zák. o ruč. žel. čís. 27/69 ř. zák. Za jakých předpokladů může býti oprávněn náhradní nárok cestujícího vystoupivšího z vlaku bočními dveřmi vagonu vedoucími na opačnou stranu stanice, přišel-li při tom k úrazu.
(Rozh. ze dne 17. září 1936, Rv I 2370/34.)
Žalobkyně se na žalovaném železničním eráru domáhá náhrady škody tvrdíc, že utrpěla zranění, když vystupovala z vlaku dveřmi vagonu jsoucími na opačné straně od výstupní stanice; k vystoupení těmito dveřmi, jež nebyly uzavřeny, byla nucena proto, že dveře na straně stanice byly uzamčeny a průvodčí je neotevřeli přes to, že klepáním na ně upozorňovala, že hodlá vystoupili. Nižší soudy žalobu zamítly.
Nejvyšší soud uložil prvému soudu nové jednání a rozhodnutí.
Důvody:
Podle stálého rozhodování nejvyššího soudu jest rozuměti příhodou v dopravě ve smyslu § 1 zák. o ruč. žel. takovou úchylku od pravidelného provozu dráhy udavši se mimo osobu poškozeného, která jest sama o sobě způsobilá přivoditi poranění nebo usmrcení člověka (srov. na př. rozh. čís. 8543, 7519 Sb. n. s.). Jest proto zkoumati, zda jest takovou úchylkou od železničního provozu, byly-li dveře vedoucí na opačnou stranu, odvrácenou od nádražní budovy železniční stanice, otevřeny. V tom směru bylo v rozh. nejvyššího soudu uveřejněném pod čís. 11495 Sb. n. s. vyloženo, že z účelu opatření nařízených v § 22 žel. provoz. řádu čís. 1/52 ř. z., podle něhož mají býti dveře vagonů na podélné Opatřeny dvojí závorou, a v § 95 téhož provozního řádu, podle něhož nesmí cestující za jízdy vlaku ani vystupovali, ani nastupovati, ani zbytečně dveře otevírati a na plošinu vkročiti, jest usuzovati na to, že dveře vagonu musí bytí za jízdy uzavřeny na obě závory, i když se to v těchto předpisech přímo nenařizuje, a že tedy jde o příhodu v dopravě, nebyly-li v době příjezdu do stanice dveře vagonu řádně, t. j. na obě závory uzavřeny. Neprávem proto oba nižší soudy nepřihlížely k žalobnímu tvrzení, předneseném již v řízení před soudem prvé stolice a opakovanému i v odvolacím spise, že dveře vagonu byly na opačné straně od výstupní stanice otevřeny po případě, že nebyly nedopatřením tyto dveře uzamčeny, takže se otevřely. Nesejde na tom, že žalobkyně sama projevila v žalobě právní názor, že jest pokládati za událost v dopravě trhnutí vlaku při rozjíždění ze stanice, jeho odjezd ze stanice bez ohledu na její volání, aby jí byly dveře vagonu na výstupní straně otevřeny a neotevření těchto dveří včas. Tento její právní názor nebyl pro soud závazný, neboť soud jest při právním posuzování předneseného skutkového děje zcela samostatný, ledaže strany daly zřejmě na jevo, že si přejí, aby věc byla rozsouzena jen z určitého právního hlediska, čemuž však v tomto sporu tak není, jak patrno z toho, že i v řízení před prvou stolicí i v opravném řízení žalobkyně setrvala na uplatňování skutečnosti, že dveře vagonu na opačné straně, odvrácené od stanice, nebyly uzamčeny po případě, že nebyly otevřeny. Zůstalo tudíž v tomto bodě řízení neúplné.

Citace:

č. 15401. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1937, svazek/ročník 18, s. 825-826.