Čís. 15334.

Význam t zv. prozatímního pojišťovacího záznamu.
Nedošlo-li mezi pojistitelem a pojistníkem k dohodě o výši pojistného, nedošlo k sjednání pojistné smlouvy, a pojistník není povinen, nebylo-li nic jiného ujednáno, platiti pojistnou prémii za dobu, po kterou měl nésti pojistitel risiko podle t. zv. prozatímního pojišťovacího záznamu sloužícího k ochraně pojistníkově, než vejde v účinnost definitivní pojistná smlouva.
(Rozh. ze dne 26. června 1936, Rv I 1536/34.)
Žalující pojišťovna přednesla, že se žalovaná firma ucházela r. 1929 o nové pojištění průmyslových budov proti požáru u žalobkyně a jednala proto se zástupcem jejím inž. N-ým o podmínkách pojišťovacích. Inž. N. navštívil dne 23. září 1929 majitele firmy inž. K-e, provedl předběžný odhad budov, strojů a zásob a vypracoval na podkladě toho pojišťovací návrh. Hned tehdy žádal inž. K., aby bylo podkladem pro pojištění i kontokorentní spojení, to znamená, že na straně debetní inž. K-ovi budou k tíži připisovány prémie a na straně kreditní eventuální náhrada škody, s čímž inž. K. souhlasil. K žádosti inž. K-e poskytl mu inž. N. 10% slevu z prémie, s další žádosti za slevu 20% odkázal ho inž. N. na ředitelství ústavu. S vědomími inž. K-e vzal pak inž. N. tovární objekty v prozatímní pojišťovací záznam ode dne 30. září 1929 vzhledem k tomu, že dřívější pojištění žalované u M. se tou dobou skončila. Žalobkyně oznámila v důsledku toho žalované doporučeným dopisem z 1. října 1929, že bere budovy, stroje, zařízení a závody dnem 30. září 1929 v prozatímní pojišťovací záznam sumou 2000000 Kč, proti čemuž žalovaná neměla námitek. Definitivní návrh pojišťovací byl podepsán žalovanou 5. července 1930 a žalobkyni doručen. Po vyrozumění ústavem žalobkyně z 8. července 1930, že návrh potřebuje doplnění a že prozatímní záznam pojišťovací zůstává v platnosti, bylo doplnění provedeno, při čemž inž. K. znovu uplatňoval 20% slevu z prémii místo 10%, což zástupce žalobkyně inž. N. odmítl. Správní rada J. se nabídl, že se pokusí u generálního ředitelství intervenovati za dosažení alespoň 15% slevy z prémií pojišťovacích, s čímž inž. K. souhlasil a správního radu J-a k tomu zmocnil. Pojistka byla vyhotovena a doručena až dne 11. září 1930, poněvadž ředitelství čekalo, až bude správní rada J. jednati o slevě s generálními ředitelem Dr. Č-em, který byl jediné oprávněn tuto mimořádnou slevu povoliti. Po podepsání a doplnění přihlášky se jednalo o povolení 15% slevy, jež však nebyla povolena. Poté žalobkyně se souhlasem žalované s pojišťovnou M. pojišťovací risiko společně převzala s tím, že smlouva pojišťovací bude zníti na žalobkyni. Dne 11. září 1930 byla vyhotovena kolektivní pojistka, kterou inž. K. dopisem z 22. září 1930 přijal, ale odmítl platiti za prozatímní pojišťovací záznam. Když žalovaná pojistku dne 13. října 1930 vrátila a oznámila, že se pojistí _u ústavu jiného, byla tato dopisem ze dne 30. září 1930 propuštěna z pojištění žalobkyně, jež si však vyhradila vymáhati prémii za prozatímní pojišťovací záznam od 30. září 1929 do 30. září 1930 per 5837 Kč při 10% slevě včetně, poněvadž po tuto dobu sama nesla risiko, jak touto žalobou učinila. Nižší soudy žalobu zamítly, odvolací soud z těchto důvodů: Prvý soud shledal žalobní nárok neodůvodněným proto, že k uzavření takovéhoto záznamu mezi stranami ani nedošlo, když se strany nedohodly o podstatných částech pojišťovací smlouvy, t. j. o výši náhrady a výši prémie. Správně uvádí prvý soud, že pojišťovací smlouva jest smlouvou úplatnou, která k tomu, aby zavazovala, předpokládá, aby stranami byla pevně smluvena výše úplaty za pojištění a výše náhrady (§ 1288 obč. zák.). Pokud se týče výše náhrady, nelze souhlasiti s napadeným rozsudkem. Z dopisu žalobkyně z 1. října 1929 jest nepochybno, že žalobkyně vzala budovy, stroje, zařízení a zásoby žalované v prozatímní pojišťovací záznam Částkou 2000000 Kč. Jelikož žalovaná proti tomu námitek neměla, byla tím pevně smluvena výše náhrady v případě požáru, do které žalobkyně zaplatí náhradu. Naproti tomu nelze tak tvrditi o výši prémií. Žalovaná žádala snížení obvyklé prémie o 20% a žalobkyně k této slově nepřivolila. Nebyla proto mezi stranami výše prémie vůbec dohodnuta a pro tento nedostatek podstatné části pojišťovací smlouvy mezi stranami nedošlo ani k uzavření prozatímního pojišťovacího záznamu.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Odvolací soud; dospěl k názoru, že nedošlo mezí stranami k ujednání prozatímního pojišťovacího záznamu, ježto nebyla mezi stranami dohodnuta výše pojistného, neboť žalovaný žádal snížení obvyklé prémie o 20%, ke kteréžto slevě pojišťovna nepřivolila. Ze samého tvrzení žalobkynina je zřejmé, že od počátku jednání o pojištění byla tato neshoda mezi stranami, že žalobce hned při ujednáni podmínek (23. září 1029) nespokojuje se s nabízenou slevou ve výši 10%, žádal slevu 20%, že tuto slevu uplatňoval zase, když se jednalo v roce 1930 o konečném jeho návrhu pojišťovacím, že však žalující ústav slevu 20% nepovolil. Mylný jest tudíž závěr, který dovolatelka činí z tohoto nepovolení 20% slevy, jakoby tím zůstala ujednanou prémií obvyklá sazba s 10% slevou, neboť závěr ten nemá náležitého předpokladu ani v dovolacích vývodech, jež mu předcházejí; dovolatelka tam marně opakuje z odvolacího spisu, že platily normální sazby i pro pojišťovací záznam, neboť tím ještě nebyla určena výše pojistného v daném případě. Vždyť i podle dovolatelky zůstalo rozpětí mezi možnou nejnižší a nejvyšší prémií, což se řídilo podle výše slevy. Že by byl žalovaný souhlasil se slevou 10%, když by nebyla povolena žádaná 20% sleva, dovolatelka netvrdí. Nejde o to, zda byl dán při jednání žalovaného se zástupcem žalobkyně podklad, ze kterého se dalo pojistné bezpečně zjistiti a vypočítati s hlediska pojišťovací techniky, nýbrž rozhodnou jest otázka, zda bylo pojistné právě pro tento případ pojištění shodnou vůlí stran (§ 869 obč. zák.) určeno. Z předchozích vývodů se podává, že tomu tak nebylo a nelze souditi jinak, když pojišťovna, ač zásadně přijala konečný návrh žalovaného, 20% slevu nepovolila, a když návrh ten byl výsledkem jednání, v kterém žalovaný znovu uplatňoval 20% slevu. Lze-li mluviti o přijetí návrhu, stalo se to tudíž se strany pojišťovny za odchylných podmínek, což jest považovati ve skutečnosti za jeho zamítnutí (srov. čís. 14351 Sb. n. s.). Následkem toho nenasvědčuje ujednání pojišťovací smlouvy ani vyhotovení a doručení pojistky ze dne 11. září 1930 žalovanému, tím méně, že se přijetí pojistky nestalo bez odporu, který nebyl dodatečným jednáním odstraněn. Nazývá-li to dovolatelka »stornováním pro pozdější roztržku«, je to za tohoto stavu bezvýznamné. To vše vede k závěru, že nedošlo k ujednání pojistné smlouvy, čili — jak dovolatelka tuto smlouvu nazývá, k pravidelné pojišťovací smlouvě. Okolnost tuto nepokládá dovolatelka za podstatnou pro posouzení celé věci, avšak s tímto jejím stanoviskem nelze souhlasiti. Z vlastního přednesu žalobkyně se totiž podává, že t. zv. prozatímní pojišťovací záznam slouží k ochraně, než vejde v účinnost konečná (definitivní) smlouva, a tento vztah prozatímní ochrany ke konečném pojištění dostal zřejmé vyjádření v obsahu pojistky ze dne 11. září 1930, v níž byla zahrnuta doba pojištění od 30. září 1929, tedy i ta, jež spadala v prozatímní ochranu. Není tedy důvodu, aby se v souzeném případě posuzoval jako zvláštní ujednání prozatímní pojistné smlouvy onen prozatímní pojišťovací záznam, o němž nemluví ani zákon o pojišťovací smlouvě, ani pojišťovací podmínky a který podle toho, co právě uvedeno, splývá v jednotný pojistný poměr po ujednání konečného pojištění. Nedošlo-li k ujednání pojistné smlouvy, nemůže tedy býti řeči o uzavření prozatímního pojišťovacího záznamu. Nerozhodno proto, zda nesla pojišťovna nebezpečí, neboť nejde o ustoupeni od pojistné smlouvy, takže nepřichází v úvahu ustanovení § 8 všeob. poj. podmínek a rovněž ne § 63 zákona o smlouvě pojišťovací ze dne 23. prosince 1917 čís. 501 ř. z. Dospěl-li odvolací soud, třebaže z jiných důvodů, k závěru, že mezi stranami nedošlo ani k uzavření pojišťovacího prozatímního záznamu, posoudil věc správně po právní stránce.

Citace:

č. 15334. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1937, svazek/ročník 18, s. 737-740.