Čís. 15536.

Propustil-li zaměstnavatel, nemaje důležitého důvodu, předčasně zaměstnance a nedostal-li tento podporu v nezaměstnanosti, může se zaměstnanec domáhati na zaměstnavateli náhrady způsobené mu tím škody. Nesejde na tom, že zaměstnanec neupozornil odborovou organisaci na nesprávnost důvodu svého propuštění z práce.
(Rozh. ze dne 23. října 1936, Rv I 1231/36.)
Žalobkyně se domáhá na žalované firmě zaplacení zažalované částky jako náhrady škody proto, že ji žalovaná firma dne 21. prosince 1933 bezdůvodně propustila a v přihlášce o podporu v nezaměstnanosti (§ 4 vlád. nař. ze dne 29. srpna 1934 čís. 186 Sb. z. a n.) uvedla, že žalobkyně byla propuštěna podle § 82 živn. ř., což mělo za následek, že žalobkyni nebyla odborovou organisací přiznána podpora v nezaměstnanosti za dobu od 17. února 1934 do 18. května 1934 v požadované výši. Prvý soud žalobu zamítl. Odvolací soud uznal podle žaloby.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Propustil-li zaměstnavatel, nemaje důležitého důvodu, předčasně zaměstnance, může se tento podle § 1162 b) obč. zák. domáhati kromě platu náležejícího mu podle smlouvy za čas až do skončení pracovního poměru — ať skončil uplynutím smluvené doby nebo po řádné výpovědi uplynutím výpovědní lhůty — též náhrady další škody neoprávněným propuštěním mu vzniklé. O takový případ tu jde, ježto nároku na podporu v nezaměstnanosti nemá, kdo byl vlastní vinou propuštěn ze zaměstnání (§ 5 č. 4 zák. č. 267 ai 1921 Sb. z. a n. v doslovu zák. č. 74/30 Sb. z. a n.). Nesejde na tom, že přihláška, o niž jde, byla vyhotovena teprve po skončení pracovního poměru žalobkyně, ani že v přihlášce, byl ověřen důvod rozvázání pracovního poměru zaměstnavatelem, neboť důvodem uplatňované náhrady škody nebyl a není obsah přihlášky, jenž odpovídal a musil odpovídati stavu věci, jak se skutečně udál, nýbrž tvrzené porušení pracovní smlouvy. V soužené věcí žalobkyni přisouzena náhrada za výpovědní lhůtu v částce 180 Kč, ježto byla žalovanou firmou dne 20. prosince 1933 bez důležitého důvodu podle § 82 lit. f) živn. ř. propuštěna z práce. Žalovaná firma je tudíž žalobkyni práva z další škody jí tímto neoprávněným propuštěním vzniklé a žalobou vymáhané za ztrátu podpory v nezaměstnanosti. Nesejde na tom, zda žalovaná v době, kdy vyplnila přihlášku o podporu v nezaměstnanosti, věděla či nevěděla, že propustila žalobkyni neoprávněně, neboť její zavinění spočívá v tom, že žalobkyni propustila bez důležitého důvodu a toto propuštění zavdalo příčinu k tomu, že žalobkyně podle svrchu dotčených předpisů nemohla obdržeti spornou podporu, takže je tu příčinná souvislost mezi zaviněním firmy a nastalou škodou. Nesejde ani na tom, že žalobkyně neupozornila svoji odborovou organisaci na domnělou nesprávnost důvodu svého propuštění z práce, ježto důvod rozvázání pracovního poměru musí býti v přihlášce ověřen zaměstnavatelem a nelze jej nahraditi ani oznámením žalobkyně, ani vlastním šetřením výboru organisace. Žalobkyni nelze tudíž přičítati zavinění ani spoluzavinění proto, že neuvědomila organisaci, že propuštění jest sporné a není tu rozporu se spisy, nepřihlížel-li odvolací soud k této části přednesu žalované firmy, ježto nemá významu pro posouzení věci.

Citace:

č. 15536. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1937, svazek/ročník 18, s. 996-997.