Výměnkářka-vdova, kteráž nemá stipulováno právo výměnku i pro případ svého opětného provdání se, není, znovu se provdavši, oprávněna, svého manžela k sobě do výměnku vzíti. Hospodář může v případě takovém podati žalobu negatorní přímo na tohoto manžela. (§§ 92., 523., 506., 521. ob. z. obč.)

Veškery tři stolice uznaly v tomto smyslu.
Z důvodů 2. stolice.
Odvolací soud nemůže přisvědčiti mínění odvolatelovu, že by v tomto případě měla býti žaloba pro nedostatek pasivní legitimace žalovaného odkázána.
Je ovšem pravda, že rozhodnutí nejv. soudu odvolatelem citovaná (sbírka Pf. Sch. K. č. 14 265, 14 603, 14 906) zastávají názor, že dlužno žalovati vždy ty osoby, o jejichž právo výměnku se jedná a ne ony třetí osoby (ovdovělou dceru výměnkářů, resp. zletilého syna výměnkářčina nebo manželku výměnkářovu), které proti právu výměnkářem do jeho bytu byly přijaty; však, jak obtížno jest exekvovati často takový rozsudek, na to velmi vhodně a přesvědčivě poukazují důvody odvolacího rozsudku tohoto soudu, uvedené v rozhodnutí nejv. soudu z 7. února 1905 č. 598 Pf. Sch. K. č. 2956. Mimo to jest i podstatný rozdíl co do pasivní legitimace, vezmou-li výměnkáři rodičové k sobě dítě, nebo i výměnkář manžel manželku, či je-li tomu jako v případě našem naopak. Leč tato otázka není vlastně pro náš případ rozhodnou. V našem případě opírá se totiž žaloba o tvrzení, že odvolateli v domě žalobcově žádné právo bydlení, kteréž týž si osobuje, nepřísluší, a žádá se v ní, by uznáno bylo právem, že žalovanému nepřísluší právo bydlení v domě č. 12 v B., že týž jest povinen to uznati, z domu toho se vystěhovati a dalšího užívání se zdržeti. Žaloba tohoto petitu nemohla přece nikdy proti manželce žalovaného býti podána, ta přec má na domě tom právo doživotného a bezplatného bývání ve zvláštní světnici pro sebe a dále pouze pro své děti notářským spisem ze dne 3. ledna 1904 stipulované a knihovně zajištěné. Plným právem proto obrátil se žalobce se žalobou jen proti žalovanému. Ovšem tento snaží se hmotně odůvodniti právo své poukazem na to, že manželka jeho, mající výměnu ve zvláštní světnici, má právo, jej do svého bytu přijati, aniž by tím právo výměny rozšiřovala, poněvadž prý dle § 92. obč. z. jest ona jako manželka povinna, dle svých sil žalovanému v domácnosti a při výdělku pomáhati; mimo to prý nelze jí upírati právo, aby si k sobě někoho do výměny vzala.
Leč tu, nehledě ani k tomu, že tato povinnost § 92. ob. z. obč. předpokládá vždy vlastní domácnost manželovu, kteréž ale žalovaný v případě tomto nemá, stačí uvésti, že nejv. soud v rozhodnutích svých odvolatelem samým citovaných (sb. č. 14906 a nová sb. č. 3188) zdůrazňuje, že při posuzování výměnku je hleděti vždy na konkrétní případ. A právě v našem případě jde jasně z notářského spisu na jevo, že manželka odvolatele má v řečeném domku pouze právo užívání a nikoli právo požívání, ana neobývá zvláštního výměnkářského stavení, nýbrž toliko výměnkářskou světnici v domě žalobcově.
Objem práva užívání určuje se dle § 506. o. z. obč. (§ 521. ob. z. obč.) potřebou oprávněného v čase jeho zřízení; tehdy však byla manželka žalovaného vdovou, a tu stipulováno bylo v citovaném notářském spise užívání bytu jen jí a jejím nezl. dítkám. Manžel její nemá tedy — protože právě pro případného manžela právo užívání výslovně stipulováno nebylo a o nějakém právu požívání se strany výměnkářky v tomto případě při stavu věci mluviti nelze, — žádného práva v služebném domě žalobcově bydleti. Konečně z té okolnosti, že manželka je dle § 92. ob. z. obč. povinna, manželu svému dle svých sil v domácnosti a při výdělku pomáhati, nelze v našem případě dedukovati, jak to odvolatel činí, že by žalovaný byl oprávněn následovati manželku svou do jejího bytu výměnkářského; neboť naopak manželka je dle tohoto §. povinna, muže do jeho bytu následovati. Rozhodla-li se tedy manželka žalovaného provdati se a nemůže-li muž bydliti u ní pro nedostatek práva na své straně, pak nezbývá jí, než sdíleti s ním ono bydliště, které on jako hlava rodiny založí.
Nejv. soud. dvůr rozhodnutí 2. stolice potvrdil, poukázav prostě na správné jeho odůvodnění.
(Rozh. z 3. března 1909 č. j. Rv II 9/1.)
bl.

Citace:

Výměnkářka-vdova, kteráž nemá stipulováno právo výměnku. Zprávy Právnické Jednoty moravské v Brně. Brno: Nákladem Právnické jednoty moravské , 1911, svazek/ročník 20, číslo/sešit 4, s. 203-205.