Č. 8106.

Spolkové právo: Pojišťovací spolek, zřízený podle spolkového zákona z r. 1852, nemá právního nároku, aby změněné stanovy, na nichž se usnesl, došly úředního schválení.
(Nález ze dne 13. září 1929 č. 16054.)
Věc: Spolek »Wechselseitiger Brandschaden-Versicherungs-Verein« v M. (adv. Dr. Herbert Schlosser z Děčína) proti ministerstvu vnitra o změnu stanov.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Nař. rozhodnutím odepřel žal. úřad schváliti změněné stanovy stěžujícího si pojišťovacího spolku, na nichž se usnesla valná hromada konaná dne 12. dubna 1926.
O stížnosti podané na toto rozhodnutí uvážil nss toto:
Podle § 2 zák. o ss je nss povolán rozhodovati o stížnostech směřujících proti rozhodnutím a opatřením správních úřadů, tvrdí-li kdo, že jimi bylo zasaženo do jeho subj. práv. Se zřetelem na toto zákonné ustanovení je předpokladem úspěšné stížnosti, aby konkrétním rozhodnutím správního úřadu bylo porušeno právo určitého subjektu založené platným právním předpisem. Je tudíž s hlediska toho vždy zkoumati, zdali a pokud je stát ve věci, o kterou jde, svými orgány správními vázán vůči státním občanům ták, že je možno mluviti o subjektivním právu strany na určité rozhodnutí nebo určitý postup úřadu.
Žal. úřad odepřel nař. rozhodnutím schváliti změněné stanovy spolku, který je zařízen jako spolek pojišťovací podle cis. patentu z 26. listopadu 1852 č. 253 ř. z. Sluší proto zkoumati, zdali žal. úřad, odpíraje toto schválení, zasáhl do subj. práva strany, překročiv meze stanovené cit. zákonem. V tomto směru jest poukázati v prvé řadě na ustanovení § 21 cit. patentu, podle něhož změněné stanovy pojišťovacího spolku nabývají platnosti teprve tehdy, když byly schváleny, a schválení toto se uděluje podle týchž předpisů, podle nichž se dává původní povolen. Toto povolení uděluje státní správa podle volného uvážení, neboť v cit. patentu není ustanovení, z něhož by se dalo usuzovati, že povolení ke zřízení pojišťovacího spolku a tedy ke změně jeho stanov za splnění určitých podmínek uděleno býti musí, naopak je zřejmo z § 14 cit. zák., že povolení, jehož je ke zřízení spolku podle §§ 1 a 2 třeba, státní správa uděliti může, avšak nemusí.
Pro správnost tohoto názoru svědčí též ustanovení § 4 odst. 1 cit. zák., v němž povolení ke zřízení spolků ve zvláště tu uvedených případech, tedy povolení, jež svojí právní povahou bylo stejného rázu jako povolení v případech ostatních, bylo vyhraženo panovníkovi a bylo tedy propůjčováno aktem, na jehož udělení nebylo právního nároku.
Není tedy podle cit. ustanovení patentu č. 253/1852 ř. z., jež odpovídají duchu policejního státu, v jehož době vznikla, a jež dosud beze změny platí, státní správa, rozhodujíc o změně stanov pojišťovacího spolku, povinna za splnění určitých podmínek změněné stanovy schváliti a nemá proto ani pojišťovací spolek právního nároku, aby změněné stanovy, na nichž se usnesl, došly úředního schválení (srovn. nál. býv. říš. soudu sbírka Hye-Hugelmann č. 49, 905 a 1530).
Na tomto stavu zákonném nic nezměnil a nic nemohl změniti ani pojišťovací regulativ z 5. března 1896 č. 31 ř. z. I toto min. nař. — jak je zřejmo z §§ 1, 2, a pokud jde o změnu stanov, z § 9 — stojí na půdě soustavy koncesní, opírajíc se v tomto směru o shora cit. cis. patent, k jehož provedení bylo vydáno.
Není-li podle toho, co bylo uvedeno, státní správa povinna za určitých podmínek změnu stanov pojišťovacího spolku povoliti, nemůže strana důvodně tvrditi, že nař. rozhodnutí, odpírajíc jí žádané schválení změněných stanov, jí zkrátilo na jejích právech subjektivních.

Citace:

S.. Spomenica Mauroviču. Právník. Časopis věnovaný vědě právní i státní. Praha: Právnická jednota v Praze, 1934, svazek/ročník 73, číslo/sešit 11-12, s. 410-411.