České právo. Časopis Spolku notářů československých, 14 (1932). Praha: Spolek notářů československých, 76 s.
Authors:
= Sborník věd právních a státních, 2 (1902)
PDF

Počátky prenotace.


Napsal Dr. M. Stieber.
Johanny, vylíčiv r. 1870 dějiny rakouské prenotace, 1 rozptýlil svou pozornost’ po osnovách, referátech a protokolech, ku deskovému patentu dolnorakouskému ze dne 24. listopadu 1758 se nesoucích. 2 Po vydání tohoto patentu setkal se se zjevem, který dostavuje se vždy, když zákonodárství, nehledíc k organismu vývoje, nevyvozuje nové ze ze starého, ale sahá hned ku překotné reformě. Zákonu se nerozumí, vzcházejí pochyby, a k odstranění jich je třeba ministerských aneb zákonodárných odpovědí. Tak tomu je dnes a bylo tomu také po vydání jmenovaného patentu, když nový ústav nedocházel plného porozumění. 3
Jakés takés předchůdce měl ústav desk zemských v Dolních Rakousích ovšem. Byl to Landgedenkbuch 4, Inhibitionsprotokoll exekučního úřadu5 a částečně také Gültbuch. 6Než Landgedenkbuch byl jen tím, co značil název jeho již sám, zemská kniha pamětní, která uchovávala, jak Suttinger dosvědčuje,7 jen pečlivěji listiny v ní zapsané. Souvislý s ní pak Inhibitionsprotokoll úřadu soudních sluhů, kteří zváděli věřitele na majetek dlužníkův, měl jen negativní ráz; obsahoval jen zápovědi zemského maršálka, aby se nevedl »Ansatz«, český »zvod«, dnešní »zájem« na statek, soukromě zastavený 8. Gültbuch sloužil pak jen účelům berničním, přijímaje průběhem času i funkci stavovské matriky, nepostrádaje ovšem i vlivu české praxe deskové. 9
Zemské desky, po českém vzoru v Dolních Rakousích zavedené, byly tedy přes to všechno něčím novým. A jak už to tak bývá, že nový, z jiného kraje přivedený tvor, nová, z jiného ponebí přinesená bylina v jiné končině dojde jiného zrodu a zrostu, bylo tomu tak i v Dolních Rakousích při českém deskovém právu. Zrůdnosť deskové, prakse vedla tu k prenotaci, takže Dolní Rakousy jsou jí rodnou kolébkou.
Právo české prenotace neznalo. Zápisy do desk byly vždy definitivní. Ať již to byl akt soudní, půhon, nález, úmluva, zvod, panování neb odhádání, anebo mimosoudní se podvolení anebo také přípovědi, 10 které z městského práva11 přešly do práva zemského. Definitivnost tuto otřásal pouze odpor. Že i půhon definitivní zástavní právo zjednával, když připojovaly se k němu ostatní soudní akty, nález a zvod, nebylo anomálií, jak Johanny myslí 12, nýbrž obecně platná zásada v zemích českých. 13
Jakkoli vždy jindy začínalo se s opravami hned u zákonodárného pramene, v Dolních Rakousích, předešly je v příčině deskového práva Štýrsko, Korutany, Krajina a Horní Rakousy. Příčina toho byla asi, jak Johanny pro dobu pozdější z pramenů konstatuje, nechuť stavů, i zemského maršálka, kteří, spokojujíce se s Weisbotenamtem, nebyli příznivi novému ústavu. 14 Nezbývá nám protož nic jiného než abychom se nejdříve zabývali předchůdci deskového patentu dolnorakouského a od nich šli teprvé k němu. Tu však nutno zmíniti se o zvláštním ústavu, který jak Dolní a Horní Rakousy, tak země vnitrorakouské spojoval v jeden právní celek. Jsou to dlužní a správní listy, ke kterým připojen jest landschadenbund, doložka totiž, že pro nároky z nich, škody (Schaden) jsou zavazeny (gebunden) všechny nemovitosti dlužníkovy v zemi (im Lande), jak země za právo má (als Landesrecht ist). V rakouském právu, jak provádíme podrobně na jiném místě 15, a také v právu vnitrorakouském 16 povstalo pro takovéto dlužní listy od dob Otakarových zvláštní urychlené řízení, které přešlo do soudnictví říšského a bylo zde důvodem, že aplikován byl na tyto zvyky exekuční proces italský, jak vývojem přišla k němu průběhem doby prakse v italských městech. Tento proces praktikován pak také v rakouském soudnictví zemském a částečně také v soudnictví vnitrorakouském. Názory, vzešlé takto na říšském komorním soudě, přizpůsobují si domácí rakouské právo tu se zdarem a tu s nezdarem. Vrcholem zdaru je generále ze dne 4. dubna 1573, kde podle říšského exekučního procesu nařizuje se na dlužní listy toliko jeden mandát. 17 Ale zdar brzy zvrhá se v nezdar a kompromis cizího práva s právem domácím zavádí v Rakousích dva rozkazy, povýšiv »Ladung«, v němž po starém zvyku 18 dával se již rozkaz dlužníku, aby žalobci vyhověl, na první rozkaz a vlastní rozkaz dřívějšího domácího práva, Gebotsbrief, na rozkaz druhý, takže v exekučním procesu rakouském s dvěma rozkazy co činiti máme. 19 Dle tohotaké zemský maršálek, když chce věřitel zapisovati své dlužní listy do »Landgedenkbuchu«, dvěma »Vorwissensverordnungen« dlužníku o tom věděti dává. 20
Na mandáty, které se takto vydávají důsledkem kompromisu práva cizího s právem domácím, přenášejí se též pojmy sumárního procesu, námitky altiorem indaginem requirentes odkazují se ke Sporu jinému, a zatím exekuce se povoluje. 21 Mandáty vydávají se původně jen na listy likvidní, mající určité náležitosti. 22 Procesní novela ze dne 29. března 1681, vydaná pro dolnorakouský regiment a soud zemského maršálka 23, zavádí však do exekučního procesu také listiny pololikvidní, t. zv. listiny polovičního důkazu: »Auszügel eines untadelhaíften Handelbuchs oder ein anders Instrumentum, welches keine vollständige Prob bey Gericht machet,« na které se pak taktéž vydávají dva mandáty. 24
Ale ani na zmíněném kompromisu se nepřestává, a předvečer deskových patentů v zemích rakouských přenáší do dolnorakouské prakse starou ústnosť, kterou »komise«, roky za účelem smírné dohody účastníků nařizované 25 a již v době předrecepční pod jménem »berednusstage« 26 svůj právní život žijící, po celou tu dobu v stálé bdělosti udržují. 27 Tak stanoví ústní jednání po žalobě Obrist-Hofmarschallische Gerichtsordnung ze dne 17. července 1714 28 při pololikvidních pohledávkách, směnečný řád pro Rakousy pod Enží ze dne 31. srpna 1717 29, pro vnitrorakouské země ze dne 20. května 1722 30 a české, dolno- a vnitrorakouské země ze dne 1. října 1763 31 při směnkách, a Fallitenordnung ze dne 12. srpna 1734 32 při výtazích z knih obchodníků a řemeslníků. Ve Štýrsku 33, Korutanech 34 a Krajině 35 trvá pak pro dlužní listy ústnosť již od staradávna. Seznavše takto půdu, která očekávala desky zemské v zemích rakouských, přistupme nyní k jejich deskovým patentům. Exekuční listiny rakouských zemí způsobovaly generální zavazení všech statků dlužníkových, a nový ústav desk zemských nemohl míti před tím zavřeny oči. Listy tyto měly nyní míti své staré právo, toliko když použily výhod nového ústavu. Byla jim k tomu dána lhůta jednoho roku a šesti neděl, 36 po jejímž marném uplynutí pozbývaly své přednosti před pohledávkami, které byly mezitím do desk zapsány. 37
Co se formy zápisu v předchůdcích dolnorakouského deskového patentu dotýče, souhlasí spolu znění deskového patentu štýrského ze dne 15. března 1730 38 s deskovým patentem hornorakouským ze dne 3. října 1754, 39 odlišuje se však znění deskového patentu pro Korutany ze dne 25. června 1746, 40 kteréž dle svědectví Haana zase s deskovými patenty pro Krajinu ze dne 24. června 1747, Gorici a Gradisku ze dne 10. ledna 1761 a Terst ze dne 26. října 1772 plně jest souhlasné. 41 Štýrský a hornorakouský patent přidržely se tu deskového práva českého, připouštějíce odpor dlužníka proti zápisu, když věřitel, nemaje k tomu jeho souhlasu, dal své dlužní listy a nálezy do desk zaznamenati 42, ať již to byly listy staré, před těmito patenty vydané, aneb listy nové, pro něž předepisovaly tyto patenty zvláštní náležitosti. 43 Odpor tento nebyl však nic jiného než námitky exekučního procesu, ať už se dle těch kterých předpisů podávaly písemně aneb ústně na položeném k tomu roce. 44 Lhůta, do které se odpor podati mohl, nebyla v těchto patentech uvedena. 45 Odpor, jakož i o věci vynesený nález neb uzavřený smír mohly se do desk dáti zapsati. Zápis sám povoloval vrchní ředitel desk zemských 46 a odkazoval strany na soud jen tehdy, když měl proti němu nějakých pochybností. Nicméně i tu byl list presentován, a hodina presentace na něm poznamenána. Uznal-li pak příslušný soudce, že má se list zaznamenati, povolen zápis ku dni prvotní presentace. 47
Korutanský deskový patent rozlišil formu zápisu listů starých a listů nových s deskovými náležitostmi. Listy nové s deskovými náležitostmi zanechal při štýrské »observaci« 48, při čemž však jest pochybno, zda připustil při nich i odpor dlužníkův, když tento k ingrosaci svolení svého nedal. 49 Pro listy staré zůstal však na půdě domácího práva, tak jak se k němu průběhem doby vývojem přišlo. Korutanský řád zemského práva z r. 1577 ukládal, jak tomu bylo již v starém rakouském právu 50, dlužníku mandátem, aby buď vyhověl listu s »land- schadebundem« aneb podal svou odpověď na nejbližším soudním roku. 51 Směnečné řády ze začátku 18. století kladly však již, jak jsme shora uvedli, na směnečné žaloby místo mandátů ústní roky, kde slyšen byl dlužník se svými námitkami, a o nich rozhodováno. Obdoba tohoto řízení volala dle korutanského deskového patentu při prenotaci starých dlužních listů dlužníka k deskám, aby se vyjádřil, co proti žádanému zápisu chce namítati. Znal-li se k dluhu aneb se nedostavil 52, ukončovalo se prenotační řízení intabulací, jako se rozhodnutím soudu ukončovalo řízení o exekučních listech. Neznal-li se dlužník k dluhu, nemohla se věc před deskami odbýti. Pro formu, jak by se věc upravila, nešlo se však příliš daleko. Skytl ji zase exekuční proces. Jako se v exekučním procesu odkazovaly námitky altiorem indaginem requirentes k jinému sporu, a mezitím povolovala exekuce, odkazovaly se i námitky dlužníkovy proti intabulaci od desk k jiné instanci, a povolovala se mezitím prozatímní, prioritu pro budoucnost zachovávající prenotace, »eventuale Vormerkung«. Vynesený pak nález neb uzavřený mír, zapsány jsouce do desk, táhly účinky zápisu k tomuto prozatímnímu záznamu. 53 Povaha prenotačního řízení vyžádala si ovšem na řízení exekučním jisté ústupky. V řízení exekučním prováděl námitky altiorem indaginem requirentes v jiném řízení dlužník, při řízení prenotačním musel však žalovati sám věřitel. 54 Tato poslední okolnost byla však povaze prenotačního řízení zplna přiměřená; zápis prenotační nebyl definitivní, nýbrž jen eventuelní. Ne dlužník, nýbrž věřitel musil tedy své právo prokazovati, a zápis stával se proto teprve tehdy definitivní, když věřitel žalobou svou došel cíle. 55 Na korutanské prenotaci spatřujeme tedy již všechny známky prenotace pozdější. Základem jejím však přes to nebyla, vzavši povstání své odjinud. Bylať korutanská prenotace obmezena na staré dlužní listy, s nimiž měla zaniknouti, nejsouc nijak zachována budoucnosti. Byl to ústav pouze přechozí, most od starých dlužních listů k listům s deskovými náležitostmi, od práva, které lpělo na listě, ku právu, které zakládaly desky.
Úkol pracovati v příčině prenotace pro budoucnost zachován byl deskovému patentu pro Dolní Rakousy, k němuž po mnohých přípravách 56 dne 24. listopadu 1758 57 došlo. Vyžádaly si toho tehdejší, v rakouském právu panující názory. Do Landgedenkbuchu mohly býti zapisovány listy jakéhokoli druhu. Zvláštních náležitostí jako při deskách nebylo tu potřebí. Stačilo pouze, aby dlužník sám o zápis žádal, aneb, žádal-li věřitel, aby se dalo o tom dlužníku napřed dvakrát věděti. Nedostatek náležitosti deskových byl by tedy pro budoucnost’ zbavil domácí dlužní listy výhod, které měly, jsouce do Landgedenkbuchu zapisovány. Těmto listům odpovídaly »landschadenbundige« nebo »quarentigiata instrumenta« Horních Rakous, Štýrska, Korutan a Krajiny, kterým však deskové patenty těchto zemí pro budoucnost’ způsobilost k deskám přiznati nechtěly. V Dolních Rakousích byly však ještě listy jiného druhu. Vývoj právní přiznal zde průběhem doby, jak jsme shora vytkli, vlastnost exekučních listin také t. zv. listinám polovičního důkazu, jakými byly směnky, výtahy z obchodních knih a p. 58 Takovéto listy dle své povahy ani deskových náležitostí nikdy míti nemohly. Byly-li proto tyto listy výhod exekučního procesu účastny, nebylo by se dalo odůvodniti, aby se desky zavíraly jim, ale otevíraly jiným listům exekučním. 59 Dolnorakouský deskový patent pomohl tu všestranně. Stanovil sice pro budoucnost’ náležitosti listin deskových, 60 připustil k deskám i listiny polovičního důkazu 61, klada tu formu jich zápisu na roven s formou zápisu listů starých. 62Korutanský deskový patent použil obdoby exekučního procesu pro prenotační řízení v příčině listů starých, které bylo tu vlastně jen řízením nesporným. Dolnorakouský deskový patent, ponechav deskám zápisy listů s deskovými náležitostmi 63, použil pro staré dlužní listy a listy polovičního důkazu exekučního procesu přímo, stanoviv, že věřitel může tyto listy dostati do desk jen »via executionis« 64, řádnou žalobou žádaje jich »Fürmerkung«. Na žalobu vydána »vorläufig bewürkende gerichtliche Auflag«, nařizující deskám povolenou prenotaci, a žaloba tato musela býti dlužníku do 14 dní doručena, sice pozbyla povolená prenotace své moci. 65 Přivoláme-li si na mysl, že i v tehdejším exekučním procesu vyřizovala žalobu »gemeine Auflage«,66 »Vollziehungsauflage 67« a »Contentirungsauflage« 68, seznáme, že i »Auflage« na zemské desky, povolující žádanou prenotaci byla ve smyslu soudobého práva přirozené vyřízení podané žaloby, mandát exekučního procesu. Na takovýto mandát bylo však v exekučním procesu možno podati námitky, a námitky tyto připustil i deskový patent dolnorakouský, ale nechal je vězeti v českém právu deskovém. Jeho předchůdcové v Štýrsku a Horních Rakousích znali již český odpor proti deskovému zápisu, a dolnorakouský patent deskový připojil k němu i českou lhůtu 3 let a 18 neděl. Do této lhůty byl zápis illikvidní a zůstal i později illikvidní, když proti němu odpor byl vložen, a illikvidnosť potomním smírem, soudním nálezem anebo zpětvzetím odporu nezdvižena. 69 Byl-li podán odpor, podával žalobu věřitel 70, jakkoli k tomu asi zřídka došlo. 71
Prakse pochopila totiž zákonodárce úplně, a zemský maršálek nařizoval o žalobě, žádající »Fürmerkung«, dle tehdejších pravidel exekučního processu nejdříve jedno smiřovací stání pod pokutou a potom druhé pod následky kontumace. 72) Přišel-li dlužník a znal se k dluhu, zapsáno jeho uznání do desk, a z »Fürmerkung« stala se definitivní intabulace. Totéž platilo i pro zápis soudního nálezu, když dlužník na kontumačním roku nestál. 73
Zemské desky dolnorakouské a také hornorakouské, štýrské a korutanské byly po svém českém vzoru úřad samostatný, který podléhal jen dozoru příslušné hlavy toho kterého zemského soudu. 74 Záznam listů bez deskových náležitostí přivedl však zemské desky dolnorakouské v užší styk se soudem, když od tohoto šla na desky »Auflage« povolující »Fürmerkung«. Styk tento generalisoval dolnorakouský patent ze dne 7. srpna 1762, štýrský ze dne 7. ledna 1763 75 a hornorakouský ze dne 29. ledna 1763 na veškeru agendu deskovou, takže úřad desk zemských, původně samostatný, dostal se tak v podruží soudu, v kterém zůstal až po dnes. Prenotace, zjednávající hned po podané žalobě zástavní právo, byť podmíněné, způsobila v stávajícím exekučním řízení v Dolních Rakousích zmatek. Dle dolnorakouského exekučního řízení zjednával zástavní právo k nemovitosti teprvé provedený »Ansatz«, zvod na jmění dlužníkovo do výše vymáhané pohledávky. 76 K tomuto zvodu došlo však teprvé po dlouhé cestě, takže věřitelé, kteří mezitím za prenotaci žádali, mohli právo zvodce předejíti. Toho byl si zákonodárce zplna vědom, a když se proto zemský maršálek v předtuše vzniklého nebezpečí dotazoval, kterého okamžiku by bylo lze použiti při »Ansatzu« ku skutečné intabulaci a kterého pouze ku prenotaci,77 odpověděl na to dvorským dekretem ze dne 11. června 1759, že prenotaci lze žádati již při exekuční žalobě, další však zápis do desk teprvé tehdy, když podá viceregistrator k deskám relaci, že »Ansatz» byl proveden. 78 Na rozklad zemského maršálka vyložen tento dvorský dekret ještě dvorským dekretem ze dne 24. srpna 1759 v ten smysl, že jen provedený »Ansatz« zakládá jus pignoris praetorii, že o něm vždy písemně referováno býti musí, a že o prenotaci žádati možno i kdykoli před tím, nestalo-li se tak již v exekuční žalobě. 79 Zmíněné,nebezpečí a tyto dvorní dekrety byly tedy exekventům pokynem, aby za prenotaci svých soudních nálezů, rozsudků a dlužních listů žádali hned ve svých žalobách exekučních. V nich ležel také podnět k tomu, aby zákonodárce exekuční řízení opravil při nové jeho kodifikaci. Josefínský soudní řád odmítl proto zvod na místě samém jako zbytečný a zavedl místo něho intabulaci, která byla ihned právoplatná (§§ 322 a 323). Starý »Ansatz« pod názvem »Pfändung« ponechal jen při exekuci na movitosti (§§ 340, 341 a 342). Prenotace vnutila takto exekučnímu řízení josefínského soudního řádu své formy, ale naopak zase tento ji přizpůsobil formám svým. Exekuční řízení bylo nyní zcela jiné, a jiný byl také exekuční proces. Exekuce povolovala se dle § 298 jen na »richterlichen Spruch« nebo »gerichtlichen Vergleich«. 80 Jak tedy bylo možno »via executionis« dostati prenotaci do desk? Mohlo proto povstati mínění, že nový soudní řád prenotace vůbec nedopouští. 81 Náhledu toho však zákonodárné orgány nebyly, poněvadž otázka ta náleží prý nikoli do soudního řádu neb jurisdikční normy, nýbrž do práva materielního. 82 K uklidnění myslí a vyrovnání rozporů vydán dvorský dekret ze dne 4. října 1784 č. 347 sb. z. s., dle něhož ku prenotaci nebylo již více potřebí žaloby, ale stačila jen pouhá žádost’, o jejímž povolení však byl dlužník zpraven. Jinak však zůstalo vše při starém. Zůstal odpor se lhůtou tří let a osmnácti neděl, a řádná žaloba věřitele, když byl podán. 83 Žalobu tuto bylo podati u osobního soudce, ale to platilo již i v dřívějším právě. 84 Tento dvorní dekrét vydán byl jen pro Dolní Rakousy, ale patent ze dne 15. března 1785 č. 397 sb. z. s. zavádí jej pro všechny země vnitrorakouské. 85
Další doba náleží sporům s českými zeměmi, zda ku prenotaci vůbec listiny jest potřebí, poněvadž po starém českém právu, jak jsme již uvedli, pouhá žaloba zjednávala již zástavní právo. Odkazujeme tu, jakož i v příčině přípravných prací ku českému deskovému patentu na záslužnou práci Johannyho. 86 Tolik však třeba z doby této vytknouti, že západohaličský soudní řád recipoval v § 395 české právo zastavení nemovitosti žalobou, stanoviv, že záznamem zažalované pohledávky nabývá se podmíněné právo zástavní, kteréž okamžikem záznamu povstává, když zažalovaná pohledávka soudním nálezem se přiřkne.
Dvorní dekret ze dne 4. října 1784 č. 347 sb. z. s. a patent ze dne 15. března 1785 č. 397 sb. z. t. svedly prenotaci na jiné cesty. Dle pojmů josefínského soudního řádu nemohla býti více žádost přenotační žádostí exekuční. Také do exekučního, v § 298 stanoveného exekučního procesu nebylo možno ji vtěsnati. Zbývala jen na žádost věřitelovu povolovaná prozatímní opatření. Žádost’ prenotační vtiskla tedy ráz celé prenotaci, český patent deskový ze dne 22. dubna 1794 č. 171 sb. z. s., dekretem dvorním ze dne 18. listopadu 1796 č. 324 sb. z. s. i pro ostatní země vyhlášený, konal tu jen další důsledky. Předepsal pro prenotační žádost’ současnou aneb aspoň do 14 dnů podanou spravovací žalobu, tak jak to předpisoval i josefínský soudní řád pro prozatímná opatření (§§ 281, 282, 290 a 291). 87
Občanský zákon stávající předpisy o prenotaci změniti nechtěl. 88 Přes to však povstaly zase hlasy, které jako po vydání josefínského soudního řádu jak praksi, tak i dějinnému vývoji odporovaly. Dovozovaly z § 449 o. z. o., že k prenotaci nestačí pouhá listina, nýbrž že musí býti titul k zástavnímu právu v spravovací žalobě prokázán 89 aneb dokonce již v listině obsažen. 90 Prakse toho nedbala 91, ale došla k takovým přílišnostem, že zvrhlost’ její theorie právem kárala. 92 Hlasy tyto daly také podnět k její reformě, kterou podnikl zákon knihovní ze dne 25. července 1871 č. 95 ř. z. 93
Zbývá ještě zmíniti se o jejím jménu. Korutanský deskový patent zve ji poprvé »eventuale Vormerckung« na rozdíl od »Vormerckung«, která byla zápis definitivní. Deskový patent pro Dolní Rakousy, užívaje již slova »einverleiben« pro definitivní zápis, má pro ni jméno »pränotiren« a částečně i »Fürmerkung«, jakkoli slovem tím i intabulaci myslí 94 a jakkoli slovo to jest jen nářečím dolnorakouským vyslovený »Vormerkung«. Určitě zná však již »Pränotirung« dvorní dekret ze dne 4. října 1784 č. 347 sb. z. s. a také deskový patent pro Breisgau pod jménem »Pránotazion«, klada vedle něho i německé jméno »Voranmerkung«. 95 Podle toho má pak i deskový patent ze dne 22. dubna 1794 č. 171 sb. z. s. pro prenotaci název »Voranmerkung« (Pränotation), pro vklad »Intabulation, Einverleibung«, a také »Vormerkung«. Neurčitost této terminologie odstranil patent ze dne 14. února 1804 č. 652 sb. z. s., nařizuje pro budoucnost, aby místo slov »Vormerkung« a »Voranmerkung« užíváno bylo názvů »Intabulation« a »Pränotation«. Dnešní terminologie přijata teprvé v občanském zákonníku. Pro prenotaci přijato tu slovo »Vormerkung«, kterého, jak jsme viděli, používáno bylo dříve pro vklad. Vklad sám zove se tu »Einverleibung«.
  1. Johanny, Geschichte und Reform der österreichischen Pfandrechts Pränotation. Wien 1870.
  2. Johanny, str. 85 a násl.
  3. Johanny, str. 132 a násl.
  4. Gerichts-Process und Ordnung des Lands-Rechtens des Hochlobl. Ertzhertzogthumbs Osterreich vnnder der Enns (1557) fol. VII., Johanny str. 26, 27.
  5. Johanny, str. 27 a násl.; Haan, Studien über Landtafelwesen, Wien 1866, str. 163.
  6. Randa, Eigenthumsrecht str. 430, Haan, str. 164; viz o něm Adler, Das Gültbuch von Nieder- und Oberösterreich und seine Function in der ständischen Verfassung, Stuttgart 1898.
  7. Suttinger, Observationes practicae, observ. CXL.: »Es wird bey dem Löbl. Landmarsch: Gericht ein grosses saubers Buch gehalten, welches man das Land-Gedenck-Buch nennet, in dasselbe werden auf der Partheyen Begehren die Schuld-Obligationen, Contract, Verträg, Abtheilungs und andere Instrumenta, wie auch die Protestationen eingetragen, von dem Landschreiber collationirt, und sowol im Land-Gedenck-Buch ais auch auf das Instrument, so man wieder zuruck gibt, mit seiner Hand geschrieben, dass es prothocollirt sey. Der Nutzen dieser Prothocollirune in das Land-Gedenck-Buch bestehet in deme: 1. dass, wann gleich Original-Instrument durch Feuer, Feinds-Gefahr, oder in andern Weg verlohren ist, man dasselbe in dem Land-Gedenck-Buch finden und solches hieraus völlig und genugsam probiren kan. 2. So wird auch durch die Einverleibung in das Land-Gedenck-Buch aus einer Scriptura privata ein Instrumentum publicum . . .«
  8. Johanny, str. 33 a násl.
  9. Haan str. 164 a hlavně spis Adlerův, viz také Sborník věd právních a státních, 1901 str. 216.
  10. Brandl, Libri citationum V., Půhony a nálezy Brněnské (1480—1494) Str. 429, 443,. 444, 447 a 459.
  11. Koldín, Práva městská království českého a markrabství moravského (Vyd. Jirečka 1876) GXXIV.—XXXIV, Johanny, str. 10 a násl. Přípovědník musel ovšem svou přípověď prokazovali (Koldín, G XXVII.—XXIX)., to ale na věci nic nemění, vždyť i půhon také jen na soudě byl prokazován.
  12. Johanny, str. 20 a násl.
  13. Libri cit. I. str. 167, 207, 227, II. str. 533, Všehrd III. hl. 6. odst. 7.Johanny, str. 74.
  14. Urkundenbuch ob der Enns VI. str. 179 CLXXII. (1335), IV. str. 338 CCCLXIV. (1300), str. 363 CCCXCI. (1300), str. 512 DL. (1307), Fontes rerum austriacarum II. 6 str. 245 č. 93 (1328). O »landschadenbundu« viz Suttinger, Consuetudines, str. 430 (vyd. norimb.), Gerichts-Process vnd Ordnung des Lands-Rechtens ditz hochlobl. Ertzhertzogthumbs Osterreich vnnder der Enns. Wien 1559 fol. XVII., Ainer Ersamen Landschaft des lobl. Fürstenthumbs Steyer New verfaste Reformation des Landts vnd Hofrechts daselbst, Im MDLXXIII Jar auffgericht, Art. XXXVI. a XXXVIL, reformace ze dne 7. list. 1618 čl. 27, 28, ze dne 30. března 1622 čl. 26, 27, Des Ertzhertzogthumbs Khärndten Neu aufgerichte Landtrechtsordnung z r. 1577, čl. 24, 25, Landschrannenordnung des hochlöbl. und preiswürd. Herzogthumbs Crain ze dne 15. ledna 1571 čl. IX., Dimitz, Geschichte Krains. I. str. 324, Carinthia 1833: Über die Clausel des allgemeinen Landschadenbundes in Kärnten, str. 62.
  15. Viz můj spis: K vývoji správy. Vliv českých živlů na správu v Dolních a Horních Rakousích, její osudy a význam pro rakouský exekuční proces (1901, v Rozpravách České Akademie).
  16. Srvn. zákony cit. v pozn. 16.
  17. Petri Frideri Mindani J. U. D. de mandatis et monitoriis judicialibus sine clausula tractatus. 1596 Francofurti, str. 60 kap. X., str. 746 § VIII.
  18. Viz formulář soudu zemského maršálka, chovaný v dolnorakouském zemském archivě, fol. 63, 104 a 112. Bischoff, Steiermärkisches Landrecht des Mittelalters, Gratz, 1875, str. 177 ; »Emphilh ich ew ernstlich von gerichts wegen, das ir in den XIIII tagen tuet nach irs briefs sag. Tett ir des nicht, so must ich oder daz gericht von hewt vber XIIII tag tuen, was in mit recht darumb ertailt wurde.« Srvn. s tím dolnorakouský soudní řád, fol. XIX.: »Von Ladungen«.
  19. Srvn. můj spis str. 155 a násl.
  20. Johanny, str. 90.
  21. Codex austriacus I.» exekuční řád ze dne 27. července 1655, str. 306, 10. titul § 1, Suttinger observ. CIV.
  22. Žádala se likvidnost, kterou Colerus ve svém traktátě »De proceibus executivis«, pars III, cap. I. n. 1 definoval takto: »Vocamus autem debitum liquidum, quod est certum, hoc est, de quo apparet, quid, quale, quantum sit vel de quo constat ac liquet . . . Dicitur autem de debito liquere dupliciter: vel per confessionem partis, vel pei instrumentum fide dignum«. Srvn. k tomu: Suttinger, observ. XXXVII. a exekuční řád ze dne 27. července 1655 § 5 tit. 10. (Cod. austr. I. str. 306 )
  23. Cod. austr. I. str. 26.
  24. První mandát zove se »Unklaghaffthaltung«, druhý »Gebotts-Brieff«, viz § 2. cit. procesní novely.
  25. Srvn. můj spis str. 160 a násl.)
  26. Viz formulář soudu zemského maršálka fol. 124 a Fronbuch dvorního archivu ve Vídni fol. 17, 22, 33, 36, 48, 58, 61, 67, 79, 92, 101. )
  27. Chorinsky, Der österreichische Executiv-Process, str. 85 a násl.)
  28. Cod. austr. III. str. 750 čl. 25.
  29. Cod. austr. III. str. 881 — 904 § IX.)
  30. Cod. austr., suppl. II. str. 49, Chorinsky str. 83.)
  31. Cod. austr. IV, str. 452.)
  32. Chorinsky, str. 83, 84.)
  33. Štýrská reformace z r. 1574 čl. 36)
  34. Korutanský soudní řád z r. 1577 fol. 17.)
  35. Krajinský soudní řád z r. 1571 čl. IX.)
  36. Štýrský deskový patent odst. 7, korutanský patent odst. 7, hornorakouský patent odst. 7 a dolnorakouský patent odst. 6. )
  37. Dolnorakouský patent odst. 7, ostatní patenty odst. 8. V hornorakouských deskách poznamenáno tu v knize břemen (Haupt-Vormerkungs- Buch auf die von den drei obeien Ständen des Erzherzogthums Österreich ob der Enns vermog der neuen Einlag Besitzende Realitäten) při každém statku »finis termini praefixi«. )
  38. Jeho odstavec 10. v této příčině zní: »Zehendens, diser Land-Taffel, und derer Vormerckung ist ein jeder fähig, und mag sich derer Betragen, wer Gelt auszuleihen bat, ohne Unterschid des Stands; es ist auch nicht nothwendig, dass allezeit alle Interessenten in die Vormerckung consentiren, sondern es stehet einem jeden Creditori allein frey, seine in Händen habende Schuldbrieff und habende Sprüch vormercken zu lassen, wann schon der Debitor die Schuld wiederspricht, jedoch bleibt auch diesem bevor, seine Negativam oder litis pendentiam also gleich; post litem finitam aber auch ipsam sententiam, oder die etwa erfolgte Transaction in die Vormerck-Bücher eintragen zu lassen.«)
  39. Jeho odstavec 10. zní: »Zehendens: Ist dieser Land-Tafel und der Vormerckung ein jeder fähig ohne Unterschied des Standes, und ist ingleichen nicht nöthig, dass alle, welche die Schuld, oder Schuldforderung angehet, in die Vormerckung einwilligen, sondern es stehet einem jeden Glaubiger auch ohne seiner Mitglaubiger, oder Schuldners Einwilligung frey, seine in Handen habende Schuld Briefe und Sprüche vorraercken zu lassen, und dieses zwar sogar auch in dem Fall, da der Schuldner die Forderung widersprechen sollte. Doch ist auch diesem unbenohmen, seinen Widerspruch in die Land-Tafel eintragen zu lassen, welchem hiernächst der etwa darüber erfolgende Richterliche Ausspruch, oder gütiger Vergleich ebenfalls einzuverleiten ist« Dle aktů, chovaných v hornorakouském zemském archivu, byl v sezení stavovské komise dne 19. července 1751 přijat § 10. štýrského deskového patentu beze změny. Celý patent probrán ve třech sezeních, a to dne 19. července 1751, dne 20. července 1751 a dne 21. července 1751. Z těchto aktů sluší uvésti, že stavové, byvše dekrétem ze dne 6. ledna 1751 zpraveni, že panovnice zamýšlí po vzoru českém na způsob štýrských zemských desk i v Horních Rakousích desky zemské zavésti, pověřili stavovského registrátora Jana Tobiáše Schmidthaura z Mannstorfu, aby podal o tom archivální zprávu. Tento snesl v ní, co dalo se uvésti proti úmyslu panovnice, zejména také privilegium Henricianum majus a minus, kteréž v opise s nadpisem »extrakt« ke své zprávě přiložil. Nás zajímá, že citoval v ní z lipského vydání kroniky Hájkovy; že českým deskám dal r. 752 základ vévoda Nezamysl, a že uvádí dále, že zavedl je r. 1321 král Jan, poradiv se o tom se stavy. Na základě této zprávy šel na dvůr pokorný připiš stavů ze dne 4 února 1751, aby Horní Rakousy byly nového ústavu milostivě ušetřeny. Odtud bylo odpověděno dekrétem ze dne 21. dubna 1751, že se nemají stavové více nad tím pozastavovati, zda zemské desky zřízeny býti mají, nýbrž že mají Štýrský patent hned v úřadu vzíti, Pak šlo ještě několik zpráv ode dvora a zase nahoru, až došlo k sezení, o němž jsme se svrchu zmínili. Protokolem o tomto sezení příslušné spisy hornorakouského zemského archivu (heslo »Landtafel« k r. 1754 v psaném seznamu) končí. Na zřízení desk zemských povoleno stavy 1200 zl., viz Stauber, Historische Ephemeriden über die Wirksamkeit der Ständer von Österreich ob der Enns Linz. 1888, str. 156.)
  40. Jeho článek 10. zní: »Decimo: Dieser Land-Taffel, und deren Vormerckung ist ein jeder fähig, und mag sich derer Betragen, wer Geld auszulehnen hat, ohne Unterschid des Stands, doch aber ist darbey Unser gnädigster Befehl, das (was die Intabulation deren Sprüchen und Schuldens-Forderung de praeterito anbetrifft; zu solcher Intabulation auch der Debitor solte citirt, und zugezogen werden, um zu vernehmen ob derselbe etwas dagegen einzuwenden habe; gestehet nun dieser die intabulirende Schuldens-Forderung, so ist mit der Intabulation alsogleich fürzugehen; gestehet er aber die Schuld nicht, so ist nur allein eventualiter die Schulds-Forderung mit dem Tag, und der Stund der angesuchten Intabulation vorzumercken, und der Creditor zur gerichtlichen Ausmachung der Sache an die gehörige Instanz zu weisen; da nun der Spruch, oder die Schuld-Forderung dem Creditori zuerkannt ist, so solle alsdann die angesuchte Intabulation von der Zeit der eventualen Vormerckung Statt finden, und ihren Effect haben; gleichmässig auch, wann uber die quästionirte Schuldsforderung eine Transaction erfolget wäre.«)
  41. Haan, str. 21.)
  42. Svolení dlužníkovo je tu svolení k fysické ingrossaci na rozdíl od svolení k intabulaci. Záznam dlužních listů bez svolení dlužníkova děl se ve smyslu tehdejší listovní spravedlnosti proti vůli dlužníkově. K rozdílu mezi svolením ku fysické ingrossaci a svolením k intabulaci srvn. Johanny, str. 59, 67, 72 a 116. K jeho vývodům třeba připojiti ještě deskový patent pro Breisgau ze dne 11. srpna 1783 č. 169 ob z. s. a pro Innskou čtvrť ze dne 10. ledna 1791 č. 113 ob. z. s., které činí rozdíl mezi intabulaci listů s deskovými náležitostmi, jež se děje se svolením dlužníkovým, a záznamem těchto listů bez tohoto svolení, a dále záznamem listů bez těchto náležitostí. V příčině tohoto významu svolení netřeba však, jak Johanny str. 116 se domnívá, upouštěli pro dolnorakouský patent deskový od významu slova toho v deskových patentech dřívějších. Důraz jest zde klásti na to, že se děla prenotace ve smyslu tehdejšího exekučního řízení proti vůli dlužníkově, takže postrádatelnosť svolení dlužníkova nic neznamenala a sama sebou se rozuměla. Z té příčiny zbyla tedy v dolnorakouském patentu zmínka o tomto souhlasu, nikoli však proto, že rozdíl mezi intabulaci a prenotací položen do nedostatku svolení dlužníkova k intabulaci. Poněvadž rozdíl tento spočíval i v každém jiném nedostatku deskových náležitostí.)
  43. Deskový patent pro Horní Rakousy stanoví v té příčině toto: »Belangend eilftens: die Beschaffenheit deren vorgemerckt werden mogender Schuld-Forderungen ist zwischen denen dermahligen und kiünftigcn nachfolgenden der Unterschied zu machen, dass alle und jede Landschadenbündige Schuld-Briefe, oder so genante Instrumenta quarentigiata, so vor Verkündung gegenwärtigen Gesatzes errichtet werden, der Land-Tafel einverleibt werden mögen, für das künftige aber um derenselben einverleibet werden zu können, erforderlich seye, das Erstens das Grundstück, Gült, oder Guth, worauf die Versicherung haften solle, nebst der Ursach, woher die S huld entsprungen, deutlich benennet, und ausgedrucket: Zweytens die Befugniss den Anspruch vormercken zu lassen, ausdrücklich beigefüget, und endlichen Drittens die Urkund von zweyen Zeugen mitgefertiget werde « Dřívější patenty s tímto zněním souhlasí až na to, že se v nich mimo to nalézalo, že »die zur Mitferťigung beruffene Zeugen die Causam debendi, und woher sie solche wissen, scilicet ex propria scientia, an ex Confessione Debitoris verbis vel in scriptis facta? in ihrer Unterschrift mit etlichen Worten mit anführen, und disfalls die Wahrheit so gewiss beobachten, als bei herauskommenden Widrigen sie dafür willkührlich bestraft werden sollen.«)
  44. To jde na jevo ze srovnání s řízením o exekučních listech a vůbecz celého vývoje prenotace.)
  45. Johanny, str. 63 soudí z odst. 11 štýrského patentu, že lhůta tato není jiná nežli promlčecí. Odst. 11 tohoto patentu mluví totiž o »gemessene Zeit«, v které dlužník své námitky proti listu s deskovými náležitostmi v exekučním řízení provésti může. Tato »gemessene Zeit« jest lhůta promlčecí, poněvadž kratší lhůta než obyčejná promlčecí byla v předběžných poradách k deskovému patentu štýrskému odmítnuta. Odstavec 11 štýrského deskového patentu stanoví o listech s deskovými náležitostmi (taktéž i patent korutanský a hornorakouský), že »paratissiraam executionem nach sich ziehen«. Bylo tedy po vydání deskových patentů ohledně listů deskových dvojí řízení možné. Prenotační, kde dlužník do lhůty promlčecí mohl podati svůj odpor. Exekuční, kde dlužník dle pravidel exekučního procesu podával proti platebnímu rozkazu své námitky. Řízení prenotační mohlo řízení exekuční předcházeti aneb mu následovati. Byl-li deskový list prenotován a také odpor proti prenotaci podán, podal věřitel žalobu sám, zahájil totiž na základě svého deskového listu exekuční proces, v kterém bylo dlužníku nařízeno, aby zaplatil aneb své námitky podal. Námitky připuštěny však pouze likvidní. Likvidní musel provésti dlužník zvláštní žalobou samostatně, »in gemessener Zeit«, jak se v odst. 11 štýrský patent vyslovuje. Zatím povolovala se exekuce, »Ansatz«, který, zapsán do desk, zaznamenaný tam odpor dlužníkův vyřídil. O tom, jak se věc měla, když exekuční řízení zahájeno dříve než řízení prenotační, nemají deskové patenty ustanovení. Otázku tuto, jak později uvidíme, luštila prakse a zákonodárství teprvé při deskovém patentu dolnorakouském. Přece však již štýrský patent stanoví (čl. 9), že mezi konkurujícími pohledávkami, buď starými nebo novými zjednává přednosť provedený »Ansatz« (dies obtentae immissionis ex prirao decreto). Novým deskovým zákonem tápalo se ve tmách, a tak dá se z tohoto místa dovoditi, že si exekuce se zemskými deskami nevěděla rady,, a že i pohledávka s provedeným »ansatzem« musela teprvé na zvláštní žádosť věřitele býti prenotována.
  46. Johanny, str. 64, 73. V hornorakouských zemských deskách v této příčině v knize listin (Tomus instr. III. fol. 1401) čteme na př. pod opisem listiny: »Mit Bewilligung Sr. Excellenz des Herm Ober-Directoris eingetragen worden. Fürgemerkt worden bey dem Kloster Kremsmünster vide Hauptbuch Torno Irao fol. 112 No 10 «)
  47. Johanny, str. 64, 65. Johanny vidí v tom první zárodek prenotace, než máme za to, že by se spíše na zárodek ústavu »až dojde prvopis« mysliti mělo. Případ aspoň, který jsme v hornorakouských zemských deskách v této příčině nalezli, tomu nasvědčuje V VII. knize listin fol. 861 nařizuje zemské hejtmanství řiditeli zemských desk, aby zaznamenal na majetku Jana Leopolda z Clamu dlužní list ze dne 10. července 1742, dlužní list z r. 1756, ježto nemá náležitostí deskových, má však vzíti ad notám, takže dluhy, později se vyskytnoucí, mají za ním následovati, že však třeba listinu s deskovými náležitostmi předložiti.)
  48. Viz čl. 11 korutanského deskového patentu.)
  49. Johanny, str 67, 68 vykládá možné příčiny toho, proč se korutanský patent o odporu nezmiňuje, připouštěje, že spočívá jeho mlčení třeba na nějakém přehlédnutí.)
  50. Viz pozn. 19.)
  51. Fol. 17 : »Clag auf Schuldbrief: Auf ainen jeden Schuldbrief, darinnen der Landschadenpundt nach lengs oder aber zum khürtzisten angezogen vnd begriffen, Sollen geschäfft, in viertzehen tagen zu bezalen, oder aber zu schieristen Hofthaiding in Antwort zu erscheinen, von Gericht aussgeen, vnnd dan weiter. So die beclagt Parthey nicht erscheint, mit behebnus, vnd wie Landsrecht ist, fürgefarn «)
  52. Deskový patent korutanský se o tom výslovně nezmiňuje, ale z povahy věci, ježto předvolání dlužníka sloužilo právě k tomu, aby jeho námitky byly slyšeny, a dále z obdoby exekučního procesu (viz poznámku 52) jde to na jevo.
  53. Viz odst. 10, citovaný v pozn. 41 Johanny domnívá se (str. 68) dle Haana, že důvod odst. 10 ležel asi v tom, že byla obava před zápisy nesprávných pohledávek, poněvadž povstati mohlo z toho nebezpečí pro úvěr. Mínění to je mylné. Volání dlužníka k deskám dle korutanského patentu a jeho odpor dle patentu štýrského a hornorakouského byla jen různá forma jedné myšlénky, obrana dlužníkova proti disposici, která se měla díti na základě dlužního listu. Obranu měl i proti exekuci, když na základě listu byla žádána, i měl ji míti také proti prenotaci.
  54. To stanoví korutanský deskový patent v čl. 10 již výslovně; (viz pozn. 41).
  55. Odst. 10 korut. pat. v pozn. 41 a k tomu vývody v pozn. 46.
  56. Johanny, str. 74 a násl.
  57. Tento patent, jakož i patenty štýrský, hornorakouský a čásť patentu korutanského uveřejnil Johanny v dodatku ku svému spisu.
  58. Viz výše v textu a k tomu pozn. 24 a 25.
  59. Jak jsme v pozn. 46 uvedli, staly se listy s deskovými náležitostmi exekučními listinami, takže na jich základě mohl zahájen býti exekuční proces.
  60. Jeho odstavec 10 zní; »Zehendens: Die Beschaffenheit deren vorgemerkt werden mögenden Schuld Forderungen, so ist in Zukunft zu einem Landtafelmässigen Schuld-Schein erforderlich, dass Erstens, das Grund Stück, Gült, oder Gut, worauf die Versicherung haften solle, nebst jder Ursach, woher die Schuld entsprungen, deutlich benennet, und ausgedrucket, Zweytens; die Befugnüss, den Anspruch vormerken zu lassen, ausdrücklich beygefüget, und endlich Drittens: der Schuld-Brief von zweyen Zeugen mitgefertiget werde. Welche Forderungen nun sich auf ein dergleichen Schuld-Schein gründen, diese konnen der Land-Tafel alsogleich einverleihet werden, und haben sich die Partheyen lediglich bey dem Land-Tafel-Amts-Directore um die Auflag andie Land-Tafel zu melden, wegen allübrigen auf eine nickt Landtafelmässige Obligation, Wechsel-Brief Auszügel, oder anderes Instrument sich gründenden Sprüchen hingegen, solle ein ordentliche Klag eingereichet, in selbiger zugleich die Fürmerkung anverlanget, und die Klag dem Schuldner innerhalb 14 Tagen also gewiss zuexequiret werden, als im widrigen die beschehene Fürmerkung ihre Kraft von selbst verliehren solle; Betreffend endlichen jene Forderungen, welche dermalen in Lite verfangen seynd, ist deren Fürmerkung, mittels einreichenden besonderen Anbringens, anzusuchen.«
  61. Viz odst. 10 v pozn. 61: »eine nicht Landtafelmässige Obligation-Wechsel-Brief, Auszügel, oder anderes Instrument«.
  62. Jeho odst. 5 zní: »Fünftens: Stehet der Vormerckungs-Weeg nicht allein denen neuen, sondern auch denen alten Glaubigern offen, wovon in dem folgenden § 10 das mehrere enthalten ist . .
  63. Viz odst. 10 v pozn. 61: »bey dem Land-Tafel-Amts Directore«.
  64. Viz odst. 10 v pozn. 61 a odst. 5 v pozn. 63 a dále odst. 9: »Neuntens: Ist dieser Land-Tafel, und der Vormerkung ein jeder fähig, ohne Unterschied des Standes, und ist ingleichen nicht noöthig, dass alle, welche die Schuld, oder Schuld-Forderung angehet, in die Formerkung einwilligen, sondern es stehet einem jeden Glaubiger frey, seine in Handen habende Schuld-Briefe und Sprüche auf die Art und Weise, wie im nachfolgenden 10. Paragrafe vorgesehen ist, auch ohne seiner Mit-Glaubigern oder Schuldners-Einwilligurg, sogar auch in dem Fall, da der Schuldner die Forderung widersprechen solte, gegen vorldufig hewürkender gerichtlichen Auflag, mittels der Fürmerkung, pränotiren zu lassen bevor; doch ist auch diesem ohnbenommen, seinen Widerspruch in die Land-Tafel innerhalb drey Jahr, und achtzehen Wochen von der Zeit, dass des Gegentheils Anforderung intabuliret worden, anzurechnen, eintragen zu lassen, welchen hiernächst der etwa darüber erfolgende richterliche Ausspruch, oder gütige Vergleich gleichfals einzuverleiben ist, alsozwar, dass eine dergleichen ohne Einwilligung der Schuldners beschehene fürgemerkte Post erst nach verflossenen drey Jahren achtzehen Wochen, wann in dieser Zwischen-Zeit der Widerspruch nicht erfolget, bey der Land-Tafel für liquid zu halten; es wäre denn Sache, dass der Schuldner sich zu der Forderung immittels bekennet, oder aber die Finalrichterliche Erkantnuss, in Favorem des Glaubigers, noch vor angesetzter Frist deren drey Jahren achtzehen Wochen ergangen, und intabuliret worden wäre: wofern aber der Widerspruch zu rechter Zeit eingeleget worden, so kann die Liquidität nicht anderst, als durch den richterlichen Ausspruch, oder, wann der Schuldner von seinem Widerspruch abstündd, und dieses in Tabulis fürgemerkt würde, erhalten werden; woferne nun die fürgemeikte Post auf einoder andere Art ihre Liquidität erreichet, so überkommet selbe das Vorrecht gleich von der Zeit der ersten Intabulirung.« O »via executionis« v materiáliích dolnorakouského deskového patentu srv. Johanny, str 89, 98, 106, 108, 109. Ku zprávám Johannyho sluší však připomenouti, že výtky, které zejména Doblhoffem návrhu deskového patentu v Dolních Rakousích činěny byly (str. 100, 105 a 106), neporozuměly tomu, co via executionis znamená. Mělo se totiž za to, že prenotace, třeba soudním příkazem povolovaná, inscio debitore díti se má Pro zemského maršálka, (str. 106) připraven jistý poučovací dekret, v kterém stálo, že náleží dlužníku, aby se čas od času u desk zemských přesvědčil, zda nějaká prenotace proti němu se stala. Charakteristické však je, že toto místo v dekretu tomto pak škrtnuto bylo, poněvadž se referent přesvědčil, že via executionis inscio debitore díti se nemůže. Vrací-li se proto Johanny (str. 117) zase k tomuto škrtnutému místu, nepřihlíží ku pravé stránce věci.
  65. Viz odst. 9 v pozn. 65 a odst. 10 v pozn. 61.
  66. Thasser, Progymnasmata actionum forensium, str. 84.
  67. Obrist-Hof-Marschallische Gerichtsordnung ze dne 17. července 1714 (Codex austr. str. 750).
  68. Gerichts- und Taxordnung der Wienerischen Universitát ze dne 28. listopadu 1724 § 8 (Cod. austr. suppl. II str. 334).
  69. Viz odst. 9 v pozn. 65.
  70. Viz pozn. 46.
  71. Viz níže u textu.
  72. Johanny, str. 147.
  73. o plyne z obdoby současného exekučního procesu.
  74. Viz závěrečná ustanovení těchto soudů a dále příslušná místa, kdestrany samy u ředitele desk hlásiti se měly.
  75. Haan, str. 23, 24.
  76. Soudní řád ze dne 18. února 1557: »Von Ansetzen«.
  77. Johanny, str. 136.
  78. Johanny, str. 138.
  79. Johanny, str. 143.
  80. l. c. 167.
  81. l. c. 168 a násl.
  82. l. c. str. 169.
  83. Předchůdcem dvorského dekretu ze dne 4 října 1784 č. 347 sb. z. s. byl již deskový patent ze dne 11. srpna 1783 č. 169 sb. z. s. pro Breisgau, který žalobu a viam executionis již nezná a jen o »Ansuchen« mluví. Nemajíce po ruce příslušných dokladů z Dolních Rakous, můžeme formu pro vyřízení podobné žádosti čerpati z knihy listin Innské čtvrti, kdež zemské desky nedlouho na to patentem ze dne 10. ledna 1791 č. 110 sb. z. s. byly zavedeny. Ve svazku I. fol. 3 tu čteme nadpis: »Rathschlag«, pod tím: »Dem k. k. Landtafelamt aufzulegen, wie gebetten. Dessen die Stadt Scharding rathschlägig in der Absicht zu erinnern, damit dieselbe ihre allenfalls wider diese bewilligte Intabulation habende Einwendungen binnen 3 Jahren 18 Wochen fürmerken zu lassen wissen mögen,« podpis: »Vom k. k. Landrecht Linz den 18. März 1791«. Místo »Einwendungen« stojí na jiných místech »Widerspruch».
  84. Viz pozn 46.
  85. Johanny, str. 174.
  86. l. c. str. 175 a násl.
  87. Srvn. k tomu Maasburg, Die Process-Ordnung für Böhmen vom 23. Januar 1753, str. 54: »Von denen Condictionen und Kummern« a dále § 19. deskového patentu pro Breisgau, dle něhož žaloba současně s prenotační žádostí podána býti musila; v žalobě muselo býti řádně pokračováno, sice prenotace pominula.
  88. Johanny, str. 200.
  89. Nippel, Über die Natur der Rechtfertigungsklage bei pränotirten Forderungen (Zeitschr. für österr. Rechtsgelehr. 1830/1, str. 119—144).
  90. Benoni, Beiträge zur Ergänzung der Abhandlung des Herm Landrathes Nippel uber die Pränotirung (l. c. 1831/1).
  91. Kopetzky, Über das österreichische Pränotationssystem (l. c. 1832/2), Klepsch, Das österr. Tabularrecht, str. 62 v pozn ***).
  92. Exner, Das Institut der Pfandrechtspränotation in Österreich (Gerichtszeitung 1868 č. 52 60).
  93. Kaserer, Die Reichsgesetze vom 6. Februar 1869 und 25. Juli 1871 über das Grundbuch mit Materialien, str. 171.
  94. Odst. 11: »Gegen einen furgemerkten Landtafelmässigen Schuld-Schein«.
  95. § 19: »einsweilige Voranmerkung (Pränotazion)«.
Citace:
Jmenování a přeložení.. České právo. Časopis Spolku notářů československých. Praha: Spolek notářů československých, 1932, svazek/ročník 14, číslo/sešit 10, s. 83-83.
Creative Commons BY-NC-ND 4.0 Obsah podléhá licenci Creative Commons BY-NC-ND 4.0. Uveďte autora (BY), neužívejte dílo komerčně (NC), Nezasahujte do díla (ND).