Čís. 9269.

Společenstva podle zákona ze dne 9. dubna 1873, čís. 70 ř. zák.
Je-li družstvo podnikem tiskařským a vydavatelským, musí obě tato hlavní odvětví dojíti výrazu ve firmě.
Zkratka »s r. o.« ve firmě společenstva s ručením obmezeným jest nepřípustná.
Pro prodej knih vůbec, tedy jiných než družstvem tištěných nebo vydaných, jakož i pro sprostředkování insertů pro jiné než vlastní časopisy nehodí se forma společenstva.
(Rozh. ze dne 12. října 1929, R I 621/29.) Rejstříkový soud vrátil opověď družstva »Tiskařské a vydavatelské podniky« k opravě v tom směru, by ve firmě, jež obsahovala v původním doslovu jen označení tiskařský podnik, byla vyjádřena vydavatelská činost, dále v tom směru, že slova »s ručením obmezeným« nesmí býti uvedena zkratkou »s r. o.«, nýbrž úplně vypsána, a posléze uložil opraviti stanovy v tom směru, by bylo zřejmo, že činnost družstva není kapitalistickou. Rekursní soud napadené usnesení potvrdil. Důvody: Pokud se týče věcného dodatku firemního doslovu, jest poukázati k tomu, že podle § 4 zákona ze dne 9. dubna 1873, čís. 70 ř. zák. musí býti společenstevní firma vzata z předmětu podnikání, z čehož následuje, že firma sice nemusí zcela přesně označovati předmět podniku, však přece musí k němu věcně poukazovati, poněvadž tento věcný vztah jest předepsán imperativně. Družstvo, o něž jde, provozuje dvojí činnost: závod knihtiskařský a činnost vydavatelskou. 1 tato činnost musí dojíti výrazu ve firemním doslovu, čemuž v navrhovaném doslovu firemním není vyhověno, neboť jen tehdy bude lze říci, že vyhovuje firemní zásadě § 4 cit. zák., když bude též vyjádřeno ve firemním doslovu, že jde o družstvo vydavatelské. Dodatek »s ručením obmezeným« nelze zkracovati na »s r. o.«, poněvadž podle § 4 cit. zák. tento dodatek musí býti pojat do firemního znění v nezkrácené formě. Právem proto žádá prvý soud, by firemní doslov byl doplněn, tak, by byla z něho patrnou i vydavatelská činnost družstva a zkratka »r. o.« byla plně vypsána. Právem žádá dále rejstříkový soud, by ve čl. II. stanov prodej knih obmezen byl na knihy družstvem tištěné nebo vydané a by sprostredkovaní insertů bylo obmezeno na vlastní časopisy, neboť nákup a prodej jiných knih a sprostředkování inserátů pro jiné časopisy jest v podstatě kapitalistickou činností, která přesahuje meze stanovené § 1 cit. zák. pro předmět podnikání družstva a nelze proto takovouto činnost připustiti.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Proti usnesení rekuršního soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu rejstříkového, jest v nesporném řízení připuštěna dovolací stížnost jen tehdy, je-li napadené usnesení ve zřejmém rozporu se zákonem nebo se spisy, nebo je-li stiženo zmatečností (§ 16 cís. pat. ze dne 9. srpna 1854, čís. 208 ř. zák.). Těchto podmínek v tomto případě není a nemohlo býti dovolací stížnosti vyhověno. Vzhledem k vývodům stížnosti jest dodati ještě toto: Firma společenstva musí býti podle § 4 zák. ze dne 9. dubna 1873, čís. 70 ř. zák. vzata z předmětu podniku, jest tedy firmou věcnou. Smyslem tohoto zákonného předpisu jest, by již z doslovu firmy bylo patrno, jaký podnik kryje. Jest sice pravda, že označení podniku ve firmě nemusí a vždy také nemůže býti vyčerpávající, ale firma přece jen musí naznačovati podstatný ráz podniku. Je-li tedy stěžující si družstvo podnikem tiskařským a vydavatelským, vyvíjí-li činnost dvou odvětví podstatně různých, která se ve stanovách také zevně jako hlavní součásti podniku rozlišují, jest nezbytno, by obě tato hlavní odvětví došla výrazu ve firmě. Při opačném pojetí neměl by předpis § 4 uvedeného zákona významu. Pokud jde o užívání zkratky »s r. o.« na místě úplného vypsání nezbytného dodatku »s ručením obmezeným«, stačí poukázati k rozhodnutí čís. 6334 sb. n. s., v němž bylo vyloženo, že zkratka tato jest po zákonu nepřípustná. Prodej knih vůbec, tedy jiných než družstvem tištěných neb vydaných, jest zřejmě podnikem kapitalistickým, pro nějž se nehodí forma družstevní. Právě tak jest tomu při sprostředkování insertů pro jiné než vlastní časopisy, tedy bez obmezení. Že by družstvo obmýšlelo docíliti jen levnějšího nákupu knih, sloužících k řádnému a výnosnějšímu provozu hospodářství svých členů а k jich vzdělání, že by tedy obstarávalo jiné knihy, než jím tištěné neb vydané, jen pro členy, nebo že by hodlalo sprostředkovati inserci v jiných časopisech jen pro své členy, není ze stanov patrno. Výtku, že soud není k řečeným obmezením oprávněn, dovolací stížnost blíže neodůvodňuje. Jest pravda, že jest věcí družstva, by si samo vytýčilo účel a upravilo poměry společenstevní smlouvou (stanovami). Při tom však jest vázáno potud, že stanovy se nesmí odchylovati od předpisů družstevního zákona, pokud to zákon sám neprohlašuje za přípustné. Shledá-li tedy soud, že stanovy neb opovězená změna nehoví zákonu, jest nejen oprávněn, nýbrž i povinen vrátiti opověď k příslušné opravě, poněvadž tak, jak jest žádáno, zápis by povoliti nemohl. To jest také smyslem napadeného usnesení.

Citace:

č. 9269. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1929, svazek/ročník 11/2, s. 426-428.