Č. 3000.

Administrativní řízení. — Chudinství: Zamítavé vyřízení žádosti za vydání vysvědčení nemajetnosti za účelem povolení práva chudých musí býti opatřeno dostatečnými důvody.
(Nález ze dne 17. prosince 1923 č. 20807).
Věc: Antonín Ř. v Praze proti zemské správě politické v Praze o právo chudých.
Výrok: Naříkané rozhodnutí se zrušuje pro vady řízení.
Důvody: Žádost st-le o vydání vysvědčení nemajetnosti za účelem podání žaloby proti společnosti Ch. stran náhrady provise byla v pořadí instančním nař. rozhodnutím zamítnuta z důvodu, že není prokázáno, že majetkové poměry st-lovy jsou takové, aby mu žádané vysvědčení mohlo býti vydáno.
Stížnost vytýkající tomuto rozhodnutí vadnost řízení z důvodu, že pro své rozhodnutí neuvádí žal. úřad důvodů, že neprovedl důkazy v odvolacím spise nabídnuté ani neuvedl, v čem záleží majetek st-lův resp. jeho příjem, aby se st-l proti předpokladům úřadu brániti mohl, shledal nss důvodnou.
Nař. z 23. května 1897 č. 130 ř. z. obsahuje v §§ 7 a násl. podrobné předpisy o tom, jak jest postupovati při zjišťování a posuzování výdělkových, příjmových a majetkových poměrů stran žádajících, aby jim vydáno bylo vysvědčení pro povolení práva chudých.
Podle § 9, odst. 2 tohoto nař. nemá býti vysvědčení vydáno, když šetřením vyjde na jevo nesprávnost údajů osoby za vysvědčení žádající, nebo když alespoň dále trvají důvodné pochybnosti o správnosti úřadů těchto.
Odepření vysvědčení oznámiti jest straně výměrem s důvody krátce uvedenými. Proti odepření připouští nař. v § 19 rekurs.
Z veškerých těchto ustanovení vyplývá, že výrok vysvědčení odpírající musí se opírati o určité okolnosti úřadem zjištěné a že musí býti odůvodněn, byť i stručně, přece jen tak, aby strana poznala skutkový základ, z něhož úřad vycházel, a měla tak možnost v pořadí stolic správních a také před tímto soudem proti postupu úřadu své námitky rekursem nebo stížností k platnosti přiváděti.
Nař. rozhodnutí tomuto požadavku nevyhovuje, neboť dovolává se toliko důvodu I. stolice, která vysvědčení st-li odepřela, protože není prokázáno, že majetkové poměry st-lovy jsou takové, aby mu žádané vysvědčení mohlo býti vydáno. Z tohoto »odůvodnění« nelze však poznati, které konkretní okolnosti pokládal žal. úřad za rozhodující pro zamítnutí žádosti st-lovy. Tím bylo i straně stíženo hájiti se účinně proti onomu výroku, a ovšem nemá ani nss možnost zkoumati v mezích stížnosti, měl-li úřad pro předpokládané okolnosti dostatečnou oporu.
Musilo proto býti nař. rozhodnutí podle § 6, odst. 2. zák. o ss zrušeno.

Citace:

č. 3000. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5/2, s. 1233-1234.