Č. 3024.

Nemocenské pojišťování: O rozsahu pojišťovacího oprávnění Nemocenské pokladny soukr. úředníků a zřízenců v Praze.
(Nález ze dne 27. prosince 1923 č. 21993).
Prejudikatura: Boh. 3019 adm.
Věc: Správa panství M. v Lázních Bělohrade (adv. Dr. Jos. Josífko z Prahy) proti ministerstvu sociální péče (za min. místotaj. Dr. Frant. Janoštík — za zúčastněnou okr. nem. pokladnu v Nové Pace Dr. Frt. Fousek z Prahy) o nemocenské pojištění.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Nař. rozhodnutím vyslovilo min. soc. péče, že zahradník a 12 lesních hajných zaměstnaných u st-lky podléhajíce pensijnímu pojištění teprve od 1. července 1920, nemohou býti vzhledem k ustanovení čl. VII zák. z 5. února 1920 č. 89 Sb. členy Nemocenské pokladny soukromých úředníků a zřízenců v Praze a že tudíž pro jejich nemocenské pojištění jest výhradně příslušnou okr. nem. pokladna v Nové Pace.
O stížnosti do tohoto rozhodnutí podané uvážil nss toto:
Stížnost vytýká nař. rozhodnutí nezákonnost, dovozujíc jednak z ustanovení čl. XXI a XXII a §§ 11 a 13 zák. z 15. května 1919 č. 268 Sb. a z § 4 stanov Nemoc. pokladny soukromých úředníků a zřízenců v Praze, že pokladna tato jest úplně na roveň postavena okr. pokladnám nemoc. a proto jest příslušna pojišťovati své členy bez zřetele na výši jejich mzdy a nemocenského podle ní jim příslušejícího a že tudíž st-lka byla oprávněna zřízence, o něž jde, přihlásiti s účinkem § 13 u jmenované pokladny čili že žal. úřad neprávem vyslovil, že pro pojištění jejich jest výhradně příslušnou okr. pokladna nemoc. v Nové Pace.
Vady řízení pak stížnost spatřuje v tom, že žal. úřad opomenul zjistiti, zdali zřízenci, o něž jde, nespadají podle své mzdy do prvních 9 tříd mzdových, jichž pojištění Nemoc. pokladna soukromých úředníků a zřízenců v Praze za všech okolností jest oprávněna prováděti, a zdali jim vůbec nějaké nemocenské z této pokladny přísluší.
Námitkami těmito, jichž společnou basí jest otázka, jaký význam má výše mzdy, pokud se týče nemocenského zřízenců pro jejich pojistnou příslušnost, nss se zabývati nemohl, neboť nař. rozhodnutím žal. úřad nepopřel příslušnost nemocenské pokladny soukromých úředníků a zřízenců v Praze z důvodu, na němž námitky ty jsou založeny, nevyřknul zejména, že by zaměstnanci, o něž tu jde, neměli býti u pokladny té pojištěni s účinkem § 13 nem. zák. proto, že se jim poskytuje nemocenské ve výši, jež vylučuje příslušnost zapsaných pokladen pomocných po rozumu § 1, odst. 4 zák. z 16. července 1892 č. 202 ř. z.
Zákonným základem nař. rozhodnutí jest podle jeho znění toliko předpis čl. VII zák. o pens. pojištění z 5. února 1920 č. 89 Sb., jenž stanoví, že skupiny zaměstnanců podle tohoto zák. nově podrobené pojistné povinnosti nemohou býti členy zapsaných pokladen pomocných, jichž působnost jest podle čl. XXI, odst. 3 zák. z 15. května 1919 č. 268 Sb. omezena na pojištěnce, podrobená pojistné povinnosti podle zák. z 16. prosince 1906 č. 1. ř. z. z roku 1907 nebo cís. nař. z 25. června 1914 č. 148 ř. z. Vycházel tedy žal. úřad z předpokladu, že řečených 12 hajných a zahradník patří ke skupině zaměstnanců pojistné povinnosti pensijní teprve zák. z 5. února 1920 č. 89 Sb. nově podrobených a že nem. pokladna soukromých úředníků a zřízenců v Praze jest zapsanou pokladnou pomocnou po rozumu čl. XXI, odst. 3. zák. z 15. února 1919 č. 268 Sb., a z těchto předpokladů dospěl k závěru, že její příslušnost na jmenované osoby, podrobené pensijní pojistné povinnosti teprve podle zák. z 5. února 1920 č. 89 Sb., se nevztahuje.
Správnost prvého předpokladu, týkajícího se pensijní povinnosti řečených zřízenců, stížnost nepopírá.
Stížnost dále sama připouští, že Nem. pokladna soukromých úředníků a zřízenců v Praze jest zapsanou pokladnou ve smyslu čl. XXI, odst. 3 nemoc. zák. z roku 1919.
Pokud by však stížnosti mohlo býti rozuměno v ten smysl, že právě zmíněná pokladna podle svých stanov jest oprávněna pojišťovati i zřízence podrobené pensijnímu pojištění podle zák. z 5. února 1920 č. 89 Sb. proto, že se čl. VII tohoto zák. na ni nevztahuje, nelze stížnosti dáti za pravdu.
I když se připustí, že nebylo zákonné překážky schváliti ustanovení stanov Nemoc. pokladny soukromých úředníků a zřízenců v Praze, podle něhož se působnost její vztahuje na členy podrobené pensijní povinnosti i podle novel k zák. o pensijním pojištění z roku 1906 vydaných vůbec, tu toto ustanovení stanov bylo určitě vymezeno z vůle zákona článkem VII zákona z 5. února 1920 č. 89 Sb., jenž nepřipouští, aby ode dne 1. července 1920 (čl. VIII) skupiny zaměstnanců podle tohoto zák. nově podrobené pojistné povinnosti pensijní, byly členy zapsaných pokladen pomocných ve smyslu článku XXI, odst. 3 nemoc. zák. z 15. května 1919 č. 268 Sb.
Poněvadž v písemné stížnosti nebyl brán v odpor předpoklad nař. rozhodnutí, že o takové zaměstnance jde, kteří teprve ode dne 31. července 1920 se stali povinnými pensijním pojištěním, nelze v nař. rozhodnutí shledati nezákonnost a bylo proto stížnost zamítnouti jako bezdůvodnou.

Citace:

č. 3024. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5/2, s. 1280-1281.