Poštovní erár nerudí za škodu vzniklou tím, že rekomandovaný dopis doručen byl osobě jiné než adresátovi. — (Rozh. nejv. soudu z 28 února 1912, Rv V 2934/11.)

B. postoupil žalobkyni A. svoji pohledávku, která jemu příslušela proti C., načež žalobkyně rekomandovaným dopisem postup ten oznámila C., žádajíc o zaplacení k vlastním rukoum.
Rekomandovaný tento dopis doručil listonoš na místě osobě C., služebné její, kteráž však jej jako i některé jiné, pro zaměstnavatelku její určené dopisy této úmyslně neodevzdala. Ježto C. o postupu nezvěděla, zaplatila pohledávku přímo B. a týž ji žalobkyni nevydal, nýbrž si ji ponechal a upadnuv v konkurs pro různé podvody, byl trestán. — Žalobkyně podavši žalobu na C. o zaplacení jí postoupeného obnosu, byla s ní pro tyto během procesu zjištěné okolnosti zamítnuta.
Na to podala žalobu na poštovní erár, žádajíc o zaplacení náhrady škody, jí nesprávným doručením rekomandovaného dopisu vzniklé, totiž jednak původní pohledávky jí postoupené, jednak útrat sporu, které musila zaplatiti.
Žaloba, v níž dovozováno bylo, že c. k. poštovní erár ručí za škodu vzniklou tím, že rekomandovaný dopis porušením předpisu o doručování rek. dopisu,1 doručen byl osobě jiné, než adresátovi a to zejména z toho důvodu, poněvadž poštovní řád ze dne 6./11. 1838 č. 302 sb. z., který vzhledem k ustanovení § 1317. obč. z. a 421, obch. z. zde platí, ručení toto nevylučuje, byla I. instancí zamítnuta z těchto
důvodů:
Žalobkyně před podáním žaloby této nevyčerpala řádný administrativní postup instancí a následkem toho jest oproti předpisu § 46. řádu jízdní pošty (Dvorský dekret 12./6. 1838 č. 280 sb. z.) — 16 —
žaloba tato předčasnou. — Dále musela býti žaloba zamítnuta též z toho důvodu, poněvadž nárok na náhradu škody dle § 36. téhož řádu, kterého dlužno analogicky na rekomandované dopisy použiti, jest promlčen a to proto, poněvadž poškozená během lhůty bměsíční po podání rekomandovaného dopisu reklamaci neprovedla, tudíž i nárok na náhradu v obnosu 50 K pozbyla.
Rozsudek tento byl odvolacím soudem zrušen a věc odkázána k opětnému projednání soudu prvému. — Tento (okresní soud ve Lvově) přes opačný názor odvolacího soudu vydal však po projednání věci poznovu rozsudek, žalobu zamítající a to se stejným odůvodněním jako rozsudek prvý s tou pouze odchylkou, že konstatoval bez bližšího rozvedení též ještě, že vzniklá škoda není v příčinné souvislosti s doručením, vlastně nedoručením rekorn. dopisu a mimo to žalobkyni připomenul, že prý měla žalovati ihned při splatnosti pohledávky, dříve než ještě C. platila cedentovi, že by bylo ku škodě nedošlo.
Na opětné odvolání žalobkyně rozhodl c. k. zemský soud ve Lvově ve věci samé a žalobě dal místa podstatně z těchto
důvodů:
Ustanovení § 46. řádu jízdní pošty nemá v tomto případě, kde se jedná o ručení pošty za následky nesprávně doručeného rekorn. dopisu místa, poněvadž doprava rekomandovaných dopisů upravena jest dvorským dekretem ze dne 16. listopadu 1838, sb. z. č. 302 (Briefpostordnung) a v tomto dekretu nějaké s § 46. řádu jízdní pošty analogické ustanovení obsaženo není. — Nelze tedy za to míti, že by žaloba byla předčasnou.
Dle § 1317. obč. z. a čl. 421. obch. z. platí ustanovení soukromého práva o náhradě škody pro pošty pouze potud, pokud zvláštními zákony nebo nařízeními není nic jiného předepsáno.
V § 20. řádu pošty listovní, jakož i ve výnosu ministerstva obchodu ze dne 29. října 1872 č. ř. z. 154 jsou uvedeny předpoklady, za kterých nároky na náhradu škody za ztracené rekorn. dopisy mohou býti uplatňovány. Odděleně od toho jedná tento řád v § 2. o následcích »mylného doručení«, z čehož vidno, že tento řád ustanovení o ztrátě zásilek na případ mylného doručení použiti nechtěl.
Poněvadž ale § 2. lit. c) řádu pošty listovní — který praví: »Endlich übernimmt die Postanstalt bei der in Gemässheit des § 35 jedem Adressaten freistehenden Abholung der an ihn einlangenden Sendungen bei dem Postamte keine Haftung fůr die Folgen einer möglichen irrigen Zustellung der Briefpostsendungen« — ručení pošty za mylné doručení pouze při zásilkách, které si adressát sám z pošty odnáší vylučuje, ale nedotýká se následků mylného doručení při zásilkách, které poštou až do rukou adressáta doručovány jsou, tedy dlužno — 17 —
v přítomné případě použiti subsidiárních ustanovení obchodního, resp. občanského zákona.
Žalobkyně přišla ke škodě tím, že poštovní orgán při doručování rek. dopisu nesprávně si počínal, ježto listonoš dopis ten místo aby jej, nezastihnuv osobu k přijetí oprávněnou doma, uložil na poště, vydal služebné, kterou nelze počítati za člena rodiny adressáta. Opomenutím těchto pro doručování rekom. dopisů daných předpisů a opatrnosti jest dáno zavinění poštovního orgánu a musí za škodu tím vzniklou poštovní erár ručiti.
Nesprávným jest konečně tvrditi, že škoda vznikla zaviněním žalobkyně, neboť táž nebyla povinna ihned po splatnosti pohledávku jí postoupenou žalovati a nemůže vyčkávání se žalobou zbaviti žalovaného povinnosti ručení za škodu vzniklou nesprávným doručením rekom. dopisu. — Bylo tudíž odvolání vyhověti.
C. k. nejvyšší soud změnil rozsudek odvolací a obnovil rozsudek prvé instance s tímto
odůvodněním:
Revisnímu důvodu č. 4 § 503. c. ř. z. nelze upříti oprávnění. Není pochybnosti o tom, že vzhledem ku ustanovení § 1317. obč. z. a čl. 421. obch. z. neplatí v přítomném případě ustanovení občanského neb obchodního zákona, nýbrž řád pošty listovní ze dne 6. listopadu 1838 č. 302 sb. z., poněvadž tímto zvláštním předpisem upraveno jest ručení veřejného dopravního ústavu, jakým jest pošta, za škody ústavem tímto nebo jeho orgány způsobené. Dle předpisů tohoto řádu poštovního (§ 2. lit. a) a § 20.) jest ručení pošty při dopravě rekom. dopisů omezeno pouze na případ ztráty.
Naproti tomu vidno z ustanovení § 2. lit. c) řádu pošty listovní, které jakožto všeobecný předpis též pro rekom. dopisy platí, že pošta nepřejímá žádné ručení za následky nesprávného doručení takových dopisů. Při tom dlužno podotknouti, že slova §u 2. lit. c) »Für die Folgen irriger Zustellung« nejsou pouhým nadpisem, nýbrž tvoří text zákona a další passus: »Endlich übernimmt die Postanstalt . . .« pouze dodatečné ustanovení (Zusatzbestimmung) obsahuje.
Poněvadž pak v přítomném případě žalobní žádost opírá se o ručební povinnost pošty za následky mylného doručení rekom. dopisu, toto ručení však dle zákona nepozůstává, bylo žalobu zamítnouti. Dr. Haičman.

Dle § 24. zák. 25. listopadu 1837 (Postgesetz) a § 3 nařízení ministerstva obchodu ze dne 10. června 1912 mohou býti rekom. dopisy (pokud nemají označení: »K vlastním rukoum« neb pod.) v případě, že adresát nebyl v bytě nebo obchodě zastižen, doručeny též — avšak výhradně jen do ruky některého člena rodiny (Familienglied) adresátovy a pouze u advokátů a notářů též do ruky některého zřízence kancelářského. Při jednoduchých dopisech jest naproti tomu dovoleno v podobném případě doručiti dopisy i osobě služebné.

Citace:

Poštovní erár neruší za škodu vzniklou tím, že rekomandovaný dopis doručen byl osobě jiné než adresátovi.. Zprávy Právnické Jednoty moravské v Brně. Brno: Nákladem Právnické jednoty moravské , 1913, svazek/ročník 22, číslo/sešit 1, s. 41-43.