Č. 2999.

Administrativní řízení: Řídil-li se rekurent, podávaje odvolání, právním poučením jemu okr. správní komisí uděleným, je nezákonné, odmítne-li zemský správní výbor odvolání to, poněvadž podle jeho názoru mělo býti podáno u jiného úřadu.
(Nález ze dne 17. prosince 1923 č. 20182.) Prejudikatura: Boh. 1085, 2492 adm. a j.
Věc: Antonín P. v Z. proti zemskému správnímu výboru v Praze o opravu terasní zdi.
Výrok: Naříkané rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: — — —
Osk v P. nařídila výnosem z 15. listopadu 1922 Antonínu P., majiteli usedlosti čp. 23 v Z., aby nejdéle do 8 dnů odstranil veškerý kámen ze silničního rigolu, jenž tam napadal z pobořené opěrné zdi u jeho domu, a aby tuto zeď tak opravil, by neohrožovala veřejnou bezpečnost, jinak že ručí za všechny možné následky v případě ohrožení bezpečnosti.
Zároveň připojila osk k tomuto rozhodnutí poučení v tom směru, že se možno proti němu odvolati v zákonné lhůtě 14denní počítaje od doručení výměru, dokládajíc: »případná stížnost musí býti podána prostřednictvím zdejšího úřadu«.
St-l podal proti tomuto rozhodnutí u osk odvolání k zsv-u v Praze, jenž usnesením ze 7. února 1923 zamítl odvolání st-lovo, ježto nebylo ve smyslu § 132 stav. řádu ve stanovené lhůtě podáno u obecního úřadu ve Z. jako stavebního úřadu prvé stolice.
Proti tomuto rozhodnutí podává A. P. stížnost k nss, o níž soud uvážil takto: — — —
Úřad sám vychází z názoru, že rozhodnutí osk, jež tvořilo předmět odvolání st-lova k žal. úřadu, jest rozhodnutím vydaným na základě stavebního řádu. Z toho dále dovozuje úřad, že rekurs proti němu podaný měl dle posl. odst. § 132 čes. stav. řádu pro venkov býti podán u obecního úřadu v Z. jako stavebního úřadu prvé stolice.
Stížnost nepopírá, že šlo o rozhodnutí ve věci stavební, namítá však, že úřadem, jenž v tomto případě v prvé instanci rozhodl, nebyl obecní úřad v Z., nýbrž teprve osk, a že tudíž tato dle cit. zák. ustanovení skutečně povolána byla k přijetí rekursu st-lova, jak ostatně i samo rozhodnutí této komise st-le poučilo. Nebylo-li snad přece poučení ono správným, pak jak stížnost se domnívá, nemůže toto nedopatření úřadu býti st-li na úkor.
Nss uznal výtku tu důvodnou.
Osk ve svém rozhodnutí poučila st-le, že případná stížnost má podána býti prostřednictvím »zdejšího úřadu«, čemuž nelze rozuměti jinak než, že pro případné odvolání st-lovo jest podacím místem osk, kde také st-l skutečně rekurs svůj podal.
Z rozhodnutí osk-e není jasně patrno, v jaké působnosti lato komise rozhodnutí své vydala, zejména zda jednala zde jako úřad stavební či jako úřad silniční nebo jako instance příslušná k rozhodování v záležitostech týkajících se místní policie.
Ať však pojímáno jest ono rozhodnutí tak či onak, za daných okolností nemohl rekurs proti němu podaný odmítnut býti proto, že nebyl podán u obecního úřadu v Z., neboť bylo-li správným poučením osk-e o opravném prostředku, pak st-l právem podal svůj rekurs u této komise, nebylo-li poučení ono správným, pak podal-li st-l, byv jím uveden v omyl, rekurs u úřadu, jenž k přijetí jeho povolán nebyl, měl zsv tuto chybu stolice nižší napraviti, aby st-l mylným poučením úřadu nebyl na svých právech zkrácen.
Odporuje tedy nař. rozhodnutí za všech okolností zákonu, a bylo je proto zrušiti dle § 7 zák. o ss.

Citace:

č. 2999. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5/2, s. 1231-1233.