Č. 2833

Policejní právo trestní: 1. K významu § 11 cís. patentu z 20. dubna 1854 č. 96 ř. z. — 2. V policejním řízení trestním jest sice ocenění důkazů provedených ponecháno volnému uvážení úřadu, jest však vadou řízení, nepřipustí-li úřad průvody obviněným o důležitých okolnostech nabízené jen proto, že se úřadu již předem zdají zbytečnými vzhledem k výsledku důkazů již provedených.
(Nález ze dne 5. listopadu 1923 č. 12.903.)
Prejudikatura: Boh. 2162, 2598 a 2630 adm.
Věc: Dr. Karel M. v U. proti zemské správě politické v Brně o přestupek § 11 cís. nař. z 20. dubna 1854 č. 96 ř. z.
Výrok: Naříkané rozhodnutí se zrušuje pro vady řízení.
Důvody: Rozhodnutím zsp-é v Brně z 23. října 1922 vyneseným v pořadí instančním, byl Dr. Karel M. uznán vinným přestupkem § 11 cís. nař. z 20. dubna 1854 č. 96 ř. z., jehož se dopustil tím, že hodil dne 20. srpna 1922 při průvodu demonstrativně růže na pomník Josefa II. v Unčově, jehož odstranění bylo správními úřady pravoplatně nařízeno, čímž projevena byla nevážnost vůči danému nařízení, a odsouzen k peněžité pokutě 200 Kč, v případě nedobytnosti do vězení na dobu 10 dnů.
Žal. úřad vzal skutkovou podstatu za prokázanou v souhlase s trestním oznámením výpovědí svědka Františka J., která nemohla býti vyvrácena ani svědkem Karlem K., kterého st-l navrhl.
Návrh na výslech dalších svědků a to .... nebylo vyhověno, poněvadž žal. úřad pokládal skutkovou povahu přestupku provedeným řízením za dostatečně objasněnou.
Rozhoduje o stížnosti Drem Karlem M. do tohoto výroku podané řídil se nss těmito úvahami:
Stížnost čelí proti výroku o vině a vytýká napadenému rozhodnutí nezákonnost, jelikož skutková povaha činu st-li za vinu kladeného dána není, a provedenému řízení vadnost, poněvadž porušeny byly podstatné zásady administrativního řízení.
Císařské nařízení z 20. dubna 1854 č. 96 ř. z., jehož proti st-li bylo použito, obsahuje řadu ustanovení policejního rázu, která — jak z úvodu zákona najevo vychází — mají za účel zajistiti výkon opatření a nálezů úřadů politických a policejních a zabezpečiti vážnost úřadům. Posléz uvedený účel sleduje zejména též ustanovení § 11 cit. cís. nař., jímž se prohlašuje za trestné každé demonstrativní jednání, kterým se zlehčuje nařízení vlády. Ohledně skutkové povahy deliktu tohoto po stránce objektivní jest poznamenati, že mezi nařízení vlády ve smyslu tohoto předpisu dlužno zajisté zařaditi i opatření úřadů politických, jež jsou orgány vlády, jichž úkony tedy za úkony vládní pokládati jest. Zákon, jehož účelem jest hájiti autoritu vlády, zakazuje zlehčení každého nařízení vládního, neroznávaje při tom, zda nařízení vešlo v právní moc čili nic. Předpis vztahuje se tudíž i na nařízení, která dosud pravoplatnými se nestala.
Pod pojem »zlehčování nařízení vlády«, tudíž i orgánů vlády, spadá zajisté také jednání, kterým se uskutečňuje to, čemu chce právě nařízení zabrániti. Ve směru subjektivním stačí k založení skutkové povahy deliktu vědomí pachatele, že činem jeho se nařízení vlády zlehčuje.
V tomto případě jest nesporno, že bylo obci Unčovu nařízeno politickými úřady odklizení pomníku císaře Josefa II. a že obsah tohoto nařízení byl st-li znám v době, kdy se průvod konal. Nařízení zmíněné vydáno bylo zjevně za tím účelem, aby odstraněno bylo uctívání památky osoby, kterou pomník představuje. Pakliže tudíž po vydání tohoto nařízení st-l, jemuž nařízení již před tím známo bylo, podle zjištění správního úřadu památku osoby shora dotčené uctil tím způsobem, že při veřejném průvodu kolem pomníku na něj hodil růže a žal. úřad v tomto činu shledal demonstrativní jednání, kterým zlehčeno bylo nařízení k odklizení pomníku, nabyv přesvědčení, že st-l byl si toho vědom, že jednáním svým demonstruje proti nařízení úřadu a tím je zlehčuje, nelze ve výroku žal. úřadu shledávati vytýkanou nezákonnost.
Těmito úvahami vyvrácena jest námitka stížnosti, že skutková povaha přestupku, o nějž jde, není dána proto, že proti výnosům politických úřadů, kterými nařízeno bylo obci Unčovu odstranění pomníku císaře Josefa II., byla podána stížnost na nss, dále že v době, dokud pomník stojí, nemůže býti zakázán projev sympatie osobě, kterou pomník představuje, a konečně, že při pochodu kolem pomníku nikdo nemyslel na politické úřady, nařídivší jeho odstranění.
Po stránce skutkové zjistil žal. úřad, že st-l hodil při průvodu dne 20. srpna 1922 demonstrativně růže na pomník Josefa II. v Unčově a opřel zjištění toto jediné o výpověď svědka Františka J. Návrh na výslech svědků vývodních Bertholda S., Gustava R. a Bertholda K. zamítl, poněvadž pokládal skutkovou povahu přestupku provedeným šetřením za prokázanou.
St-l v řízení administrativním čin popíral a vedl o okolnostech, o nichž byl slyšen svědek J., svědky, jichž výslech nebyl připuštěn. V řízení policejně trestním jest ovšem zůstaveno volnému uvážení úřadu, aby ocenil důkazy. Avšak ocenění toto může se týkati pouze důkazů již provedených. Nelze tudíž důkaz nabídnutý o okolnostech, které pro posouzení věci mohou míti význam, zamítnouti již předem proto, že zdá se úřadu vzhledem k výsledkům provedených již důkazů zbytečným.
Dle zásad trestního řízení, jež platí i pro policejní řízení trestní, náleží úřadu, aby provedl také důkazy, jež obviněný o okolnostech pro posouzení viny důležitých nabízel, pak okolnosti svědčící jak pro jeho vinu tak i proti ní v úvahu vzal, je hodnotil a dle výsledku toho rozhodl. Tato zásada byla porušena a jest proto řízení v tomto směru vadným.
Vadnost řízení spatřuje nss také v jiném směru, a to v porušení zásady slyšení stran.
Dle správních spisů usvědčovala zapírajícího st-le jen svědecká výpověď Františka J. Dle právě zmíněné zásady bylo povinností žal. úřadu, aby výpověď tuto st-li sdělil za tím účelem, aby mohl st-l k ní své stanovisko zaujmouti a po případě na vyvrácení její nové okolnosti a důkazy uvésti.
Žal. úřad opomenul tak učiniti, čímž st-1 byl ve svém právu hájiti se zkrácen.
Bylo proto nař. rozhodnutí zrušeno pro vady řízení dle § 6/2 zák. o ss.

Citace:

č. 2833. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5/2, s. 902-904.