Č. 3011.

Školství. — Řízení před nss: I. * Obec nemá pouze ze svého postavení jako orgánu veřejné správy legitimace k stížnosti na nss proti rozhodnutí ministerstva školství, kterým zrušeno bylo státní gymnasium. — II. O právní povaze smluv mezi správou státní a obcemi o sestátnění komunálního gymnasia.
(Nález ze dne 20. prosince 1923 č. 21566.)
Věc: Městská obec P. (adv. Dr. Frt. Wien Claudi z Prahy) proti ministerstvu školství a národní osvěty (odb. rada Dr. Ant. Hrazdil) o uzavření tříd na německém gymnasiu v P.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Nař. rozhodnutím bylo ustanoveno, aby ve školním roce 1922/23 byly na německém státním reálném gymnasiu v P. pro nedostatek žáků uzavřeny třídy první, pátá, šestá, sedmá a osmá, takže zůstanou otevřeny třídy druhá, třetí a čtvrtá. Ředitelství ústavu bylo sděleno, že zápisy do I. třídy ani před prázdninami 1922 ani po nich se nesmějí konati a bylo mu uloženo, aby výroční vysvědčení všech žáků tříd čtvrté, páté, šesté a sedmé opatřilo klausulemi na odchodnou, pokud by tomu v jednotlivých případech nebránily předpisy školského řádu, dále aby správu státní budovy 1. srpnem 1922 odevzdalo řediteli českého gymnasia v P. Konečně bylo ještě vysloveno, že dosavadní sbírky učebných pomůcek, patřících německému stát. reálnému gymnasiu, pokud jsou majetkem státním, mají býti odevzdány do vlastnictví českého reformního reálného gymnasia, při čemž německému ústavu zůstává vyhraženo neomezené spoluužívání těchto sbírek po dobu trvání ústavu německého; že však z opatření toho jest vyňata knihovna žákovská, která i nadále zůstává v trvalé správě a vlastnictví ústavu německého, jakož i ty části knihovny učitelské, které se obírají německým písemnictvím a dějinami.
O stížnosti uvážil nss takto:
Podle § 2 zák. z 22. října 1875 č. 36 ř. z. ex 1876 může se dovolati kognice nss-u jen ten, kdo tvrdí, že nezákonným rozhodnutím nebo opatřením správního úřadu byla porušena jeho práva.
Bylo tedy nss-u nejprve zkoumati, zda nař. rozhodnutím mohla práva obce býti porušena.
Stížnost v tomto směru tvrdí, že obec má právní zájem na všech opatřeních učiněných o tomto ústavě, poněvadž ústav byl dříve komunální a poněvadž smlouvami uzavřenými se státní správou při sestátnění jeho byla obci vyhrazena určitá práva.
Stanovisko toto podle názoru nss-u není správné.
Jest ovšem pravda, že státní gymnasium v P. bylo původně městským ústavem a že když později bylo sestátněno smlouvami uzavřenými mezi státní správou a obcí, byla obci vyhrazena určitá práva.
V tomto směru jde ze spisů, že podle smlouvy z 19. září 1894/22. března 1901 bylo komunální reálné gymnasium v P. na základě cís. rozhodnutí z 30. října 1892, 1. zářím 1893 převzato do správy státní; podle téže smlouvy zavázala se obec, že na vlastní náklad opatří a státu k bezplatnému užívání přenechá všechny místnosti, nyní nebo v budoucnosti potřebné k umístění gymnasia na dobu tohoto ústavu v P., že postaví pro tento ústav novou budovu, že ji bude z vlastního udržovati a že (4) odevzdá státu studijní fond; podle dalšího obsahu této smlouvy (5) odevzdá obec 1. září 1893 eráru všecky pro komunálné gymnasium určené učebné pomůcky, zařízení, zejména sbírky, přístroje, knihovnu, tělocvičné nářadí atd. k úplnému, neomezenému a bezplatnému užívání k účelům reálného gymnasia. V odst. 10 této smlouvy bylo pak ujednáno, že pokud by německý jazyk přestal býti vyučovacím jazykem tohoto ústavu, kdyby gymnasium bylo zrušeno nebo přeloženo do jiného města, přestane veškeré plnění obce a má stát místnosti a zařízení, pomůcky a pod. zmíněné v bodu 5 vrátiti obci.
Podle smlouvy z 8. července 1903 — 12. října 1903 bylo schváleno, aby ústav byl upraven v plné státní gymnasium, uznány shora uvedené a další povinnosti obce a (10) stanoveno, že státní správě jest volno, ústav kdykoliv zrušiti, a že v tomto případě, a kdyby němčina přestala býti vyučovacím jazykem, zanikají závazky obce a je stát povinen vrátiti obci P. studijní fond a zařízení obci dodané.
Konečnou trhovou smlouvou z 30. března — 21. dubna 1909 koupil stát budovu gymnasia s pozemkem a zahradami a vším příslušenstvím; při tom prohlášeno užívací právo státu podle starší smlouvy za zrušené, avšak výslovně stanoveno, že ostatní závazky obce trvají.
Práva, která obci v příčině gymnasia příslušela a po případě ještě příslušejí, spočívají tudíž v podstatě v právě uvedeném nároku obce proti státu na to, aby jí byl za určitých předpokladů vrácen studijní fond a zařízení obcí dodané, zakládají se tedy na smlouvách uzavřených mezi státem a obcí při převzetí gymnasia do státní správy a při
Bohuslav, Nálezy správní. V. 146 koupi budovy gymnasiální státem, a jsou podle své povahy právy soukromými (obligačními).
Pokud tedy stěžující si obec má za to, že těchto práv obce dotýká se nař. výměr, pokud mluví o učebných pomůckách a pod., jest ovšem obci volno, aby pokládá-li tato smluvní práva svoje státem jako druhou stranou smluvní za porušena, domáhala se nápravy pořadem práva.
Neboť v uvedeném směru nebylo by nař. výnosu v poměru k obci přiznati povahu rozhodnutí neb opatření správního úřadu, jaké na mysli má § 2 zák. o ss t. j. autoritativního a proto právní moci schopného založení nebo upravení určitého právního poměru, nýbrž jenom povahu prohlášení smluvní strany.
Případných práv obce z uvedených shora smluv plynoucích nedotýká se však nař. výnos ani pokud jako rozhodnutí správního úřadu činí výrok o zrušení některých tříd onoho gymnasia, neboť zrušení toto samo o sobě do uvedených práv obce nijak nezasahuje a jest ovšem rovněž obci volno, aby případně nároky svoje na vrácení zařízení a fondu, které smlouvy ony po případě na zrušení ústavu připínají, nutno-li, pořadem práva uplatňovala.
Svoji legitimaci ke stížnosti na nss nemůže tedy obce zakládati na právech svých plynoucích po případě z uvedených smluv.
Legitimaci obce ke stížnosti na nss nelze v tomto případě však ani vyvoditi z postavení obce jako orgánu veřejné správy.
Neboť není předpisu, který by státu jako vydržovateli a správci státní školy střední, pokud se týče kompetentnímu (§ 1 zák. z 9. dubna 1920 č. 292) orgánu správy státní bránil v tom, aby, chce-li školu tu zrušiti, učinil tak podle vlastního svého rozhodnutí, a není také předpisu, který by v takovémto případě propůjčoval obci jako takové anebo po případě jménem poplatnictva nebo obyvatelstva postavení strany.
Jest ovšem pravda, že obec má velmi živý zájem na existenci a dalším trvání státní školy střední v obci a na způsobu vybudování takové školy. Zájem tento však nejsa zákonem jako právo uznán — není právem a zůstává pouhým zájmem faktickým, jehož porušení rozhodnutím nebo opatřením správního úřadu nemůže založiti legitimaci k podání stížnosti na nss.
Tvrzení stížnosti, že nař. rozhodnutím bylo porušeno subjektivní právo obce, není tedy důvodné a bylo proto stížnost zamítnouti aniž soud mohl zaměstnávati se meritorním obsahem stížnosti.

Citace:

č. 3011. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5/2, s. 1254-1256.