Č. 2695
Spolkové právo (Slovensko): I. Nařízení býv. uherského ministerstva vnitra č. 1508/B. M. z r. 1875 je dosud platnou normou, podle níž jest na Slovensku postupovati při schvalování stanov spolkových, a není dotčeno smlouvou č. 508 Sb. z r. 1921. — II. O vý- znamu výrazů »národnostní spolky« a »spolky literární a vzdělavací« podle odst. 2 bodu II. přílohy k cit. nař.
(Nález ze dne 25. září 1923 č. 15507.)
Věc: Dr. Josef K. a spol. v Komárně proti ministru s plnou mocí pro správu Slovenska (Dr. Ludevít Černó) o neschváleni stanov spolku.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.

Důvody: Žal. úřadu byly v roce 1922 předloženy ke schválení stanovy spolku, který st-lé spolu s jinými proponenty zamýšleli založiti pod názvem »Magyarok Szovetsége Szlovenskóban« se sídlem v Komárně. § 5 těchto stanov, nadepsaný »obor působnosti svazu«, má toto ustanovení: (odst. 1.) »Svaz uskutečňuje, udržuje a podporuje zařízení (školy, dětské opatrovny, vychovávací ústavy, lidové kanceláře atd.) sloužící veřejně-vzdělávacím zájmům Maďarstva žijícího na území Slovenska; (odst. 2.): Výkon práva národnostní menšiny zaručeného v čl. 8 hlavy I. smlouvy Saint-Germainské uzavřené čsl. republikou s mocnostmi spojeneckými; (odst. 3.) Stranicko-politickou činnost svaz nevyvíjí.« Žal. úřad nař. rozhodnutím nevzal předložené stanovy na vědomí z těchto důvodů: 1. různé cíle svazu odporují ustanovení odst. 1 bodu II. nařízení býv. uh. min. vnitra č. 1508 z roku 1875; 2. kromě toho odporuje účel svazu, který, jak zřejmo z odst. 2. § 5 stanov, jest maďarsko-politický, i ustanovení odst. 2. bodu II. cit. nařízení, podle něhož národnostní spolky mohou se utvořiti jen jako spolky vzdělávací a literární. Stížnost podanou do tohoto rozhodnutí neshledal nss důvodnou: Jak patrno z nař. rozhodnutí opřel žal. úřad své rozhodnutí, kterým neschválil stanovy spolku o předpisy bodu II. přílohy k nař. býv. uh. min. vnitra č. 1508 B. M. ex 1875. Předpisy tyto jsou dosud a byly také v době, kdy bylo vydáno nař. rozhodnutí, závaznou právní normou, podle níž jest na Slovensku postupovati při schvalování stanov spolkových. Předpisy ty nebyly, jak stížnost mylně za to má, nikterak dotčeny ustanoveními mírové smlouvy uzavřené mezi čelnými mocnostmi spojenými a sdruženými a republikou čsl. pod č. 508 Sb. z roku 1921). Opačné stanovisko stížnosti nebylo by lze uznati správným ani tehdy, kdyby bylo vůbec možno v ustanoveních této mírové smlouvy spatřovati nějaký obsah, který se týká otázek práva spolkového, a kdyby bylo lze za to míti, že jednotlivci mohou se vůbec dovolávati mírových smluv jakožto bezprostředního zdroje svých subjektivních práv, neboť svrchu zmíněnou smlouvou převzala republika čsl. závazek, že upraví pro své území určité obory vnitrostátního právního stavu, mírová smlouva ta neobsahuje však sama ještě takovouto úpravu. II. Žal. úřad neschválil v daném případě stanovy spolkové ze dvou důvodů: jednak proto, že odporují ustanovení odstavce prvního bo- du II. přílohy k cit. nařízení, jednak proto, že odporují předpisům odstavce II. této přílohy. Pokud jde o tento druhý důvod, z kterého žal. úřad odepřel schváliti stanovy spolkové, vycházel nss z těchto úvah: 1. V odstavci druhém bodu II. přílohy k cit. nařízení se stanoví, že spolky národnostní mohou se utvořiti pouze jako spolky literární a vzdělávací Z ustanovení toho jde zcela jasně na jevo, že tento předpis dovoluje národnostním spolkům pouze sledování činnosti vzdělávací a literární; jest tedy tímto předpisem sledování každé jiné činnosti z působnosti spolků národnostních vyloučeno. Jak patrno z nař. rozhodnutí, shledával žal. úřad odpor stanov spolkových, jež mu byly ke schválení předloženy, s ustanovením odstavce druhého bodu II. přílohy k cit. nařízení v tom, že spolek, který podle stanov má se utvořiti jako spolek národnostní, vytkl si v odst. 2 § 5 stanov za účel spolkový také činnost, jejíž sledování není národnostním spolkům podle citované právní normy dovoleno. Stanovy, o jichž schválení v daném případě jde, jednají o účelech spolkových v § 5. v odst. 1. § 5 stanov se uvádí, že spolek »uskutečňuje, udržuje a podporuje zařízení sloužící veřejně-vzdělávacím zájmům Maďarstva žijícího na území Slovenska.« Za tímto odstavcem následuje pak jako odst. 2 § 5 stanov věta tohoto znění: »Výkon práva národnostní menšiny zaručeného v článku 8 hlavy 1. smlouvy Saint-Germainské uzavřené republikou čsl s mocnostmi spojeneckými. Z odst. 1. § 5 stanov plyne zcela jasně, že spolek má se podle sta- nov utvořiti jako spolek národnostní. Z doslovu odst. 2. § 5 stanov zamýšlí spolek sledováním činnosti, která jest označena v odst. 1. a která má sloužiti »veřejně-vzdělávacím zájmům Maďarstva žijícího na území Slovenska«, uplatňovati na poli veřejného vzdělávání práva maďarské národnostní menšiny jako celku. Jest tedy ze stanov spolkových zřejmo, že také uplatňování práv národnostní menšiny jako celku náleží k cílům spolkovým; tomu nasvědčuje též okolnost, že stanovy mluví o »výkonu práva národnostní menšiny « právě na onom místě, kde se jedná o účelech spolkových, totiž v § 5 stanov, který jest nadepsán »obor působnosti svazu«. I když by se připustilo, že spolek, který — jak uvedeno — má se podle stanov utvořiti jako spolek národnostní, vytkl si v odst. 1. § 5 stanov za účel spolkový výhradně sledování činnosti vzdělávací — tedy činnosti, kterou národnostní spolky mohou podle předpisu odstavce druhého bodu II. přílohy k cit. nařízení vyvíjeti -— nelze již onu činnost, která podle odst. 2. § 5 stanov rovněž náleží k cílům spolkovým, pokládati za činnost, která jest podle cit právní normy národnostním spolkům jedině dovolena, neboť uplatňování práv národnostní menšiny jako celku nelze subsumovati ani pod pojmem činnosti vzdělávací, ani pod pojem činnosti literární. Jestliže tedy žal. úřad na podkladě stanov dospěl k závěru, že spolek, který se podle stanov má utvořiti jako spolek národnostní, vytkl si v odst. 2. § 5 stanov za účel spolkový také činnost, jejíž sledování není národnostním spolkům podle ustanovení odst. druhého bodu II. přílohy k cit. nař. dovoleno, pak mohl právem odepříti schválení stanov z důvodu, že stanovy odporují této právní normě. Mohl-li však žal. úřad svůj výrok o neschválení stanov opříti právem již o tento důvod, že stanovy odporují předpisům odst. druhého cit. právní normy, pak jest pro posouzení zákonnosti nař. rozhodnutí lhostejno, zda má v zákoně oporu také další důvod, ze kterého žal. úřad rovněž odepřel schválení stanov, totiž že stanovy odporují předpisům odst. prvního téže právní normy; neboť i kdyby žal. úřad neměl pro tento další důvod v zákoně opory, nemohla by nicméně stížnost dosíci cíle, který sleduje — zrušení nař. rozhodnutí, — když nař. rozhodnutí, opírajíc se o důvod, o němž svrchu bylo jednáno, jest, jak uvedeno, v souhlase se zákonem. Z těchto příčin bylo stížnost zamítnouti jako bezdůvodnou.