Č. 2517.

Bratrské pokladny. — Administrativní řízení: * Rozhodnutí vydané v poslední instanci ministerstvem sociální péče ve sporu podle § 21 zákona o bratrských pokladnách bez dohody s nejvyšším úřadem báňským jest zmatečné.
(Nález ze dne 20. června 1923 č. 10.806.)
Prejudikatura: srov. Boh. 2050 adm.

Věc: Bratrská pokladna společnosti báňské v M. S. (adv. Dr. Rudolf Falk z Úpice) proti ministerstvu sociální péče (odborový přednosta Dr. losef Lukáš a vrchní komisař Vladimír Vydra, za zúčastněnou stranu — adv. Dr. Vincenc Adam z Prahy) stran sanačních příspěvků.
Výrok: Naříkané rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Důl »Vilemína« v Ž. byl přičleněn k bratrské pokladně společnosti báňské v M. S. až do r. 1907, kdy přešel do vlastnictví Gustava D., továrníka v D. K. Ten zahájil s pokladnou spor o vyloučení svého dolu ze svazku této pokladny, spor však ukončen r. 1913 resp. 1914 v jeho neprospěch. Další spory o zaplacení sanačních příspěvků k této pokladně provedeny odděleně jednak ohledně období 1907 až 1913 proti Gustavu D., jednak ohledně období 1913 až 1920 proti nástupci Gustava D., kamenouhelnému těžařstvu »Vilemíně« ve Ž.
Ohledně prvého období zakončen spor instančnm rozhodnutím min. soc. péče z 11. prosince 1919, jím-ž vysloveno, že se Gustav D. povinnosti zaplatiti sanační příspěvky sprošťuje, připojeno však odůvodnění, jež dovozovalo pravý opak, totiž povinnost Gustava D. příspěvky ty zaplatiti.
Na rozhodnutí to si žádná ze spoluúčastněných stran nestěžovala a teprve k žádosti bratrské pokladny z 2. března 1921 vydal žal. úřad rozhodnutí nové z 13. května 1921, jímž své původní rozhodnutí odvolal a nahradil a v němž meritorně rozhodl opět stejně, připojil však odůvodnění odpovídající učiněnému výroku a dovozující, že bratrská pokladna obdrževši zaplacení plných sanačních anuit připadajících na sporná období od ostatních členů, ve smyslu § 41 lit. a) odst. 3 zák. o bratrských pokl. nemá již nároku žádati je ještě jednou od st-le.
Také ohledně období 1913—1920 sprostil žal. úřad pořadem instancí rozhodnutím z 23 května 1922 kamenouhelné těžařstvo »Vilemína« povinnosti sanační příspěvky zaplatiti, tentokráte však připojil ihned odůvodnění, odpovídající učiněnému výroku a mající v podstatě stejný obsah jako odůvodnění z 13. května 1921.
O stížnostech do obou posléze uvedených rozhodnutí bratrskou pokladnou podaných a vytýkajících jim vadnost řízení a nezákonnost, uvážil nss toto: .......
Zástupce stěžující si pokladny vznesl při veřejném ústním, jednání námitku zmatečnosti těchto rozhodnutí, již spatřuje v tom, že byla vydána úřadem nekompetentním, poněvadž ve smyslu § 21 zák. o bratrských pokl. nesmělo je vydati žal. min. sociální péče samo, nýbrž toliko v dohodě s min. veřejných prací jako nejvyšším úřadem báňským, kterážto dohoda ani dle spisů ujednána nebyla ani nedošla výrazu v nař. rozhodnutích.
Tuto námitku shledal nss důvodnou.
Není pochybnosti, že v daných případech jde o spornou záležitost, která vznikla z poměru pojišťovacího mezi majitelem dolu na jedné straně a bratrskou pokladnou na straně druhé. O sporech takových rozhoduje podle § 21 zák. o bratrských pokl. politický úřad v dohodě s úřadem báňským.
Ze spisů jest patrno, — a žal. úřad to nepopírá — že nař. rozhodnutí bylo vydáno toliko ministerstvem soc. péče, tedy úřadem politickým, a že k nějaké formální dohodě s nejvyšším úřadem báňským před vydáním rozhodnutí toho nedošlo.
Zástupce žal. úřadu poukazoval sice při veřejném; ústním líčení k tomu, že dohoda byla sjednána už v instancích nižších a že se také pojistně-technické oddělení býv. min. veřejných prací ve Vídni vyjádřilo už svého času shodně s nynějším rozhodnutím, avšak ani jedno ani druhé nestačí, aby tím byla nahrazena zákonem předepsaná dohoda.
V prvém směru dlužno zdůrazniti, že podle předpisu § 21 cit. zákona má býti sjednána dohoda při každém rozhodování o sporech tam vzpomenutých. Také instanční rozhodnutí úřadu nadřízeného jest rozhodnutím samostatným a musí býti tedy vydáno v dohodě s koordinovaným úřadem báňským.
Pokud jde o další tvrzení zástupce žal. úřadu, jež se ovšem může týkati pouze prvého z obou naříkaných rozhodnutí, — je ze spisů zjevno, že odvolání Gustava D. ohledně příspěvků za dobu 1907—1913 bylo bývalému min. veřejných prací předloženo dvakráte.
Po prvé navrhlo toto min. přípisem z 2. srpna 1917 ve věci samé zamítnutí odvolání (tedy opak toho, co vysloveno potom v rozhodnutí naříkaném), žádalo však. ještě doplnění po stránce pojistně-technické. Po druhé byly mu sděleny pouze k nahlédnutí spisy min. soc. péče ve stadiu řízení dosud neskončeného a vráceny také přípisem
z 28. února 1918 s pouhou poznámkou »po nahlédnutí.
Z toho je patrno, že-ani vídeňské min. veř. prací souhlasu k vydání nyní nař. rozhodnutí nedalo. Avšak i kdyby se bylo tak stalo, nemohl by souhlas jeho uznán býti dostatečný, poněvadž nař. rozhodnutí vydáno již po zřízení státu čsl., bylo by tedy třeba, aby souhlas nejvyššího úřadu báňského tvořící — jak níže bude dovoděno — integrující součást vydávaného rozhodnutí, vycházel od úřadu čsl. Ježto pak není o tom sporu, že ohledně druhého rozhodnutí nebyly spisy ministerstvu veř. prací vůbec předloženy, jest patrno, že žádné z obou nař. rozhodnutí nebylo vydáno v souhlasu se spolu kompetentním úřadem báňským, jak předpisuje § 21 zák. o bratrských pokl., že spory tam blíže uvedené rozhoduje politický úřad v dohodě s úřadem báňským. Z pojmu »dohody« plyne, že tu musí býti souhlasný projev vůle obou těchto úřadů, že každý z těchto projevů tvoří nezbytnou složku společné vůle v rozhodnutí jednotně projevené a že tedy žádný z těchto dvou úřadů není příslušným sám o sobě rozhodnutí takové vydati. Jestliže tedy žal. úřad v daném případě vydal nař. rozhodnutí sám bez dohody s nejvyšším úřadem báňským, nejsou rozhodnutí ta vydána úřady k tomu kompetentními, jsou zmatečna a bylo je proto zrušiti podle § 7 zák. o ss.

Citace:

č. 2517. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5/2, s. 321-323.