Č. 2459.

Státní občanství: I. Udělení státního občanství cizímu příslušníku podle § 30 o. z. o. je dáno do volné úvahy úřadu, ničím neomezené. — II. žádost za udělení stát. občanství může býti zamítnuta bez udání důvodů, třebas strana po podání žádosti té učinila prohlášení opční, o kterém bude rozhodnuto zvláště.
(Nález ze dne 6. června 1923 č. 14.695/22).
Prejudikatura: Boh. 2431 adm.
Věc: Jan W. v Š. proti ministerstvu vnitra o přijetí do svazku státu.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná. Důvody: Rozhodnutím zsp-é z 10. března 1921 nebylo vyhověno žádosti Jana W. v K. V. o udělení státního občanství čsl. republiky. V odvolání na min. vnitra uváděl st-1, že bydlí přes 12 let se svou rodinou na území nynější čsl. republiky, jest majitelem hotelu a realit, a jest zde povinen dávkou z majetku.
Dále poukazoval na to, že mu přísluší právo opční dle čl. 8
brněnské smlouvy a že se na vyzvání osp-é v K. V. přičinil o to, aby byl vyloučen ze svazku rakouské republiky, jejíž jest příslušníkem.
Nař. rozhodnutím min. vnitra nebylo odvolání tomu vyhověno.
Stížnost k nss-u vytýká, že k zamítacímu rozhodnutí nebylo připojeno odůvodnění, což zakládá zmatečnost či při nejmenším vadnost řízení, ježto se tím znemožňuje st-li, aby zaujal stanovisko proti úvahám pro úřad při rozhodování směrodatným.
Po opakování vývodů dřívějších poukazuje k tomu, že 21. června 1921 podáním u čsl. vyslanectví ve Vídni optoval ve smyslu čl. 8 státní smlouvy uzavřené mezi čsl. a rak. republikou pro čsl. republiku a že dosud ho nedošlo vyřízení tohoto podání; ježto se touto opcí stal čsl. státním občanem, nelze mu odpírati toto občanství a jest proto nař. rozhodnutí právně mylným.
Navrhuje zrušení nař. rozhodnutí pro nezákonnost, po případě pro vadnost řízení.
Nss o stížnosti uvážil toto:
St-1 nedosáhnuv dosud domovského práva v některé obci v území někdejšího mocnářství rak.-uh., jež náleží nyní čsl. republice, může se dovolávati pro udělení čsl. státního občanství jenom §u 30 o. z. o., dle něhož cizinec může u politického úřadu za propůjčení státního občanství žádati, a úřad může mu je propůjčiti zřetel maje k jeho jmění, k jeho způsobilosti k výdělku a k jeho mravnému chování.
Podobně jako §em 9 úst. zákona z 9. dubna 1920 č. 236 Sb., kterým se doplňují a mění dosavadní ustanovení o nabývání a pozbývání státního občanství a práva domovského v republice čsl., pokud se týče prov. nařízením z 30. října 1920 č. 601 Sb. k zákonu tomu stanoveno jest, že o žádostech těchto o přiznání čsl. státního občanství rozhodne II. stolice, pokud se týká v instančním postupu min. vnitra podle volného uvážení, platí zásada tato tím více v daném případě dle § 30 o. z. o., jehož platnost nadále byla zachována dle § 3 cit. úst. zákona, ježto tu jde o udělení státního občanství cizinci dosud domovského práva v některé obci na území čsl. republiky vůbec namajícímu.
Ani v cit. ústavním zákoně ani v § 30 o. z. o. není dána úřadu pro tuto volnou úvahu zákonná direktiva, z níž by mohlo býti odvozováno subjektivní právo strany na přiznání státního občanství.
Neuzná-li tedy žal. úřad vhodným, aby je st-li udělil, nelze v tomto jeho rozhodnutí spatřovati zkrácení st-le v jeho subjektivním právu, proti kterému jedině by si mohl k nss dle § 2 zák. z 22. října 1875 č. 36 ř. z. z r. 1876 o ss stěžovati a bylo proto stížnost pro domnělou vadu řízení z tohoto důvodu zamítnouti jako bezdůvodnou.
Okolnost, že st-1 po podání žádosti o udělení čsl. státního občanství pozdějším podáním optoval ve smyslu čl. 8 cit. státní smlouvy pro čsl. republiku, jest pro daný případ bez významu, ježto pro opci jsou směrodatny podmínky jiné, odlišné od podmínek pro udělení státního občanství a provede se o opci též samostatné řízení nezávislé na řízení druhém.

Citace:

č. 2459. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5/2, s. 222-224.