Č. 2520.

Administrativní řízení: Nárok strany na nahlédnutí do
spisů? — věta jako Boh. 334 adm. sub II.
Řízení před nss-em: Pokuta pro svévoli.
(Nález ze dne 20. června 1923 č. 10.905).
Prejudikatura: Boh. 334 adm.
Věc: Obec F.-K. (adv. Dr. Jindř. Fleischmann z Prahy) proti ministerstvu školství a národní osvěty o vnucený nájem k ubytování správce české školy.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Stěžující si obci ukládá se pokuta pro svévoli 200 Kč.
Důvody: Nař. rozhodnutím z 6. června 1922 zabralo min. škol. v dohodě s min. vnitra na základě § 7 zák. z 3. dubna 1919 č. 189 Sb., pozměněného a doplněného zákonem z 9. dubna 1920 č. 295 Sb., pokud se týče na základě § 2 zákona z 9. dubna 1920 č. 292 Sb. k zabezpečení bydlení správce české obecné školy ve F.-K., do správy min. od 1. ledna 1921 převzaté: v I. poschodí obecního domu čp. 9 se nacházející byt o 2 pokojích a kychyni s přísl. do vnuceného nájmu ode dne, kdy se dosavadní nájemce z bytu vystěhuje.
O stížnosti podané do tohoto rozhodnutí obcí F.-K. uvážil nss toto:
Vadnost řízení ev. nezákonost rozhodnutí vyvozuje stížnost z tohoto postupu:
Pro správce téže školy zabrán byl již vnuceným nájmem byt
v domě čp. 12 ve F.-K. a to rozhodnutím téhož ministerstva ze 17. března 1921. V době podané stížnosti tam správce té školy také bydlil. Proto bylo zákonnou podmínkou v odpor braného nového záboru vysloveného v červnu 1922, aby nastala nutnost nového ubytování téhož správce tím, že by se prokázalo, že správce české školy nemůže zůstati v dosavadním zabraném bytu, ať již snad proto, že majiteli domu se tím překáží, aby tam mohl bydleti aneb svou živnost provozovati, ať již proto, že ubytování správce školy v bytu tom je nedostatečné.
Takový důkaz podán nebyl, ba ani se skutečnost ta při komisionelním řízení nezjišťovala, tím méně pak prokazovala.
Tato námitka jest v nejpříkřejším rozporu se spisy.
Při jednání komise dne 19. května 1922, výslovně za účelem tohoto zabrání prováděném, zjištěno bylo se starostou Heřmanem Sch., jako zástupcem stěžující si obce, vlastnice to domu čp. 9, oč jde, dále že zabíraný byt, jenž byl podrobně popsán, uprázdní se vystěhováním se dosavalního nájemce počátkem července 1922, načež prohlásil starosta
jako strana, že obec nemá námitek, jež by mohla proti zamýšlenému záboru uvésti.
Dle správních spisů byl týž intervenující starosta vždy jako zástupce obce a zejména jako zástupce její jako majitelky domu čp. 9 přítomen buď sám nebo s předsedou, ba i všemi členy bytové komise obecní všem jednáním, jež se konala počínajíc komisionelním jednáním ze dne 25. února 1921 při prvém záboru v nejrůznějších fázích ubytování dřívějšího i nynějšího správce české školy, ať již šlo o původní zábor nebo o opětovné snahy dřívějšího majitele domu
čp. 12 učitele Josefa B., aby mu uvolněn byl zabraný byt zejména na úkor bytů v obecním domě čp. 9 prý se uprázdňujících anebo ať šlo jen o umožnění potřebných oprav v zabraném bytě tím, že se nynější správce české školy přechodně na dobu oprav se souhlasem obecního starosty Heřmana Sch. umístil v jiném bytě obecního domu čp. 9.
Při těchto intervencích a pokusech o uvolnění domu čp. 12 bránil se tomu dle správních spisů obecní starosta tvrzením, že v celé obci a zejména ani v obecním domě čp. 9 není prázdného bytu pro tohoto správce školy a tak zůstalo nezměněně při záboru a bydlení správce školy v domě čp. 12 až do počátku května 1922.
Koncem dubna nebo prvé dva dny v květnu 1922 koupil dům čp. 12 dle správních spisů továrník Emil E., aby tam ubytoval svou přečetnou rodinu se služebnou a účetního, chystaje se otevříti rozsáhlé obchodní místnosti s brusírnou i zavdali dřívější i nový majitel domu čp. 12 u ministerstva podnět ke zmíněnému již zabrání nového bytu do nuceného nájmu.
O tom netřeba se jisté šířiti, že tato změna ve vlastnictví domu čp. 12 a cíl její, totiž úplné zabrání celého domu pro bydlení a pro živnost nového majitele, jak se tento cíl projevil dle správních spisů krátce po sporném záboru přestavbami a stavbami, nemohly ujíti když ne přímo úředně kompetentní, přece však obecné vědomosti obce a
starosty Heřmana Sch. jako jejího zástupce, když přece dle podrobného seznamu míst v Čechách vydaného vídeňskou ústřední statistickou komisí r. 1916 měla osada F. 642. osada K. 947 obyvatelů v r. 1910 a tedy sotva dnes o mnoho více jich čítá.
Zejména musilo býti starostovi obce při jednání dne 19. května 1922 zjevno, že zabírá se byt v domě čp. 9 jen proto, aby se správce české školy z domu čp. 12 vystěhovati mohl a aby se celý tento dům pro účely průmyslníka jako nového majitele nezbytně nutný uvolnil. Když tedy starosta a zástupce stěžující si obce, znaje osobně a přesně všecka předcházející vyjednávání a znaje nutně i okolnosti, za kterých k novému záboru docházelo, prohlásil, že obec nemá námitek proti, zamýšlenému novému záboru, musil úřad s plnou oprávněností vykládati jeho prohlášení za jasný projev stěžující si obce, že úplně uznává, že jsou dány zákonné, právní i skutkové podmínky nového záboru, jak je nyní obec dle stížnosti postrádá, totiž ohrožení vlastního
bydlení i vlastní živnosti nového majitele domu čp. 12, v němž byt byl původně zabrán. Slyšení nového majitele domu třeba nebylo, když vlastně on sám podáním na žal. úřad o uvolnění zabraného bytu právě z hořejšího důvodu nezbytné potřeby se ucházel a zábor bytu v obecním domě ventiloval.
Nebylo tedy řízení vadné, protože tato podmínka nového záboru nebyla při komisi výslovně ventilována a prokazována.
Avšak nař. rozhodnutí není ani nezákonné z toho domnělého důvodu, že by v daném případě podmínka ta nebyla splněna.
Otázka, zda a z kterého důvodu bylo nutno zabrati nový byt v jiném domě, jest otázkou skutkovou, kterou přezkoumává nss jen v mezích § 2 zák. o nss a § 6, odst. 2. zák. o ss.
Žal. úřad nepojal toto skutkové zjištění ještě výslovně do nař. rozhodnutí proto, že o tomto faktu nebylo se strany stěžující si obce zastoupené starostou ni nejmenší pochybnosti, ale dle správních spisů z něho vycházel. Tomuto mlčky předpokládanému zjištění nutnosti nového záboru, které zjištění bylo obci prostřednictvím starosty známo,
nevytýká stížnost žádné vady. Ona netvrdí a nerozvádí, proč nový majitel domu, jenž dle správních spisů sám se u žal. úřadu o uvolnění bytu z hořejších důvodů ucházel, původně zabraný byt mohl postrádati.
Popírá-li stížnost teprve nyní prostě tuto nezbytnost zabraného bytu, je dle hořejšího v rozporu se správními spisy.
Také nss neshledává v tomto zjištění nějaké vady řízení. Proto musí i on z fakta nutnosti přestěhování správce české školy vycházeti, čímž je tedy dána zákonnost nového zabírání bytu pro téhož správce, jak ji sama stížnost požaduje.
Jest tedy námitka stížnosti, že nebylo důvodu k novému zabírání, nejen úplně lichá, ale přímo svévolná.
Další vady řízení shledává stěžující si obec v tom, že protokol o jednání, tedy patrně o komisionelním jednání ze dne 19. května 1922 nebyl dán obci na vědomí a že nahlédnutí do něho a ostatních správních spisů bylo zástupci obce žal. ministerstvem bez udáni důvodů odepřeno.
Také prvé tvrzení jest v nejpříkřejším rozporu se spisy. Neboť protokol obsahuje toliko jednání se starostou jako zástupcem obce a se správcem české školy, téměř celý protokol, zejména celé prohlášení starosty jest jím samým podepsáno a po jeho podpisu protokolován
jest toliko souhlas správce české školy s novým bytem a se stěhováním, až se byt uprázdní.
Tím však přišlo celé jednání stěžující si obci na vědomí.
Rovněž výtka odepřeného nahlédnutí do spisů jest neodůvodněná.
Jak již nálezem Boh. 334 adm., k jehož důvodům se tu dle § 44 j. ř. pro s. s. odkazuje, bylo vysloveno, není všeobecně uznaného práva stran nahlížeti do správních spisů týkajících se jejich záležitostí a pokud zákon neustanovuje jinak, lže nárok nahlížeti do spisů odvozovati ze zásady slyšení stran.
Proto tam, kde jde jen o jednání strany v řízení slyšené, jako v daném případě, nelze shledati vadu v tom, že okolnosti, jež straně z vlastního jejího jednání před úřadem jsou známy, a které tedy ona svému zástupci k hájení svých práv mohla sděliti, nebyly tomuto přivedeny na vědomí pomocí nahlédnutí do správních spisů.
Ježto tedy stížnost jest úplně bezdůvodná a ve věci přímo svévolná, bylo ji zamítnouti.
Výrok o pokutě pro svévoli opírá se o § 41 zák. o ss.

Citace:

č. 2520. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5/2, s. 324-327.