Č. 2408.

Školství. — Obecní samospráva. — Administrativní řízení: I. * Rodiče dítek školu navštěvujících nejsou legitimováni k rekursu proti rozhodnutí předsedy zemské školní rady, kterým byl snížen počet tříd na určité škole dle § 9 zák. z 3. dubna 1919 č. 189 Sb. — II. * Jednotliví členové obecního zastupitelstva nejsou legitimováni k rekursu jménem obce ani jménem jednotlivých občanů. — III. Jednotlivý člen místní školní rady není legitimován k opravným prostředkům jménem místní školní rady neb školy a školní obce jí zastupované.
Nález ze dne 26. května 1923 č. 8872.)
Prejudikatura: Boh. 1612 a 1776 adm.
Věc: Pavel H. a společníci v Z. (adv. Dr. Bedř. Mautner z Prahy) proti ministerstvu školství a národní osvěty o legitimaci ke stížnosti do snížení počtu tříd na obecné škole.
Výrok: Stížnost, pokud podána jest Josefem L. a — — — — —, odmítá se jako nepřípustná; jinak se stížnost zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Předseda zškr-y v Brně, vyslechnuv zúčastněné místní školní činitele, nařídil výnosem z 22. října 1921 podle § 9 zákona z 3. dubna 1919 č. 189 Sb., pozměněného a doplněného zákonem z 9. dubna 1920 č. 295 Sb. organisaci smíšené školy obecné s německou řečí vyučovací v L. jako jednotřídní, ježto konaným šetřením bylo zjištěno, že ve školním roce 1921/1922 zapsáno bylo do školy té pouze 53 dítek národnosti německé a dítek náboženství židovského, počet ten však existenci dvou tříd na jmenované škole neodůvodňuje.
Odvolání podané jednak 34 rodiči školních dítek a jejich zákonnými zástupci, jednak jednotlivými členy obecního zastupitelstva, jakož i místního školního výboru k min. škol. bylo nař. rozhodnutím zamítnuto, ježto jmenovaní nejsou legitimováni v této věci si stěžovati.
O stížnosti do rozhodnutí tohoto podané uvažoval nss takto:
I. Z 49 st-lů, podávajících stížnost k nss-u, nepodali odvolání k min. škol. Josef L. a nař. rozhodnutí tedy ani o jejich odvolání ani o jejich legitimaci k odvolání se nevyslovilo. Zameškali tedy řádný postup instanční a není tu tudíž proti nim konečného rozhodnutí správního řadu poslední stolice, které by bylo lze podle §§ 2 a 5 zák. o ss bráti v odpor stížností u tohoto soudu a bylo tudíž stížnost, pokud jest podána též jménem uvedených osob, odmítnouti jako nepřípustnou.
Pokud jest stížnost podána ostatními st-li, dlužno se říditi těmito úvahami:
Stížnost napadá názor žal. úřadu v příčině nepřiznání st-lům postavení procesní strany v řízení o zmenšení počtu školních tříd a snaží se dokázati, že změna organisace školní provedená formou zrušení učebných tříd dotýká se a porušuje okruh práv nejenom rodičů dětí školu navštěvujících resp. jejich zákonných zástupců, nýbrž i práv členů obecního zastupitelstva resp. místní školní rady, kteří byli voleni na základě proporcionelního volebního práva za tím účelem, aby mohly býti zastoupeny v uvedených sborech zájmy občanů politických a národnostních menšin.
Při tomto stavu věci nemůže se nss zaměstnávati otázkou meritorní, zda rozhodnutím předsedy zškr-y právem či neprávem byla organisována německá škola s německým vyučovacím jazykem v L. jako škola jednotřídní a může toliko zkoumati, zda odepření legitimace k podání odvolání stalo se po právu.
Podle zákonů školských, zejména §§ 20 a násl. zákona z 14. května 1869 č. 62 ř. z., jsou ovšem rodiče nebo jejich zástupci povinni posílati děti určitého věku do školy národní, pokud tu nejsou sprošťovací důvody § 23 téhož zákona. Tato povinonst rodičů je pak ještě blíže určena předpisy zákonů zemských o zřizování škol a předpisy řádu školního a vyučovacího z 29. září 1905 č. 159 ř. z.
Této veřejnoprávní povinnosti rodičů, omezující práva rodičů a zejména otce na výchovu svých dítek plynoucí s předpisů práva občanského (zejména z §§ 139, 141 a násl. o. z. o.), neodpovídá však individuelní právní nárok rodičů na to, aby této své zákonné povinnosti mohli určitým způsobem dostáti.
Podobně stanoví sice § 59 zákona o školách národních z r. 1869 a zemské zákony o zřizování škol podrobně, kde a kdy veřejná škola národní musí býti zřízena, avšak ani tomuto závazku určitých, v zákoně stanovených orgánů a svazků zříditi školu neodpovídá subjektivní právo rodičů na zřízení nebo na existenci takovéto školy.
Jest ovšem pravda, že rodičové dítek školou povinných mají velmi živý interes na tom, aby jejich dítky chodily do školy, resp. na tom, aby povinnost návštěvy školní splniti mohly určitým způsobem, tedy též velmi živý interes na tom, aby zde byla škola určitá anebo určitým způsobem organisovaná.
Tento zájem však, nejsa zákonem nijak jako právní resp. jako právo uznán, zůstává pouhým zájmem faktickým, který ku založení legitimace nepostačuje.
Organisování německé školy s německým jazykem vyučovacím v L. dotýká se proto toliko faktických zájmů stěžujících si rodičů resp. zástupců dětí školu navštěvujících, nikoliv jejich práv a jest proto stížnost, tvrdící porušení takových domnělých práv st-lů bezdůvodnou.
Než také stížnost, pokud vindikuje pro st-le Pavla H. jako člena obecního zastupitelstva a pro Antonína K. jako člena místní školní rady a tím zástupce německých občanů právo postavení strany v daném případě, nemohla býti shledána důvodnou.
Obec jako veřejnoprávní korporace se samostatnou právní sférou projevuje svoji vůli prostřednictvím orgánů řádně volených a kolegiálně rozhodujících, kterými jsou dle § 13 obecního zřízení a § 1 zákona ze 7. února 1919 č. 76 Sb. obecní zastupitelstvo a obecní rada a nikoli jednotliví členové těchto orgánů. Činitelům a zástupcům obce v cit. zákonech uvedeným náleží, aby zastupovali na venek obec ve všech záležitostech, které dotýkají se práv obce a aby podnikali v mezích platných právních norem vše, čeho jest třeba k dosažení účelů, jimž slouží obce jako svazky osob spojených místními zájmy na určitém territoriu. Z předpisů obecního zřízení a také jiných zákonů nedá se však dovoditi, že by zástupcové obce jako osoby právnické byli povoláni k zastupování jednotlivých občanů. Nedostává-li se však legitimace k zastupování a hájení práv jednotlivých občanů zákonné representaci obce, nelze práva toho tím spíše přiznati jednotlivým členům této representace.
Co se týče stížnostní legitimace člena místní školní rady, dlužno uvážiti, že podle § 17 zák. z 9. dubna 1920 č. 292 Sb. zastupuje místní
školní radu na venek její předseda a že podle § 27 téhož zákona může se místní školní rada usnášeti za přítomnosti většiny členů a činí usnesení poloviční většinou hlasů přítomných.
Z toho plyne, že jedinou zákonnou representantkou školní obce a školy jako právního subjektu jest místní školní rada a že pouze této náleží postavení procesní strany a legitimace k opravným prostředkům a ke stížnosti na nss, nikoli však jednotlivým členům jejím.
Ze všech těchto důvodů bylo stížnost zamítnouti.

Citace:

č. 2408. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5/2, s. 137-139.