Č. 2550.

Učitelstvo (Slovensko): Co spadá pod pojem »směru
státu nebezpečného« ve smyslu § 22 lit. c) zák. čl. XXVII: 1907?
(Nález ze dne 25. června 1923 č. 11.204.)
Věc: Ludevít M. v M. proti referátu ministerstva školství a národní
osvěty v Bratislavě stran disciplinárního rozsudku.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Správní výbor bývalé župy Gemer-Malohontské zavedl k vyzvání žal. úřadu proti st-li disciplinární řízení, nařídil na základě
§u 24 zák. čl. XXVII z roku 1907 vyšetřování prostřednictvím služnovského úřadu v Revuci vzhledem na provinění st-le podle §u 22 č. 1. lit. c) uved. zák. čl., a vynesl.dne 21. dubna 1921 rozsudek, kterým byl st-1 uznán vinným podle §u 22 č. 1 lit. c) zák. čl. XXVII: 1907 a odsouzen podle § 22 č. 4. téhož zákona k pokárání a zaplacení útrat 420 K.
Odvolání st-le bylo nař. rozhodnutím odmrštěno a disciplinární rozsudek schválen.
O stížnosti uvážil nss takto:
Podle § 22 lit. c) zák. čl. XXVII : 1907 dopustí se disciplinárního přečinu učitel, který sleduje státu nebezpečný směr; za takový jest považovati zejména každé jednání, které směřuje proti ústavě, národní povaze, jednotě, zvláštnímu postavení nebo územní integritě státu, dále proti užívání státního jazyka v zákoně stanovenému a proti znaku, výsostnímu odznaku a vlajce státu.
Ze znění tohoto odstavce jest zřejmo, že disciplinárním přečinem podle § 22 č. 1 c) není jen některé z jednání tam příkladmo (arg. slovo zejména) vyjmenovaných, nýbrž že jím může býti také jednání, po případě opominutí jiné, pokud jen spadá pod pojem »směru státu nebezpečného«.
Podle § 22 č. 2 jest správní výbor k vyzvání ministra povinen zavésti disciplinární vyšetřování, které podle č. 3 provádí služný. Po skončení disciplinárního vyšetřování vynese správní výbor disciplinární rozsudek, proti němuž lze podati apelaci do 15 dnů k ministerstvu.
Podle disciplinárního rozsudku ministerstvem potvrzeného byl st-1 uznán vinným disciplinárního přečinu podle § 22 č. 1 c) a shledán byl skutkový podklad tohoto přečinu v tom, že 1. st-1 byl dne 28. dubna 1920 potrestán pro nedovolené držení zbraně a 2. co při disciplinárním vyšetřování, konaném dne 3. února 1921 před služným v Mnišanech, svědkyně B-ová proti st-li vypovídala.
Ze správních spisů jest zřejmo, že rozhodnutím generála-veliele oblasti košické z 28. dubna 1920 byl st-1 pro neoprávněné držení zbraně potrestán 30 denním vězením nebo pokutou 500 Kč; a podle protokolu o výslechu z 3. února 1921 vypovídala O. B-ová ml., že v záležitosti st-le málo ví, že o tom neví, že by 15. června 1919 na školském dvoře byla se konala schůzka ve prospěch bolševiků a že by tam byl řeč proti státu měl, ani o tom, že by byl na čsl. vojsko střílel. V roce 1919 na cestě, když st-li vyprávěla, že četníci odvedli nováčky, odpověděl st-1, že »su somare keď idu«; ví na st-le i více obtěžujících věcí, to však nyní nepoví, leč k tomu přísahou bude nucena.
Shledal-li žal. úřad na tomto podkladě za prokázáno, že st-1 sleduje směr státu nebezpečný, nelze v tomto závěru shledati ani nezákonnost, ani že žal. úřad, pokud se týče administrativní výbor, k tomuto závěru dospěl řízením vadným, anebo že by skutková podstata byla zjištěna nedostatečně anebo způsobem, spisům odporujícím; nelze tudíž uznati důvodnou námitku stížnosti, že při řízení nebylo vůbec ničím prokázáno, že se st-1 proti lit. c) č. 1 § 22 zák. čl. XXVII/1907 něčím provinil, že četníci se odvolají na svědky, svědkové však četníkúm do očí prohlásili, že nemají pravdu, jiní svědkové odvolávají se na jiné a na konec tu není nikdo, kdo by skutečně proti st-li svědčil, neboť žal. úřad, jak již uvedeno, svůj úsudek nezaložil na výpovědích četníků a svědků, kteří svoje výpovědi odvolali, nýbrž na nepopřeném faktu odsouzení st-le pro neoprávněné držení zbraně a na neodvolané výpovědi svědkyně B.
Vzhledem k tomu bylo stížnost zamítnouti jako bezdůvodnou.
K podání st-le z 20. června 1923 nemohl nss přihlížeti, poněvadž soud tento zkoumá toliko zákonitost nař. rozhodnutí v době jeho vydání. Zda pak okolnosti v tomto podání uvedené mohou po př. tvořiti důvod pro případnou obnovu řízení administrativního, nemůže nss z téhož důvodu zkoumati.

Citace:

č. 2550. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5/2, s. 372-373.