Č. 2458.

Pozemková reforma (Slovensko): Není nezákonné, prohlásí-li stpú, že není povolán rozhodovati o tom, komu a jak bylo doručiti předchozí jeho výměr, pokud jím byl u soudu učiněn návrh v příčině oznámení zamýšleného převzetí zabrané půdy; jest však nezákonné, prohlásí-li stpú totéž v příčině dalšího obsahu téhož výměru, kterým bylo učiněno rozhodnutí o tom, že určitý majetek jest zabrán, pokud soud neobstaral sám intimaci také této části výměru onoho.
(Nález ze dne 5. června 1923 č. 9937).
Věc: Ondřej H. a spol. proti státnímu pozemkovému úřadu v Praze stran doručení výměru úředního. Výrok: Naříkané rozhodnutí, pokud jím byla odmítnuta žádost st-lů za doručení úředního rozhodnutí o záboru jejich majetku, zrušuje se pro nezákonnost; ostatně se stížnost zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: St-lé domáhali se v řízení správním toho, aby úřad jim všem k rukám jejich právního zástupce doručil své opatření z 9.
června 1921, jímž prohlásil majetek náležející fideikomisu za zabraný státem a oznámil, že zamýšlí majetek tento převzíti, při tom však požádal soud, aby v knihách pozemkových poznamenán byl zábor i zamýšlené převzetí oněch nemovitostí.
Rozhodnutím z 25. července 1922 prohlásil úřad, že není příslušným o žádosti st-lů rozhodovati a opřel výrok svůj o tyto důvody:
Dle § 2 zákona z 8. dubna 1920 č. 329 Sb. má stpú oznámení o zamyšleném převzetí podati u soudu, v jehož knihách přejímané nemovitosti jsou zapsány. Soud tento dle §u 3 cit. zák. nařídí poznámku zamýšleného převzetí a doručí vlastníku nemovitosti oznámení stpú s vyzváním k uplatnění nároku dle § 11 zák. zábor.
Dle §u 8 vl. nař. z 9. ledna 1920 č. 61 Sb. uvedou na návrh stpú-u soudy knihovní v patrnost zabraný majetek knihovní poznámkou na listu vlastnickém. Z uvedeného jest patrno, že výnos stpú-u z 9. června 1921 jest podáním tohoto úřadu ke knihovnímu soudu, jímž žádáno o poznačení jistých poměrů ve smyslu §§ 104 a 105 poz. poř.
z 15. prosince 1855. Komu a jak usnesní o zápisu do knih pozemkových má býti doručeno, jest dle §§ 138 a 140 cit. poz. poř. věcí okresních soudů jako pozemnoknižní vrchnosti, a není věcí stpú; rovněž není úřad povinen dokazovati, že doručení bylo řádně provedeno (§ 141 cit. poz. poř.). Bylo tudíž věcí žadatelů, aby se včas u příslušných soudů, nebyl-li jim výrok soudní s oznámením stpú-u podle předpisu pozemkoknižního pořádku doručen, domáhali nápravy. Z důvodu toho musel stpú vznesenou naň žádost o znovudoručení pro svou nepříslušnost odmítnouti.
Proti tomuto rozhodnutí podávají st-lé stížnost k nss-u, ve které proti důvodům nař. rozhodnutí namítají, že nejde o pouhé usnesení soudní ohledně provedení knihovních poznámek záboru a zamýšleného převzetí, nýbrž že se jedná zároveň o rozhodnutí poz. úřadu o tom, že onen majetek podléhá záboru a že úřad zamýšlí majetek ten převzíti. Součástí těchto výměrů jest i návrh úřadu, komu a jak výměry ty mají býti doručeny, neboť soud není v této věci úřadem rozhodujícím, nýbrž pouhým doručujícím orgánem, vázaným na návrhy úřadu.
Rozhodnutí, jež jest předmětem stížnosti, obsahuje v sobě výrok, že stpú není povolán, aby rozhodoval o tom, komu a jak doručiti jest jeho výměr z 9. června 1921, nýbrž že o tom rozhodnouti může pouze příslušný soud, jemuž dle pozemnoknižného pořádku z 15. prosince 1855 jediné přísluší určiti, komu a jakým způsobem má usnesení soudní o provedeném zápisu do knih veřejných býti doručeno.
K tomu třeba podotknouti, že výměr stpú-u, o jehož doručení zde jde, není pouhým návrhem strany učiněným soudu v příčině knihovního záznamu určité právní skutečnosti, nýbrž jest zároveň rozhodnutím administrativního úřadu o tom, že majetek, jehož výměr se týče, jest majetkem státem zabraným, a že stpú se právě rozhodl dle svého pracovního plánu majetek ten převzíti.
Pro doručení tohoto rozhodnutí platí především zvláštní ustanovení zákona náhradového, a pokud těchto není, všeobecné zásady řízení správního.
V příčině oznámení zamýšleného převzetí, obsaženého v dotyčném výměru stpú-u, dlužno vytknouti, že specielní předpis o doručení tohoto oznámení obsahuje § 3 zák. náhr. Dle něho vloženo jest doručení oznámení zamýšleného převzetí do rukou soudu do té míry, že v podání stpú-u učiněném soudu v příčině doručení onoho oznámení vlastníku dle předpisů o doručování žalob není obsaženo rozhodnntí tohoto úřadu, nýbrž pouhý návrh na soud, o němž přísluší rozhodovati onomu soudu, u něhož oznámení dle předpisu § 2, odst. 2 a 3 a § 3, odst. 1 zák. náhr. bylo podáno (srv. nález nss Boh. 1854 adm.)
Z toho plyne, že stpú-u nepřísluší reparovati vady sběhlé při doručování oznámení zamýšleného převzetí, ježto neběží o rozhodnutí jeho vlastní, nýbrž o rozhodnutí soudu.
Odmítl-li tedy oířad o žádosti st-lů věcně rozhodnouti, nelze v tom shledávati nějakou nezákonnost.
Jinak jest tomu, pokud se týče prvé části výměru z 9. června 1921, jež jest rozhodnutím úřadu o tom, že majetek st-lů jest majetkem státem zabraným. Doručení tohoto rozhodnutí neukládá zákon soudu i jest věcí stpú-u, aby se sám o doručení rozhodnutí svého postaral a určil, k rukám kterých osob se tak státi má. Soud ovšem, vyrozumívaje vlastníka zabraných nemovitostí o svém usnesení v příčině knihovního poznamenání záboru, může opatřiti spolu intimaci dotyčného rozhodnutí stpú-u, ale neučinil-li tak, pak dle všeobecných zásad řízení správního jest věcí stpú-u, aby se sám o doručení svého rozhodnutí postaral. Odepřel-li tak učiniti, domnívaje se, že k opatření tomu jest příslušným soud, pak jest rozhodnutí jeho v odporu se zákonem.
Vzhledem k tomu bylo nutno nař. rozhodnutí, pokud jím odmítnuta byla žádost st-lů za doručení úředního rozhodnutí o záboru jejich majetku, zrušiti pro nezákonnost, ostatně zamítnouti stížnost jako bezdůvodnou.

Citace:

č. 2458. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5/2, s. 220-222.