Č. 2398.

Stavební právo: I. * § 56 stav. řádu pro Čechy nezakazuje zřizování oken a otvorů v požární zdi naprosto, nýbrž jenom tehdy, stojí-li ve vzdálenosti menší 6 m ode zdi budova. — II. Okolnost, že soused souhlasil v řízení živnostenském o schválení provozovny s určitým zařízením, nezbavuje jej možnosti rekurovati proti stavebnímu povolení.
(Nález ze dne 24. května 1923 č. 8722).
Věc: Kristián L. v A. (adv. Dr. Eduard Lederer z Chebu) proti zemskému správnímu výboru v Praze o stavební povolení.
Výrok: Naříkané rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: St-1 podal 10. října 1921 u městského úřadu v A. žádost za povolení k stavbě tovární budovy na pozemku č. kat. —. Projektovaná novostavba sousedí severozápadní boční zdí s pozemkem Bedřicha G., na němž ve vzdálenosti přes 24 m od novostavby stojí dům č. p. —. V této zdi jsou počínajíc 1. patrem projektována v každém poschodí dvě okna.
O žádosti konána 18. října 1921 stavební komise Bedřich G. nečinil při tom proti stavbě sice námitek, vymínil si však, že budou-li v zmíněné zdi povolena projektovaná okna, nesmí býti zřízena na otvírání a musí míti skla rýhovaná nebo ornamentovaná. Dále si vyhradil, že ze zřízení oken nesmí býti dovozována žádná služebnost ani právo brániti jich zastavění, konečně však odepřel podepsati komisionelní protokol s odůvodněním, že naprosto není srozuměn se zřízením oken směrem na jeho majetek.
Výměrem stavebního úřadu z 15. prosince 1921 dáno st-li žádané stavební povolení s určitými výhradami. V bodu 13. stanoveno, že v hraniční zdi k pozemku Bedřicha G. projektovaná okna zříditi se nesmějí. Stavebníkovi však je volno zříditi v této zdi světlíky, které musí býti pevně zadělány skleněnými cihlami. Z jich zřízení nesmí pro sousední majetek Bedřicha G. vzniknouti žádná služebnost. Kdyby B. G. nebo jeho právní nástupci tyto světlíky zastavěli, nemá ani stavebník ani jeho nástupci v držbě právo proti tomu se opříti. B. G. a jeho nástupci v držbě jsou oprávněni stavěti bezprostředně při hraniční zdi st-lově. V takovém případě je st-1 povinen světlíky ze skleněných cihel nejméně do výše dvou metrů nad střechou přístavby zazdíti. Toto rozhodnutí bylo v druhé stolici potvrzeno.
K odvolání B. G., v němž bránil se i proti zřízení těchto světlíků ze skleněných cihel, zsv nař. rozhodnutím stavební povolení z 15. prosince 1921 v bodě 13. změnil v ten rozum, že v severozápadní zdi továrny st-lovy nepovolují se okna ani světlíky, a nařídil, aby pokud snad již před rozhodnutím zsv-u byly zřízeny, do měsíce od doručení tohoto rozhodnutí byly v téže síle jako je zeď ostatní zazděny cihlami.
Rozhodnutí odůvodněno tím, že zeď, o kterou jde, pokládati jest za zeď požární sloužící k tomu, aby zabránila rozšíření ohně, poněvadž hraničí na pozemek B. G. Dle § 56 stav. ř., nesmí míti taková zeď ani oken ani žádných otvorů jiných, je-li od budovy ohrožené vzdálena méně nežli 6 m. V daném případě pak, poněvadž pozemek B. G. je parcelovaným pozemkem stavebním a zeď ona vytýčena je právě na hraniční čáře, není sporu o tom, že sluší ji subsumovati pod ustanovení § 56. Zazdění otvorů falkonierami není pak náhradou rovnocennou, poněvadž skleněné cihly neskýtají iistoty proti ohni. Uvažuje o stížnosti, kterou do rozhodnutí toho podal stavebník, nss musil se nejprve.zabývati, námitkou zahrocenou v podstatě v ten smysl, že zsv nebyl oprávněn ve věci rozhodovati, poněvadž B. G. nebyl k rekursu legitimován, kdyžtě při komsi konané dne 3. listopadu 1921 se zřízením světlíků ze skleněných cihel sám projevil souhlas.
Nss neshledal tuto námitku důvodnou.
Při komisi konané dne 3. listopadu 1921 provedeno bylo politickým úřadem živnostensko-právní řízení o schválení továrny ve smyslu III. hlavy živn. řádu. Prohlášení, která B. G. jako soused učinil v tomto řízení, nejsou však prejudicielní pro právní postavení jeho v řízení stavebně právním, prováděném ve smyslu řádu stavebního před úřady samosprávnými. V tomto řízení přichází v úvahu toliko stanovisko, které B. G. zaujal při komisi stavební, konané ve smyslu § 35 a násl. stav. řádu městským stavebním úřadem v A. a to při oné stavební komisi, která byla podkladem nař. rozhodnutí, t. j. při stavební komisi dne 18. října 1921.
Při této komisi zřízení světlíků ze skleněných cihel nebylo vůbec předmětem jednání. Vzhledem k původnímu projektu jednalo se toliko o to, aby v hraniční zdi továrny k pozemku G. zřízeno bylo počínajíc 1. patrem v každém poschodí po 2 oknech. Již z tohoto důvodu není tedy možno z prohlášení, která tu B. G. učinil ohledně projektovaných oken, dovozovati, že byl prekludován s námitkami proti světlíkům zadělaným skleněnými cihlami, o nichž se během komisionelního řízení nestalo zmínky, a které teprve pojaty byly do stavebního konsensu. Je ovšem pravda, že B. G. při stavební komisi 18. října 1921 nepostavil se proti zřízení oken v hraniční zdi vůbec, nýbrž vymiňoval si toliko, aby nebyla zřízena na otvírání a aby byla opatřena neprůhlednými skiy. Ale ke konci řízení odepřel podpis na protokolu uváděje, že naprosto není srozuměn se zřízením oken směrem k svému pozemku a postavil se tím proti zřízení oken v této zdi vůbec. Nelze mu proto upírati oprávnění, aby v řízení instančním nebrojil proti zřízení světlíků povolených první stolicí.
Ve věci samé nss shledal však stížnost důvodnou.
Žal. úřad posuzuje ve svém rozhodnutí severozápadní zeď továrny hraničící na pozemek B. G. jako zeď proti ohni po rozumu § 56 stav. ř. Proti tomuto jeho názoru stížnost neformuluje stižného bodu ve smyslu § 18 zák. o ss. Zbývá tedy jediné otázka, zda za dané situace je přípustno zříditi v této zdi sporné světlíky.
Podle § 56 stav. řádu nesmějí zdi proti ohni stranou k budově, která jest od nich vzdálena méně než 6 m, míti ani oken ani otvorů jiných.
Není třeba zabývati se ani otázkou, zda světlíky vyplněné skleněnými cihlami lze vůbec pokládati za »otvory« ve smyslu tohoto ustanovení. Neboť i kdyby se pojem »otvory« proti běžnému významu tohoto slova vykládal v tomto širokém smyslu, tak že by znamenal nejen prostory, které jsou otevřeny neb aspoň dají se kdykoliv otevříti, nýbrž také prostory vyplněné pevně jiným stavivem nežli zdivem z cihel nebo z kamene, není tu — jak správně stížnost namítá — druhé
podmínky, za které § 56 zakazuje zřizování takových otvorů. Cit. ustanovení stanoví totiž zákaz ten jen ohledně zdí »stranou k budově, která jest od nich vzdálena méně než 6 m«, a tedy jenom pro ten případ, že ve vzdálenosti menší nežli 6 m ode zdi jest budova. Ježto zákon mluví výslovně o »budově«, nelze předpis ten vztahovati také na případy, kdy požární zeď ve vzdálenosti menší než 6 m nesousedí s budovou, nýbrž s pozemkem nezastavěným. Proti takovému extensivnímu výkladu mluví — jak správně stížnost na to poukazuje — srovnání § 56 stav. řádu pro venkov s ustanovením § 49 stav. řádu pro Prahu, jenž zakazuje v ochranných zdích proti ohni zřizovati otvory na straně obrácené k sousedním pozemkům vůbec bez ohledu na to, jsou-li tam postaveny budovy čili nic, jakož i s obdobným ustanovením § 54 stav. řádu z 11. května 1864 č. 20 z. z., takže je na snadě závěr, že stavební řád pro venkov z r. 1889 úmyslně zákaz omezil na ty případy, kdy ve vzdálenosti menší 6 m je postavena budova. Při tom je lhosteno, zda pozemek sousední je parcelou pozemkovou či stavební. Moment ten již proto nepadá na váhu, poněvadž přirozeně existence takové zdi s okny neb otvory nemohla by o sobě býti překážkou, aby sousední parcela pozemková nebyla k žádosti vlastníka později proměněna v parcelu stavební.
Pokud by však šlo o postavení budovy na tomto sousedním pozemku, není zřízením světlíku ve sporné zdi zasaženo do práv zúčastněné strany již proto, že v stavebním konsensu učiněno pro případ takové přestavby opatření v ten smysl, že st-1 je pak povinen světlíky nejméně do výše dvou metrů nad střechou přístavby zazdíti.
Ježto žal. úřad vydávaje nař. rozhodnutí vycházel z výkladu § 56 stav. řádu, který dle úvah právě uvedených jeví se mylným, bylo rozhodnutí v základě § 7 zák. o ss zrušiti.

Citace:

č. 2398. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5/2, s. 121-124.