Č. 2396.

Policejní právo trestní. — Právo spolkové: I. Předseda spolku, neplně rozkaz úřadem jemu daný, není vůči úřadu zbaven odpovědnosti tím, že výbor spolku provedení příkazu odmítl. — II. K výkladu pojmu »demonstrativního jednání, kterým má býti projeven odpor proti vládě« po rozumu § 11 cís. nař. z 20. dubna 1854 č. 96 ř. z.
(Nález ze dne 24. května 1923 č. 8720).
Věc: Julius D. ve V. proti zemské správě politické v Opavě o trestní nález.

Výrok: Stížnost se zamítájako bezdůvodná.
Důvody: — — — § 11 cís. nař. z 20. dubna 1854 č. 96 ř. z. rozeznává dvojí policejní přestupek.
Skutkovou podstatu jednoho zakládá každé policejně závadné chování na veřejných shromáždištích, zejména v posluchárnách, divadlech, atd., jímž se porušuje pořádek a slušnost, ruší se zábava obecenstva nebo jinak se vzbuzuje pohoršení. Skutkový podklad druhého přestupku tvoří každé demonstrativní jednání, kterým má býti projeven odpor proti vládě nebo nevážnost k jejím rozkazům.
Žal. úřad shledal skutkovou podstatu přestupku st-li za vinu kladeného v tom, že neuposlechl rozkazu osp-é v O. z —, jímž mu bylo jako předsedovi spolku dobrovolných hasičů ve V. nařízeno odstraniti obraz bývalého císaře Františka Josefa I. z veřejné místnosti spolkové, užívané okr. nem. pokladnou. Shledal tedy vinným a odsoudil jej zřejmě pro druhý přestupek výše uvedený. Vzhledem k tomu netřeba se zabývati námitkami stížnosti, které dovozují, že se st-1 nedopustil žádného policejně závadného chování na veřejném místě, a dlužno toliko zkoumati, je—li dána skutková podstata druhého přestupku v § 11 cit. nař. normovaného, t. j. lze-li v inkrimovaném jednání spatřovati demonstrativní jednání, kterým má projeven býti odpor proti vládě neho závažnost k jejím rozkazům.
St-1 nepopírá, že mu jako předsedovi sboru hasičského dán byl okr. politickým úřadem rozkaz, aby obraz bývalého císaře Františka Josefa 1. ze spolkové místnosti užívané okr. nem. pokladnou odstranil, namítá však, že nemůže býti činěn odpovědným za to, že odstraněn nebyl, poněvadž obraz svého času byl tam vyvěšen z usnesení spolkového výboru, že výbor nyní odstranění obrazu odmítl, a st-1 tedy tímto usnesením byl vázán a musil se jím říditi. Nss neshledal tuto námitku důvodnou.
Ani st-1, ani výbor spolku nenastoupili proti výměru osp-é, kterým nařízeno bylo odstranění obrazu, zákonnou cestu rekursem na vyšší instanci a uznali tedy mlčky jeho zákonitost. Bylo proto jejich povinností, aby se mu podřídili. Jestliže výbor spolku toho neučinil a usnesl se jednoduše rozkazu neprováděti, bylo věcí st-le jako předsedy spolku, aby učinil tak sám, anebo — kdyby mu v tom výborem bylo zabráněno — aby vyvodil z toho důsledky. Jestliže se takto nezachoval a v kolisi, v níž se ocitl, maje voliti mezi úředním rozkazem, daným jemu jako předsedovi spolku, a mezi usnesením výboru spolkového, dobrovolně se rozhodl proti úřednímu příkazu jednati dle usnesení výboru, stal se tím i on sám osobně odpovědným za to, že úřednímu rozkazu vyhověno nebylo a obraz na dosavadním místě ponechán.
Ani druhá námitka — že tu totiž nebylo demonstrativního jednání, kterým měl býti projeven odpor proti vládě a nevážnost k jejím nařízením — není důvodná.
Nevážnost k nařízení vlády mohl žal. úřad v inkriminovaném jednání zajisté důvodně spatřovati již proto, že byla odepřena poslušnost rozkazu vydanému vládním orgánem, totiž osp-ou, ač zákonitost toho rozkazu nepodáním opravného prostředku — tedy pominutím cesty jedině přípustné — mlčky byla uznána.
Ale ani moment demonstrativního odporu proti vládě v daném jednání nechybí. Odpor proti úřednímu rozkazu projeven byl tím, že obraz přes úřední zákaz ponechán byl v místnosti, která slouží jako úřadovna spolku a okr. nem. pokladny, a tedy v místnosti, která je přístupna širšímu okruhu osob. Jestliže na takovém místě, tedy na očích veřejnosti, ponechán byl přes úřední zákaz, o němž dlužno míti za to, že v obci vešel ve známost, zejména když byl předmětem jednání výboru spolku, obraz býv. císaře Františka Josefa, tedy osoby, v níž tato veřejnost důvodně mohla spatřovati representanta státní myšlenky císařství rakouského a určitých politických tendencí, stojících v příkrém odporu s ideou státu čsl., mohl zajisté žal. úřad plným právem souditi, že má ponecháním tohoto obrazu na dosavadním místě projeven býti okázalým, demonstrativním způsobem odpor proti vládě tohoto státu.

Citace:

č. 2396. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5/2, s. 118-120.