Č. 2881.

Obecní statek: Kterak jest postupovati při šetření, zda straně přísluší právo k užívání obecního statku.
(Nález ze dne 17, listopadu 1923 č. 19.587).
Věc: Agata K. v Ž. (adv. Dr. Mořic Eckstein z Plzně) proti zemskému správnímu výboru v Praze o užívání obecního statku.
Výrok: Naříkané rozhodnutí zrušuje se pro vady řízení.
Důvody: Ve sporu o tom, má-li Agata K. právo na užívání obecního statku v Ž. vyslovil zsv v Praze rozhodnutím z 22. prosince 1918, že právo toto jí nepřísluší, poněvadž právo na požitky obecního statku v Ž. bylo spojeno výhradně s držením domu č. p. 30, jenž vyhořel a na dům č. p. 142 pravoplatně přeneseno nebylo, a poněvadž názor, že právo náleží Agatě K. již jako držitelce hospodář. usedlosti, patřící k vyhořelému domu č. p. 30 a obhospodařované po té z domu č. p. 142, není správný.
Na stížnost Agaty K. zrušil nss nálezem Boh. 510 toto rozhodnutí pro vady řízení. V důvodech bylo vysloveno, že předpoklad, z něhož úřad vycházel, že obecní statek v Ž. neslouží k podpoře hospodářských nemovitostí, nýbrž právo požívací je úzce spojeno s držením toho kterého domovního čísla, nebyl v řízení správním bezpečně zjištěn, v čemž právě shledána podstatná vada řízení, »kterou — jak pokračuje uvedený nález — sluší odstraniti náležitým zjištěním právního obyčeje v době, po zákonu rozhodné, při čemž bude po případě přihlížeti i k tomu, zda dům č. p. 142 v době té vůbec již tu byl a s domem č. p. 30 hospodářskou jednotku tvořil, či snad teprve později byl zřízen. Teprve v případě, že by bezvadným způsobem bylo zjištěno, že st-lce již jako držitelce domu č. p. 142 právo užívací nenáleží, bylo by na místě luštiti otázku druhou, totiž ohledně přenesení práva toho s domu č. p. 30 na dům č. p. 142.«
Podle toho nálezu bylo úkolem žal. úřadu, aby po rozumu § 6 zák. z 22. října 1875 ř. z. č. 36 ex 1876, vady nss-em vytčené odstranil a na to vydal nové rozhodnutí, a to v prvé řadě o otázce, zda užívací právo bylo spojeno s hospodářskou realitou aneb s domovní realitou.
Zjištění, zda jest subjektem oprávněným k užitkům realita hospodářská nebo realita domovní, jest rozhodné, neboť kdyby byla subjektem hospodářská realita, pak by okolnost, že dům č. p. 30, z něhož byla hospodářská nemovitost obhospodařována, zanikl a že hospodářská nemovitost jest nyní obhospodařována z domu čp. 142 na téže hospodářské nemovitosti vystavěného, měla jiný dosah, než kdyby subjektem práva užívacího byla domovní realita č. p. 30.
Žal. úřad v rozhodnutí z 22. září 1922 na tuto otázku odpovídá takto:
»Jest nesporno, že dům č. p. 30 v Ž. st-lce Agatě K. náležející měl právo na požitky z bývalého obecního statku v Ž. Dům tento však vyhořel v roce 1902 a nebyl, jak st-lka sama doznává, znovu vystaven, nýbrž hospodářství k němu patřící bylo spojeno s domem č. p. 142 v Ž., kde st-lka bydlila a odkud hospodářství dále vedla.
Výslechem pamětníků, slyšených za přítomnosti zástupce st-lčina dne 22. července 1921, bylo zjištěno, že dům č. p. 142 v Ž. v roce 1864 ještě nebyl postaven, nýbrž že v uvedeném roce stála na jeho místě stáj, která v roce 1866 vyhořela, načež v letech osmdesátých byla tam vystavena stodola, jež byla teprve v roce 1888 přestavěna a vybudována v nynější dům č. p. 142.
V roce 1864, jenž jest podle ustanovení § 70 obec. zř. rozhodující pro posouzení otázky existence požitkového práva k bývalému obecnímu statku v Ž., dům č. p. 142 nebyl ještě postaven a nemohl tudíž tvořiti příslušenství hospodářské usedlosti náležející k oprávněnému domu č. p. 30, takže požitkové právo bylo tehdy spojeno výhradně s držením domu č. p. 30.
Poněvadž tento dům v roce 1902 vyhořel a nebyl již znovu postaven, přestala býti hospodářská usedlost k němu náležející hospodářskou jednotkou a z toho důvodu by bylo již zaniklo její požitkové právo, leda že by bylo podle obyčeje v Ž. panujícího přeneseno na jiný dům, v daném případě na dům č. p. 142 v Ž.«.
Z tohoto znění nař. rozhodnutí však jde na jevo, že žal. úřad si ani jasně neuvědomil otázku, na kterou měl dle cit. nálezu nss-u odpověděti. V odst. 3. nař. rozhodnutí konstatuje se sice výslovně, že požívací právo bylo spojeno tehdy výhradně s držením domu č. p. 30, ale hned v odstavci bezprostředně na to následujícím se praví, že přestala býti hospodářská usedlost k domu č. p. 30 náležející hospodářskou jednotkou a že proto by bylo již zaniklo její požívací právo.
Při tomto způsobu odůvodnění nař. rozhodnutí nelze ovšem říci, že by jím byla bývala rozřešena uspokojivě otázka, zda užívací právo na obecním statku v Ž. bylo spojeno s realitou hospodářskou anebo domovní.
Také ze šetření, konaného před vydáním rozhodnutí nyní naříkaného, nevysvítá nic, z čeho by se dalo souditi, že šetření to bylo vedeno potřebným směrem.
Pamětníci znovu slyšení 22. července 1921 potvrzují sice, že právo užívací bylo spojeno s domovní realitou; z protokolu však není zjevno, jak jim byla kladena otázka a na co odpovídali, zejména zda snad byli tázáni, zda domovní realita bez rustikalií byla oprávněna k požitkům. Bez takového konstatování při výslechu pamětníků a bez jinakých důkazů o sporné otázce, nelze však výpovědi jejich samy o sobě pokládati za dostatečný substrát pro utvoření úsudku o oné otázce.
Ježto se žal. úřad nezachoval dle cit. nálezu nss a neučinil oněch opatření, jichž bylo dle něho třeba, přivodil podstatnou vadu řízení, pro niž bylo nař. rozhodnutí zrušiti podle §u 6 zák. o ss.
Dalšími námitkami stížnosti, týkajícími se přenesení práva požívacího s domu č. p. 30 na dům č. p. 142 nemohl se nss zabývati, ježto již v cit. nálezu bylo vysloveno, že otázku tuto luštiti jest teprve, když by bezvadně bylo zjištěno, že st-lce již jako držitelce domu č. p. 142 právo užívací nenáleží, což jak svrchu dovozeno, se dosud nestalo.

Citace:

č. 2881. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5/2, s. 1001-1003.