Čís. 8871.

I když proti usnesení není opravného prostředku, není vykonatelným, dokud nebylo stranám písemně doručeno.
(Rozh. ze dne 12. dubna 1929, R I 159/29.)
Na základě soudní výpovědi z bytu navrhl vymáhající věřitel exekuci vyklizením. Soud prvé stolice exekuci povolil, rekursní soud exekuční návrh zamítl. Důvody: Podle § 4 (5) zákona na ochranu nájemců nahrazuje usnesení, nabylo-li právní moci, platnou výpověď. K povolení exekuce vyžaduje se tudíž právoplatné usnesení o výpovědi. Ježto však usnesení rekursního soudu nabývá právní moci teprve doručením písemného vyhotovení stranám (§ 416, 426 c. ř. s.), jest usnesení prvého soudu, povolující výpověď, jež bylo potvrzeno rekursním soudem, pravoplatným teprve, bylo-li usnesení rekursního soudu doručeno stranám. Exekuce, o niž tu jde, byla povolena dne 8. listopadu 1928, usnesení rekursního soudu bylo doručeno stranám teprve dne 10. listopadu 1928. Povolení exekuce stalo se tudíž neprávem na základě dosud neprávoplatného usnesení prvého soudu.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Napadené usnesení rekursního soudu hoví stavu věci a zákonu a jest správně odůvodněno. Názoru stěžovatelčinu, že exekuci lze povoliti dříve, než bylo stranám doručeno usnesení, proti kterému není opravného prostředku, nelze přisvědčiti, neboť nemá opory v zákoně, který naopak stanoví v § 416 prvý odstavec c. ř. s., že rozsudek stane se proti stranám účinný teprve doručením písemného vyhotovení, což platí podle §§ 426, 427 c. ř. s. i pro usnesení, pokud musí býti písemně doručena. Pro povinnou stranu bylo by křivdou, kdyby byla exekuce proti ní povolena ještě dříve, než se vůbec dověděla o tom, jak bylo rozhodnuto o jejím rekursu, neboť byla by jí takto odňata možnost plniti dobrovolně a uvarovati se exekuce.

Citace:

č. 8871. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1930, svazek/ročník 11/1, s. 526-526.