Č. 2524.

Policejní řízení trestní. — Řízení před nss-em:
I. Není podstatnou vadou, zamítl-li úřad odvolací rekurs proti trestnímu nálezu pouze s tím odůvodněním, že skutková podstata jest prokázána, nebyla-li tím straně obrana stížená. — II. Hodnocení důkazů provedené úřadem nepodléhá věcnému přezkoumání nss-em.
(Nález ze dne 21. června 1923 č. 10.908.)
Prejudikatura: ad II. Boh. 1918 adm. (a j.).
Věc. Josef Š. v H. a Emanuel P. r Ch. proti zemské správě politické v Praze stran přestupku krytí neoprávněného provozování živnosti stavitelské a neoprávněného provozování živnosti stavitelské.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: — — — — —
I. St-1 Jos. Š. vytýká, že žal. úřad jeho odvolání zamítl pouze s poukazem, že skutková podstata deliktu jest prokázána, čím, však tato skutková podstata jest prokázána, že nevyslovil, a chce patrně výtkou onou dovozovati, že nař. rozhodnutí postrádá důvodů a spatřovati v tom nedostatku vadu řízení.
Úřad I. stolice založil své zjištění, jak v nálezu uvedeno, na trestním oznámení a výsledku provedeného setření; st-1 byl slyšen, v odvolání své námitky a důkazy také přednesl; odůvodnil-li pak žal. úřad svůj nález potvrzující výrok I. stolice tím, že skutková podstata přestupku jest prozázána, poukázal prostě k důvodům I. stolice přijav je takto za své a nelze proto tvrditi, že by nař. rozhodnutí postrádalo odůvodnění a že by nedostatkem tím byla znemožněna aneb ztížena obrana st-le.
Jest proto tato námitka bezdůvodná.
Pokud se st-1 odvolává ve stížnosti na písemné prohlášení st-le P., nelze, nehledě ani k tomu, že týká se stavby v T., která není předmětem trestního nálezu proti st-li vynesenému, k důkazu tomu hleděti dle § 6, odst. 1 zák. o ss, poněvadž nebyl v řízení administrativním uplatňován. Než i ve věci samé nelze uznati stížnost důvodnou. V daném případě byl st-I uznán vinným, že kryl stavbu rodinných domků v Ch., prováděných neoprávněným podnikatelem, svojí firmou a založil žal. úřad předpoklad svůj, jak z odůvodnění nálezu a ze spisů zjevno, na oznámení společenstva mistrů zednických v P., stavitelů pro
obvod obchodní a živnostenské komory v Praze a stavební společnosti v Ch. proti st-li P., stavebnímu políru, pro neoprávněné provozování živnosti stavitelské stavbou 7 rodinných domků v Ch. a proti st-li Š. pro krytí staveb těchto, dále na šetření policejního úřadu v Ch. toho obsahu, že dokončení staveb 3 domků č. p. —, — a — dle schválených plánů podepsaných Š-em prováděl pod dohledem jeho P., označiv je tabulkou jeho, že P. sám přijímal do práce zedníky, tesaře, pomocné dělníky, sám je vyplácel a také jejich pracovní doklady měl u sebe uloženy, jakož i na výpovědi P., dle které st-1 měl dohled na stavbu domků z ochoty, byv tam asi čtyřikrát, což také bylo obci oznámeno, při čemž si P. stavbu prováděl sám.
St-1 sám také doznal, že převzal dohled na započatých stavbách až do dokončení a že byl proto vždy zván od obce ke komisionelnímu řízení týkajícímu se těchto staveb.
Za tohoto stavu věci měl žal. úřad dostatečný podklad pro svůj úsudek v odsuzujícím nálezu vyslovený a neměl příčiny, aby vzal v úvahu tvrzení st-le v odvolání, že nekryl stavbu, a aby prováděl šetření v tom směru, že P-e pouze jako stavebníka zastupoval při kolaudaci již hotových domků jako odborný znalec a že jinak s ním neměl nic společného.
Není tudíž námitka stížnosti, že řízení trpí podstatnou vadou, oprávněna. Jiných vad dle § 6, odst. 2 zák. o ss stížnost netvrdí a také nss
neshledal nějakých vad, k nimž by bylo třeba z moci úřední hleděti.
Z bezpodstatnosti výtky vadnosti řízení plyne však i bezdůvodnost výtky, že nař. rozhodnutí odporuje zákonu, neboť stížnost dovozuje nezákonnost rozhodnutí jen z toho, že nebyl skutkový děj tak, jak jej st-1 líčí, vzat za základ rozhodnutí, skutková povaha přestupku, o nějž
jde, i vina st-lova prokázána byla však dostatečně řízením správním, v němž zjištěny byly všechny zákonné znaky činu trestního ve směru předmětném i podmětném.
Jeví se tudíž tato stížnost bezdůvodnou.
II. St-1 P. byl odsouzen, že provedl pro stavbu stodoly a chléva ve S. přípravné práce a že zhotovil pro tuto stavbu plán, ač není k tomu oprávněn.
St-1 doznal při výslechu, že planýroval a vykopával základy, jakož i že vyhotovil plánek k stavbě, maje za to, že k tomu byl oprávněn.
V odvolání však popřel, že by byl předsevzal nějakých přípravných prací, a dovolával se písemného svědectví stavebníka, který potvrzoval, že přípravné práce, pro které byl také pokutován obecním úřadem, prováděl si sám bez vědomí st-le, jenž mu pouze, a to ze známosti, zhotovil stavební plánek.
Stížnost k tomuto soudu podaná vytýká, že bylo rozhodováno na nedostatečném skutkovém podkladě, ježto nevyšetřeny zůstaly skutkové okolnosti v odvolání již uváděné a pro otázku viny závažné, z nichž by bylo vysvitlo, že st-1 se nedopustil žádného přestupku a ježto neodpovídá skutečnosti, že by byl st-1 zhotovil stavební plánek, neboť učinil pouhý jakýsi náčrtek, dle něhož se nemělo stavěti a také nestavělo.
Nehledě na to, že k tvrzení posléz uvedenému nemohl nss vzíti zřetel dle § 6, odst. 1 zák. o ss, poněvadž námitka ta nebyla v řízení uplat-
ňována, jest ze spisů a z vývodů odvodního spisu jasno, že žal. úřad založil svůj výrok na doznání st-le v obojím směru, souhlasném nejen s četnickou oznamou, nýbrž i se svědectvím stavebníkovým a že přihlížel k tomuto svědectví a jeho průkazný význam uvažoval.
Hodnocení důkazů jest však věcí rozhodujících správních úřadů v cestě instancí a nepodléhá přezkoumání nss-em.
Jest tedy výtka stížnosti, že řízení jest vadné a neúplné, protože tvrzení st-lovo o uvedené okolnosti nebylo vyšetřeno, bezpodstatnou.
Z bezpodstatnosti výtky vadnosti řízení plyne ale i bezdůvodnost výtky, že nař. rozhodnutí odporuje zákonu, neboť stížnost dovozuje nezákonnost rozhodnutí jen z toho, že nebyl skutkový děj tak, jak jej st-l líčí, posouzen, skutková povaha přestupku, o nějž jde, i vina st-lova
prokázána byla však dostatečně řízením správním, v němž byly zjištěny všechny zákonné znaky činu trestního ve směru předmětném i podmětném.
Bylo proto také tuto stížnost jako bezdůvodnou zamítnouti.

Citace:

č. 2524. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5/2, s. 332-334.