Č. 2553.

Státní úředníci. — Legionáři: Kterak jest službu legionářskou počítati při stanovení služebního pořadí státního úředníka?
(Nález ze dne 26. června 1923 č. 9150).
Prejudikatura: Boh. 1631, 2091 adm. Věc: Dr. Václav R. v Praze (adv. Dr. Viktor Svoboda z Prahy) proti ministerstvu sociální péče (min. kon. Dr. Jan Říha — za zúčastněné strany Dr. V. H. a Dr. J. R.) o služební pořadí.
Výrok: Naříkané rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: St-1, byv dne 7. ledna 1914 připuštěn k soudní praksi dle § 2 lit. a) adv. ř., přešel dne 1. června 1914 do přípravné služby soudcovské a při mobilisaci v r. 1914 nastoupil vojenskou službu válečnou, za níž mu bylo dekretem presidia vrch. zem. s. v Praze ze 4. září 1915 uděleno místo auskultantské.
Dle potvrzení mno, kanceláře čs. legií z 22. ledna 1921 byl st-1 legionářem do měsíce března 1916 a jeho služba legionářská počítá se mu do dne 31. prosince 1919, takže činí celkem 11 roků 6 měsíců.
Smlouvou z 20. května 1920 pak st-1, který až do té doby konal jako kapitán francouzských legií službu v justičním oddělení mno, vstoupil do služebního poměru k žal. úřadu jako smluvní úředník s roční odměnou 18.564 Kč. Službu nastoupil 27. května 1921. Usnesením vlády z 19. prosince 1921 byl st-1 jmenován min. místotajemníkem ve stavu konceptního úřednictva žal. úřadu v VIII h. tř.
Na základě přihlášky st-lovy z 2. prosince 1921 o propočtení služební doby byly mu podle zákona 222/1920 k 1. lednu 1922 se zřetelem k započtené době legionářské a válečných půlletí přiznány od 1. ledna 1922 požitky VII/ 1 hodn. tř. a od 8. dubna 1922 postup do požitků VII/2 h. tř.
Dne 3. února 1922 doručen byl st-li hodnostní seznam, ve kterém mezi min. místotajemníky zařazen byl st-1 na místě 9. za X, Y, Z a Drem J. Š-em.
Poznamenav hned v seznamu svůj nesouhlas s tímto pořadím, podal st-1 dne 16. února 1922 proti pořadí tomu rozklad, jemuž min. soc. péče nevyhovělo z těchto důvodů:
St-1 byl do VII/1 h. tř. jmenován usnesením vlády z 19. prosince 1921. Z ministerských místotajemníků, kteří st-le předcházeli dne 1. ledna 1922 v pořadí, byl naposled jmenován Dr. J. Š., a sice dnem 21. července 1921. Služební pořadí st-lovo odpovídá tedy předpisu odst. 1. § 37 služ. pragm.
Zařazení to není v odporu s ustanovením §u 2 zák. 230/20, § 1 zák. 462/19 a čl. 1 nař. 151/20. Podle sdělení pres. vrch. zem. soudu v Praze ze 4. srpna 1922 bylo by lze jmenovati st-le soudcem se zpětnou účinností, i pokud jde o pořadí, v nejlepším případě ke dni 3. července 1918.
Nejbližší termín pro jmenování okresním soudcem na podkladě tohoto zpětného jmenování soudcem byl by den 23. února 1922. Jest tudíž nesporno, že by výhoda započítání legionářské služby st-lovy do služební doby rozhodné pro určení služebního pořadí měla pro st-le praktický význam jedině v IX. h. tř. (čl. 1 nař. 151/20). Byla-li tudíž st-li přiznána VIII h. tř. dnem 19. prosince 1921 s normálním služebním pořadím, stalo se tak v souhlase s cit. právními předpisy.
Do rozhodnutí tohoto podána jest stížnost k nss, obsahující několik stižných bodů, jež však všecky, až na jeden, byly zástupcem st-lovým při veřejném ústním líčení vzaty zpět. Stižným bodem, na němž zástupce st-lův setrval, a o němž tedy jest soudu rozhodovati, jest výtka, že rozhodnutí v odpor vzaté odporuje § 1 zákona z 24. července
1919 č. 462 Sb., dle něhož službu ztrávenou v čsl. legiích počítati jest trojnásobně do služby, a to, jak čl. 1. prov. nař. ze 4. března 1920 č. 151 Sb. stanoví, i do služební doby dle § 37 služ. pragm. rozhodné pro určení služebního pořadí v příslušné hodnostní třídě, jmenováním nabyté. Stížnost v té příčině poukazuje k tomu, že byla to VIII. hodn. třída, do níž byl st-1 svým prvním jmenováním zařaděn, a že v této třídě jesí mu legionářskou dobu započísti pro určení jeho pořadí v ní.
Nss shledal, že st-1 má pravdu.....
Rozhodnutí v odpor vzaté opírá se, jak z jeho znění patrno, o dva důvody; jednak, že pro stanovení služebního pořadí je dle § 37, odst. 1 služ. pragm. rozhodným jen den jmenování st-le do VIII. hodn. třídy, jednak že st-lova legionářská doba by měla význam jen pro stanovení jeho služebního pořadí v IX. hodn. třídě.
Nss vyslovil ve svém nálezu Boh. 2091 názor, že, stanoví-li cit.
prov. nař., že se služba v legiích započítává do služební doby rozhodné pro určení služebního pořadí v příslušné hodnostní třídě jmenováním nabyté, to znamená, že doba této služby v legiích ztrávená se klade na roveň oné době, která byla v dotyčné třídě a dotyčném odvětví skutečně ztrávená, a dále, že tím, že cit. nařízení v mezích legionářského zákona prohlásilo legionářskou dobu za paritní oné služební době efektivní, kterou má na mysli § 37, odst. 1. služ. pragm., byla přivoděna změna resp. doplnění § 37. Důsledek toho jest, že legionáři, který na základě svého jmenování úředníkem teprve do státní služby vstupuje, připočítati jest jeho legionářskou službu pro stanovení pořadí v oné třídě, do které byl jmenován. Na tomto názoru nss trvá i nyní na základě svého plenárního usnesení ze 4. června 1923.
Proto jest nesprávným názor žal. úřadu, že by pro stanovení služebního pořadí i úředníků, kteří se vykázati mohou legionářskou službou, rozhodným byl pouze den jejich jmenování do příslušné hodnostní třídy.
Min. soc. péče však v dalším připouští, že by legionářská doba i u st-le mohla jeviti účinek co do stanovení jeho služebního pořadí, leč pouze v IX. hodnostní třídě. K tomuto úsudku dochází úvahou, že by v této třídě byl st-1 pravděpodobně býval v den svého jmenování ministerským místotajemníkem, kdyby byl setrval v soudní službě. Pro tento názor nelze najíti nikde oporu. St-1 v soudní službě nezůstal a jest nepopiratelnou skutečností, že ani v této službě ani v jiném odvětví státní služby do IX. hodn. třídy jmenován nebyl. Dle čl. 1. prov. nař. pak jest legionářskou dobu započítati do služební doby dle § 37 služ. pragm. rozhodné pro určení služ. pořadí v příslušné hodnostní třídě, jmenováním nabyté.
St-1 byl dne 19. prosince 1921 jmenován úředníkem VIII. hodn. třídy, toto jmenování bylo jeho prvním jmenováním, a v této třídě mu legionářská doba pro stanovení jeho pořadí měla být započtena. Jelikož se tak nestalo, odporuje nař. rozhodnutí zákonu.
Leč i kdyby se předpokládalo, že st-1 byl až do svého jmenování ve službě soudní, neměnilo by to ničeho na věci. Za tohoto předpokladu bylo by totiž pokládati st-le za auskultanta, kterým se stal dne 3. září 1915, ježto nějakého jiného jmenování ve službě soudní se nestal účastným. Auskultanti jsou — nejsouce zařaděni do hodnostních tříd (§ 13 zák. z 15. dubna 1873 č. 47 ř. z.) — čekateli na místa úřednická, a o těchto stanoví čl. 3 lit. c) vl. nař. z 4. března 1920 č. 151 Sb., že se jim přiznávají výhody dle zákona legionářského toliko pro zvýšení adjuta, kdežto po definitivním jmenování se jim započítá celková doba legionářská dle čl. 1. Toto započtení dle čl. 1. pojímá v sobě však právě započtení legionářské doby do služební doby rozhodné pro určení služebního pořadí, které provésti jest při čekatelích po jejich jmenování definitivním v hodnostní třídě, tímto jmenováním nabyté. Touto třídou jest u st-le VIII. hodnostní třída, a tak i při svrchu uvedené supposici se dojde k témuž výsledku, že totiž mu legionářská doba pro stanovení pořadí v této třídě měla být započtena.
Žal. úřad se ve svém odvodním spisu dovolává toho, že st-li byla legionářská doba do služby již započtena tím způsobem, že právě s ohledem na ni byl jmenován do VIII. hodnostní třídy, čímž již byla konsumována výhoda plynoucí ze zákona legionářského. Tomuto názoru nemohl nss přisvědčiti. Byť i bylo pravdou, že pohnutkou k tomu, aby st-1 jmenován byl hned do VIII. hodnostní třídy, byly právě ohledy na jeho legionářskou dobu, tož přece nemůže tento vnitřní důvod, který při jmenování spolupůsobil, ničeho měniti na nárocích, které st-li plynou ze zákona. Dekret z 30. prosince 1921, který byl st-li o jeho jmenování vydán, neobsahuje nijakých podmínek nebo obmezení, z nichž by vycházelo na jevo, že jmenování stalo se s určitými výhradami, zejména snad s výhradou, že se st-1 vzdává pořadí, jak by dle § 38 sl. pragmatiky mohl učiniti.
Z těchto důvodů bylo rozhodnutí v odpor vzaté zrušiti jako nezákonné.

Citace:

č. 2553. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5/2, s. 377-380.