Č. 2483.

Samospráva obecní. — Administrativní řízení: I. Před účinností zákona č. 329/1921 byl příslušným soud (nikoliv úřady samosprávné) rozhodovati o náhradních nárocích obce proti starostovi. II. Ani za účinnosti tohoto zákona není zemský správní výbor povolán, aby bezprostředně rozhodoval o povinnosti starosty k náhradě škody obci podle § 5, odst. 4. a § 16, odst. 7 cit. zák.
(Nález ze dne 13. června 1923 č. 10.291).
Prejudikatura: Boh. 1717 adm.
Věc: Obec K. (adv. Dr. Alex. Reinhalt z Něm. Jablonného) proti zemskému správnímu výboru v Praze (za zúčastněnou stranu Ani. H. — adv. Dr. Jindř. Fleischamnn z Prahy) o upsání vál. půjček.

Výrok: Naříkané rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost. Útraty se nepřisuzují.
Důvody: Dle protokolu sepsaného o schůzi ob. zastupitelstva k-ho ze dne 10. října 1920 učinilo ob. zastupitelstvo pod předsednictvím starosty J. H. usnesení, že obec přejímá válečnou půjčku 20.000 K a půjčku válečnou od pošty přijatou, že však dále za obec K. upsanou válečnou půjčku mají převzíti ti, kteří k upsání dali podnět a upsání také podepsali. Ve schůzi dne 23. října 1920 usneslo se ob. zastupitelstvo, když byl o prohlášení každého jednotlivého z přítomných členů zastupitelstva sepsán zvláštní protokol, na tom, že zůstává v platnosti poslední usnesení o válečných půjčkách z 10. října 1920.
Osk v C. potvrdila rozhodnutím z 13. prosince 1920 usnesení ob. zastupitelstva v K. z 10. a 23. října 1920 a vyslovila neplatnost dalších úpisů rakouských válečných půjček, poněvadž konaným šetřením bylo zjištěno, že bývalý obecní výbor v K. provedl legálně pouze válečnou půjčku u poštovního spořitelního úřadu ve Vídni upsanou (usnesení ze 17. listopadu 1914) a půjčku ve výši 20.000 K (usnesení z 1. prosince 1917), kdežto ohledně ostatních půjček pravoplatného usnesení zde není. Z posléze zmíněných úpisů odpovídá a jest povinen důsledky upsání nésti onen funkcionář, který tenkráte správu obecní v K. řídil, který provedl upsání půjček těch bez zákonného oprávnění jménem obce. Vůči ústavům peněžním, u kterých půjčky byly upsány, může zavázán a k náhradě přidržen býti jen tento funkcionář, poněvadž závazek obce nemůže založen býti prohlášením, které nebylo usneseno ve schůzi ob. zastupitelstva řádně svolané a k usnášení způsobilé a také neobsahuje usnesení ob. zastupitelstvem řádně učiněné.
Rozhodnutím z 12. července 1922 zrušil zsv toto usnesení osk v C, jakož i usnesení ob. zastupitelstva v K. z 10. a 23. října 1920, pokud jimi nebylo uznáno upsání válečné půjčky 20.000 Kč, na němž se ob. zastupitelstvo dne 21. května 1916 usneslo.
V důvodech se uvádí, že osk a ob. zastupitelstvo vycházejí z předpokladu, že 21. a 22. května 1916 nekonalo ob. zastupitelstvo žádné sezení nebo že v sezení nebylo usneseno, aby byla válečná půjčka upsána.
Tento předpoklad není však prokázán. Naopak jest pokládati za to, že se v dotčený den sezení ob. zastupitelstva konalo a že v něm usneseno bylo upsati válečnou půjčku. To dokazuje nejen žádost ob. úřadu ze 7. června 1916, nýbrž i schvalovací doložka okr. výboru ze 14. srpna 1916 de praes. 9. června 1916. Toto zjištění není vyvráceno dodatečnými výpověďmi zúčastněných ob. funkcionářů, poněvadž proti negativním a nejistým výpověděm stojí mnohé positivní a určité výpovědi.
Na základě těchto výpovědí nemohl zsv nabýti přesvědčení, že se nestalo zmíněné usnesení. Proto nemohl potvrditi neuznání dotčeného upsání.
Rozhoduje o stížnosti do tohoto rozhodnutí podané, řídil se nss těmito úvahami: .....
Usnesení ob. zastupitelstva v K. z 10. října 1920 neobsahuje žádného rozhodnutí o odpovědnosti a závaznosti určité osoby z upsání určitých válečných půjček jménem obce a lze je pokládati jediné za prohlášení obce jako strany.
Osk svým výrokem z 13. prosince 1920 potvrdila toto usnesení, avšak vyslovila zároveň, že za upsání půjček, které obec neuznala, nese plnou odpovědnost tehdejší vedoucí funkcionář obecní správy, který bez zákonného zmocnění jménem obce upsání půjček provedl, a že má nésti konsekvence z toho plynoucí. Ze znění posléz uvedeného výroku jest patrno, že osk posuzovala věc s hlediska § 66 ob. zříz., za jehož plné působnosti rozhodovala, a že vyslovila odpovědnost a závaznost bývalého obec. starosty vůči obci z důvodu, že překročil své oprávnění úřední při upsání válečných půjček za obec. Osk tedy vycházela ze stanoviska, že autonomní úřady za plné platnosti § 66 ob. zříz. byly oprávněny rozhodovati o odpovědnosti a závaznosti starosty obce z jeho úředního jednání. Toto právní stanovisko však nebylo správné, neboť rozhodování o náhradních nárocích proti starostovi dle § 66 ob. zříz. náleželo před vydáním novely k ob. zřízením z 12. srpna 1921 č. 329 Sb. v celém rozsahu na řádný soud a příslušelo soudu, aby samostatně v každém směru posuzoval, jsou-li tu podmínky uplatňované povinnosti starostovy k náhradě škody a tedy také, zda se jeho úřední jednání příčí právu a zakládá odpovědnost a závaznost jeho vůči obci. Tento právní názor vyslovil nss již v nálezu svém Boh. 1717 adm., trvá na něm i v tomto případě a poukazuje dle § 44 j. ř. na jeho bližší odůvodnění.
Osk nebyla tedy příslušná, aby za plné působnosti § 66 ob. zříz. autoritativním výrokem rozhodla, že jsou dány podmínky pro náhradní povinnost býv. starosty obce vůči obci z toho důvodu, že nebylo upsání některých válečných půjček kryto usnesením obecního výboru.
Výrok osk, k němuž nebyla tato povolána, nemohl však býti způsobilým předmětem meritorního přezkoumání vyšší stolicí, neboť nadřízená stolice, jest povina především z moci úřední zkoumati otázku příslušnosti úřadu, který v nižší instanci rozhodl, a shledá-li, že nebyl příslušným, zdržeti se meritorního přezkomání rozhodnutí v odpor braného.
Žal. úřad přezkoumávaje výrok osk, nemohl věc posuzovati podle ustanovení fin. novely z 12. srpna 1921 č. 329 Sb., poněvadž v odpor vzatý výrok, který jest povahy deklaratorní, vydán byl před početím působnosti zmíněné novely a může proto zákonnost jeho býti posuzována jen s hlediska § 66 ob. zříz., dle něhož však, jak výše již uvedeno, nebyly samosprávné úřady přede dnem 1. října 1921, kdy citov. novela nabyla působnosti, povolány rozhodnouti o náhradní závaznosti starostově vůči obci, nýbrž mohly jediné potvrditi projev vůle obce pohnati starostu před soudem k odpovídání.
Nedostávalo se proto ani žal. úřadu kompetence k rozhodování ve věci přes meze dané ustanovením § 66 ob. zříz.
Žal. úřad nebyl však také povolán, aby rozhodl o povinnosti býv. starosty k náhradě škody stěžující si obci na základě § 5, odst. 4, resp. § 16, odst. 7 zák. ze dne 12. srpna 1921 č. 329 Sb. i když výrok svůj učinil již za působnosti zákona tohoto, neboť dle § 5, odst. 4 cit. zák. rozhoduje o povinnosti starosty neb jiného funkcionáře obecního k náhradě škody obci způsobené bezprostřední úřad dohlédací, z jehož výroku se může jak obec tak i ten, proti němuž byl výrok na náhradu škody vydán, odvolati. Takový výrok však v tomto případě osk-í jako bezprostředním úřadem dohlédacím před působností zmíněného zákona vydán býti nemohl. Proto odporuje zákonu i rozhodnutí, do něhož si stěžováno, a bylo je z toho důvodu dle § 7 zák. o ss zrušiti.
Výrok o útratách zúčastněnou stranou účtovaných opírá se o § 40 zák. z 22. října 1875 č. 36 ř. z. z r. 1876.

Citace:

č. 2483. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5/2, s. 262-264.