Č. 3035.

Dávka z přírůstku hodnoty: Při převodu půdy lesní podléhá dávce nejen cena pozemku, nýbrž i cena stromů nepokácených.
(Nález ze dne 28. prosince 1923 č. 22169.)
Prejudikatura: Boh. 629 adm.
Věc: Antonín P. v O. proti moravskému zemskému výboru v Brně (zem. sekretář Dr. Frt. Hikl) o dávku z přírůstku hodnoty.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Platebním rozkazem první stolice byla vyměřena z převodu lesních pozemků zapsaných ve vložce č. — v D. trhovou smlouvou ze dne 5. května 1917 st-lem zcizených dávka z přírůstku hodnoty 2669 K 20 h.
Nař. rozhodnutím nebylo odvolání z platebního rozkazu vyhověno.
O stížnosti rozhodnutí toto naříkající pro nezákonnost uvážil nss toto:
Stížnost hájí stanovisko, že plodiny i tehdy, prodávají-li se v době, kdy od půdy odděleny ještě nejsou, stávají se předměty movitými, z nichž nelze vyměřiti dávku z přírůstku hodnoty; z toho odvozuje, že nebylo třeba, aby bylo v přiznání zvlášť uvedeno, zdaž a kolik dřeva bylo při prodeji již pokáceno, ježto prý dřevo skácené i neskácené (stromy) jsou pouze užitky nemovitosti lehce odstranitelné tak jako každá jiná úroda a proto bylo prý dávku vyměřiti pouze z prodeje pozemků; jen náhodou se prý stalo, že jak pozemek tak i dřevo koupil jeden a týž kupitel. Názor tento jest však mylný.
Zákonné ustanovení § 295 o. z. o., že stromy jsou potud nemovitým majetkem, pokud nejsou od půdy odděleny, má platnost i v oboru dávky z přírůstku hodnoty, ježto dávkovým řádem bylo vyloučeno za základu pro vyšetřování přírůstku hodnoty jenom příslušenství dle § 296 o. z. o.; předměty v § 295 uvedené dávkový řád nepokládá za příslušenství, nýbrž za součásti nemovitosti samé.
Nss již ve svém nál. Boh. 629 adm. vyslovil právní zásadu, že příslušenstvím ve smyslu § 5, odst. 3 zák. z 29. prosince 1915 č. 83 z. z. pro Čechy, ke kterému se při vyšetřování přírůstku hodnoty nehledí, nerozumí se plodiny od půdy neoddělené; zásada ta má platnost i ohledně d. ř. pro Moravu z 26. prosince 1914 č. 18 z. z. z r. 1915, který souhlasí v té příčině s d. ř. pro Čechy.
Na uvedeném názoru trvá nss i v tomto případě.
Že se mohou lesní stromy zvlášť prodávati ke kácení odděleně od lesní půdy, není s touto zásadou v rozporu, ježto budou-li stromy pokáceny, nebudou od okamžiku oddělení jich od půdy již součástí půdy.
V tomto případě půda i se stromy byly prodány témuž kupci jedním aktem, tedy jako jeden celek, který dle zák. dávce jest podroben; úřad přes to, že přiznání uvedlo pouze cenu holé půdy a o stromech a jejich ceně se vůbec nezmínilo, byl oprávněn dávce podrobiti jak cenu pozemku, tak i cenu stromů, tvořících s ním jednotnou nemovitost, ježto veškeré základy pro vyměření dávky byly obsaženy ve smlouvě stranou samou úřadu předložené.
Pokud st-l se zmínil ve svém odvolání též o dřevě vykáceném, které spolu s pozemky bylo prodáno, neměl žal. úřad příčiny konati šetření o tom, zdaž a kolik dřeva již skáceného bylo spolu prodáno, ježto ani z kupní smlouvy nevysvítá, že by st-l byl prodal též stromy od půdy oddělené, ani v přiznání k vyměření dávky něco podobného uvedeno nebylo.
Žal. úřad proto ve smyslu § 17, odst. 2 zák. z 26. prosince 1914 č. 18 z. z. z r. 1915 právem vyslovil, že st-l s případným nárokem na srážku ceny za ono dříví z ceny zcizovací jest prekludován.
Bylo tedy stížnost zamítnouti jako bezdůvodnou.

Citace:

č. 3035. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5/2, s. 1301-1302.