Č. 2680

Příplatky z moučných výrobků— Nemocenské pojišťování: I. * Rozhodovati o povinnosti platiti moučnou dávku ve smyslu § 5 opatření Stálého výboru č. 494/1920 Sb. přísluší v poslední stolici ministerstvu pro zásobování lidu. — II. Předpisy po-
jistných příspěvků nemocenských, vydané nemocenskými pokladnami, nemají podle zák. o nem. pojišť. povahy správních aktů schopných právní moci.
(Nález ze dne 22. září 1923 č. 15657.)
Věc: Okresní nemocenská pokladna v O. (adv. Dr. Rud. Rabi z Prahy) proti ministerstvu sociální péče (min. místotaj. Dr. Frant. Janoštík — za zúčastněnou firmu adv. Dr. J. V. Keller z Prahy) stran nemocenských příspěvků a moučné dávky.
Výrok: Naříkané rozhodnutí se zrušuje z části pro nezákonnost, z části pro vady řízení.

Důvody: Potvrzuje výrok nižších stolic ve sporu C-ských cihlářských podniků v P. s okr. nem. pokladnou v O., vyslovil žal úřad nař. rozhodnutím, že okr. nem. pokladna v O. jest povinna, předpisy jak nemocenských příspěvků tak moučné dávky uvésti v souhlas s odhláškami a přihláškami jednotlivých dělníků, které učinila pokladně správa řečených podniků. Rozhodnutí odůvodněno jest takto: O stížnosti okr. nem. pokladny proti tomuto rozhodnutí podané uvážil nss toto: Moučnou dávku, o níž je řeč v nař. rozhodnutí, jsou příspěvky, jež platiti mají podle § 4 opatření Stálého výboru N. S. z 25. srpna 1920 č. 494 Sb. o úhradě cen mlýnských výrobků zaměstnavatelé za osoby podrobené nemocenské povinnosti pojistné, kteréžto příspěvky předpisuje příslušná nemocenská pokladna zároveň s pojistnými příspěvky nemocenskými. § 12 k tomu vydaného vl. nař. z 2. září 1920 č. 500 Sb. stanoví pak, že o případných námitkách proti platebnímu nálezu (platební listině) rozhodují politické úřady podle obdoby předpisů o nemocenském pojištění. Podle tohoto ustanovení přísluší rozhodovati ve sporech týkajících se předpisu t. zv. moučné dávky v první a druhé stolici nesporně osp-é, pokud se týče zsp-é, do jichž působnosti spadá provádění jak záležitostí nemocenského pojištění, tak i záležitosti veřejného zásobování. Rozhodovati v záležitostech posléze uvedených v instanci třetí nespadá však podle názoru nss-u do kompetence žal. min. soc. péče, nýbrž jest vyhrazeno ministerstvu pro zásobování lidu. Vysvítá to z u- stanovení § 10 výše cit. opatření Stálého výboru, podle něhož provedením jeho — až na § 6, o který tu nejde — jest pověřen ministr pro zásobování lidu. Pokud tudíž žal. min. v poslední stolici rozhodlo i o povinnosti platiti zaměstnavatelské příspěvky podle § 4 cit. opatření Stál. výb., osobovalo si kompetenci, která mu nepřísluší, rozhodnutí jeho jest po této stránce zmatečné a bylo je proto jako nezákonné zrušiti. Pokud pak rozhodnutí se týká nemocenských příspěvků, nemohl nss uznati důvodnou námitku stížnosti, že by bylo rozhodnutí naříkané nejasné a neúplné v ten způsob, že z něho patrno není, jaká povinnost se pokladně ukládá. Nař. rozhodnutím potvrzen byl v konečné stolici výrok osp-é v N. z —, jenž způsobem jasným a jakoukoliv pochybnost vylučujícím uložil stěžující si pokladně povinnost uvésti předpisy nemocenských pří- spěvků v soulad s odhláškami a přihláškami podanými správou řečených podniků cihlářských t. j. příspěvky za jednotlivé dělníky předepsané za dobu, kdy byli odhlášeni, odepsati a na příště předpisovati je tak, aby se nevztahovaly na dobu, po kterou ten který dělník pro onemocnění bude odhlášen. Ostatně dokazuje obsah stížnosti sám, že st-lka si jest jasně vědoma, oč jde, zabývajíc se především otázkou, zda předpis příspěvků za pojištěnce odhlášeného pro nemoc jest ve shodě se zákonem čili nic. Stížnost namítá dále, že úřady nebyly oprávněny o námitkách zúčastněné strany meritorně rozhodovati, protože jednotlivé platební rozkazy dávno již vešly v moc práva. Pokud by námitce té mělo býti rozuměno tak, že úřady neměly práva o námitkách rozhodovati, poněvadž byly podány pozdě, tu stačí poukázati k tomu, že předpisy pojistných příspěvků nemocenských, vydávané nemocenskými pokladnami nemají podle zákona o nemocenském pojištění povahy správních aktů schopných právní moci. Zákon o nemocenském pojištění neobsahuje ustanovení, že by bylo proti předpisům takovým lze podati námitky jen do určité lhůty, jak stanoví na př. zákon o úrazovém pojištění (§ 18, 19, 20, 23 a 25) anebo zákon o pensijním pojištění zřízenců z 5. února 1920 č. 89 Sb. (§ 75). Platební listy nemocenských pokladen jsou pouhé prohlášení strany, proti němuž zaměstnavateli přísluší právo dovolávati se kdykoliv rozhodnutí dozorčího úřadu (§ 41 zák. o nem. pojištění). Teprve rozhodnutí tohoto úřadu a dalších úřadů v instančním postupu povolaných (§ 70) zakládá mezi zaměstnavatelem a nemocenskou pokladnou právní poměr s účinkem právní moci. Lze-li však námitku pojímati v ten rozum, že úřady nebyly oprávněny rozhodovati o podaných námitkách proto, že platební listy stěžující si pokladny byly již osp-ou v N. opatřeny doložkou o vykonavatelnosti a tvořily v řízení soudním exekuční titul, vychází ze správních spisů na jevo, že stěžující si pokladna již v řízení správním, zejména též v odvolání podaném na min. soc. péče namítala, že platební listiny vydané cihlářským podnikům v P. co do správnosti a právoplatnosti osp-ou v N. byly potvrzeny, v kteréžto okolnosti spatřovala st-lka úřední výrok zmíněného úřadu o správnosti předepsaných nemocenských příspěvků, dovozujíc, že z tohoto úředního výroku jí vzešel právní nárok, pročež úřad nebyl oprávněn vydati nové rozhodnutí prvnímu výroku o správnosti, likvidnosti a vykonavatelnosti odporující. Touto námitkou stěžující si pokladny však žal. úřad ve svém rozhodnutí se nezabýval a to ani v tom směru, zda zmíněné potvrzení likvidnosti a vykonavatelnosti nemocenských příspěvků předepsaných cihlářským podnikům v P. obsahuje též meritorní výrok o pojistné povinnosti těch kterých dělníků za dobu, na niž se vztahovala odhláška, ani po té stránce, zda v případě kladném odpor cihlářských podniků v P. proti platebním listům podán byl včas. Tím, že v uvedených směrech žal. úřad se nevyslovil a z rozhodnutí není patrno, z kterých důvodů se s námitkou tou nezabýval, jest nss-u znemožněno nař. rozhodnutí po stránce věcné přezkoumati. Jest proto řízení stíženo podstatnou vadou a bylo proto nař. rozhodnutí zrušiti podle § 6, odst. zák. o ss.

Citace:

č. 2680. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5/2, s. 617-619.