Č. 2509.

Vyvlastnění. —Stavební ruch: I. * Podle zákona o stavebním ruchu (č. 45 z r. 1922) nemá vlastník domu vystavěného na cizím pozemku nárok na vyvlastnění tohoto pozemku. — II. O právu přirozeném.
(Nález ze dne 18. června 1923 č. 10.804.)
Věc: Alfons A. v P. proti zemské správě politické v Praze (za zúčastněné Jana a Emilie Š. — adv. Dr. Rich. Popel z Prahy) o vyvlastnění pozemků.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Podle obsahu stížnosti a nař. rozhodnutí byla jím v pořadí instančním zamítnuta žádost st-lova, jíž domáhal se na základě základě zákona z 27. ledna 1922 č. 45 Sb. vyvlastnění části pozemku č. kat. — v P., patřícího manželům Janu a Emilii Š., na němž jest vystavěn domek, jehož vlastníkem st-1 jest.
Nař. rozhodnutí odůvodněno jest touto úvahou:
Dle § 2, odst. 1 zák. z 27. ledna 1922 č. 45 Sb. možno vyvlastňovati pozemky, dosud nezastavěné nebo zastavěné, avšak k účelům obývacím nezužitkované. Dle odst. 2 § 2 téhož zákona lze vyvlastniti též pozemky, na nichž jsou obytné domy nebo jiné stavby, kterýchž příslušný úřad zakázal užívati, nebo jež nařídil zbourati. V daném případě, jak žadatel ve své žádosti za vyvlastnění sám doznává a jak také místním řízením bylo zjištěno, jedná se o vyvlastnění pozemku, na němž stojí obytný dům k obývání způsobilý, tudíž o vyvlastnění pozemku, zastavěného a k účelům obytným zužitkovaného. Užívání zmíněného domu nebylo příslušným úřadem zakázáno, aniž bylo nařízeno jeho zbourání, naopak usnesením ob. zastupitelstva v P. z 9. června 1921 nebylo zbourání tohoto domu povoleno.
Vývody stížnosti podané na toto rozhodnutí neshledal nss důvodnými. St-1 sám uznává, že zákon o stav. ruchu z 27. ledna 1922 č. 45 nemá výslovného ustanovení, že lze vyvlastňovati též pozemky, na kterých stojí budova k obývání schopná, ve prospěch vlastníka budovy, dovozuje však, že to vyplývá z ducha zákona toho, resp. že tu sluší užíti práva přirozeného. Dovolává-li se st-1 práva přirozeného, jest k tomu především podotknouti, že nehledě vůbec k pochybné otázce, jaký praktický význam lze přikládati vedle positivního práva t. zv. »právu přirozenému«, najisto nelze se nějakého zvláštního práva přirozeného dovolávati tam, kde určitá právní materie upravena jest positivním právním předpisem vydaným se zřejmým úmyslem materii tu upraviti způsobem vyčerpávajícím. Tak tomu však jest právě při zákoně o stavebním ruchu, na jehož základě se st-1 vyvlastnění domáhal a jest tedy v tomto zákoně hledati odpověď k otázce, byl-li nař. rozhodnutím porušen nějaký nárok st-lův z tohoto zákona vyplývající. St-1 přiznává sám, jak již bylo
poznamenáno, že nárok na žádané vyvlastnění o nějaký výslovný předpis zákona toho opříti nemůže.
Ale ani z ducha zákona nárok ten vyvoditi nelze. Vždyť jde o zákon o stavebním ruchu; hlava prvá upravující materielní i formální předpoklady vyvlastnění podle tohoto zákona má nadpis »Opatření staveništi a také jinak z celého obsahu zákona jest nade vše jasně patrno, že zákon ten má jediný účel, t. j. zjednati nutné faktické předpoklady pro stavbu obytných domů a jiných stavení v § 2, odst. 1 vyznačených. Duchu zákona by tedy přímo odporovalo, kdyby na jeho základě bylo připuštěno vyvlastnění pro jiný účel než právě naznačený. Že by se st-1 domáhal vyvlastnění, aby si opatřil staveniště, sám netvrdí.
Bylo proto stížnost zamítnouti jako neodůvodněnou.

Citace:

č. 2509. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5/2, s. 310-311.