Č. 2902.

Trestní právo policejní (Slovensko): I. Skutkovou povahu přestupku § 46 zák. čl. XL z r. 1879 (urážka úřední osoby) ve směru objektivním zakládá každý výrok, kterým se autorita úředního orgánu zjevně snižuje aniž se tu vyžaduje urážka takového stupně, jaký předpokládá přestupek proti bezpečnosti cti; po stránce subjektivní stačí vědomí zlehčujícího rázu použitých slov. — II. O skutkové povaze přestupku nevyvěšení cen v živnosti hostinské.
(Nález ze dne 22. listopadu 1923 č. 19.685.)
Věc: Adolf B. a Josef B. v B. proti ministru s plnou mocí pro správu Slovenska stran trestního nálezu.
Výrok: Stížnost Josefa B. se zamítá jako bezdůvodná.
Stížnost Adolfa B. co do výroku o vině ohledně přestupku § 46 zák. čl. XL z r. 1879 zamítá se jako bezdůvodná; v ostatním se naříkané rozhodnuti zrušuje pro vady řízení.
Důvody: Rozsudkem služného okresu B. jako policejního soudce byli Adolf B. a Josef B. uznáni vinnými přestupkem § 46 zák. čl. XL z r. 1879, jehož se dopustili tím, že urazili úředníky při jejich úředním úkonu a Adolf B. uznán byl mimo to vinným přestupkem §§ 12 a 17 nař. vlády ze 3. září 1920 č. 516 Sb., který spáchal tím, že neměl vyvěšeny ceny v hotelové místnosti, a odsouzeni proto k trestu peněžité pokuty: Adolf B. 300 Kč a Josef B. 100 Kč.
Rozsudek ten byl v pořadí instančním posléz nař. rozhodnutím potvrzen, což stížnost naříká pro nezákonnost a vadné řízení.
Rozhoduje o stížnosti do tohoto rozhodnutí podané řídil se nss následujícími úvahami:
St-Ié namítají, že rozsudek žal. úřadu nemá zákonného podkladu, ježto průvodní řízení nebylo prováděno a st-lům nebyla poskytnuta možnost, aby svou nevinu prokázali. Trestní rozsudky zakládají se prý na udání detektivů, jichž výpovědi se nemohou považovati za nestranné, poněvadž detektivové se cítí uraženými a následkem toho pak vystupují jako uražená strana, že proto vynesené rozsudky postrádají zákonného podkladu.
Námitka tato vyvrácena jest obsahem správních spisů, a to v prvé řadě protokolem sepsaným o ústním jednání z —, dle něhož byli oba st-lé úřadem v prvé stolici rozhodovavším ve věci slyšeni, měli tedy možnost, aby uvedli vše, co pokládali za vhodné k svému obhájení. Dále plyne bezdůvodnost námitky té z rozsudku stolice prvé, dle kterého žal. úřad zjistil skutkovou podstatu stíhaných přestupků toliko na základě vlastních výpovědí st-lů, zjištění svá tudíž neopíral o výpovědi třetích osob, zejména uražených orgánů.
St-lé dále namítají, že svědci Gabriel P. a Josef P. by byli potvrdili, že st-lé detektivy neurazili, že Adolf B. detektivům přenechal své vlastní pokoje, že se tudíž st-lé žádného trestního činu nedopustili.
Přestupku § 46 zák. čl. XL z r. 1879 dopustí se každá osoba, která urazí úředníka neb úřední orgán ve výkonu služby. Účelem předpisu tohoto jest, chrániti veřejnou autoritu, kterou orgán uražený zastává; z toho plyne, že zakládá po stránce objektivní skutkovou povahu deliktu § 46 již každý výrok, kterým se autorita úředních orgánů zjevně snižuje a že se zde nevyžaduje urážka takového stupně, jaký předpokládá přestupek proti bezpečnosti cti. Při tom stačí v ohledu subjektivním vědomí zlehčujícího rázu použitých slov.
Adolf B. udal, že dne 19. srpna 1921 ve svém hostinci v B. řekl dvěma zřízencům úřadu na potírání lichvy, žádajícím od něho předložení účtu na pivo, aby šli pryč a nerušili ho v obchodu, a pak vyzval syna Josefa B., aby je z hostince vyvedl, a Josef B. přiznal, že orgánům těm tenkráte řekl »pánové, pojďte ven a přijďte o něco později«, načež tito odešli.
Pakli žal. úřad seznal, že tímto jednáním obou st-lů byl na tu dobu zmařen úřední úkon zmíněných orgánů úřadu na potírání lichvy způsobem orgány ty očividně snižujícím, a že jest zde dána skutková povaha stíhaného deliktu u obou st-lů již v okolnostech st-li doznaných, nelze v tom shledati ani porušení zákona ani podstatnou vadu řízení.
Nař. rozsudkem uznán byl Adolf B. vinným také přestupkem §§ 12 a 17 nař. vl. z 3. září 1920 č. 516 Sb. proto, že neměl v místnosti orgánům úřadu na potírání lichvy přenechané vyvěšeny ceny (pokojů) a to na základě svého doznání.
Zmíněné nařízení obsahuje dle svého nadpisu předpisy vztahující se na zásobování obyvatelstva a na opatření důležitých podniků státních předměty potřeby, nevztahuje se tedy na hotelové místnosti.
Úřad stolice I. také v odůvodnění svého rozsudku uvádí, že »Adolf B. neměl vyvěšeny ceny v místnosti přes ustanovení župních stanov«, úřad tedy vyslovil, že Adolf B. nevyvěšením cen neplnil předpisy župního statutu o živnostech hostinských a kavárenských z 25. října 1893 č. 180/19400, schváleného býv. uh. min. obchodu pod č. 16845 VI 94, který předpisuje v § 5, že držitel hospody jest povinen v každé jizbě vyvěsiti úřadem vidimované ceny pokojů.
§ 20 statutu prohlašuje porušení tohoto předpisu za trestné.
Dle správních spisů přiznal Adolf B., že nebyly v místnosti orgánům úřadu pro potírání lichvy v jeho hotelu k obývání přenechané vyvěšeny ceny, tvrdí však, že přenechaná místnost nebyla místnost hotelová, nýbrž jeho soukromá místnost.
Z doslovu cit. předpisu § 5 statutu vychází na jevo, že ustanovení v něm obsažená vztahují se toliko na místnosti tvořící součást hostince, na místnosti sloužící k provozování hostinské živnosti a nikoli na místnosti určené k soukromé potřebě majitele hostince. Jsou tedy shora uvedené okolnosti, které Adolf B. na svou obranu uváděl, pro posouzení viny ve smyslu §§ 5 a 20 statutů důležité, pročež náleželo žal. úřadu, aby je vyšetřil. Opomenutím toho zůstal skutkový základ napadeného rozhodnutí, pokud jde o vyvěšení cen v hotelových pokojích neúplným. Následkem toho bylo napadené rozhodnutí, pokud jde o výrok o vině ohledně přestupku §§ 5 a 20 cit. župních statutů, dle § 6/2 zák. o ss zrušeno.
Poněvadž trestní nález prvé stolice a nař. rozhodnutí vyměřují trest Adolfu B. pro dva trestné skutky jednotně, nař. rozhodnutí bylo však co do výroku o vině ohledně přestupku §§ 5 a 20 cit. župních statutů zrušeno, musil výrok o trestu uloženém Adolfu B., býti zrušen ve své celistvosti, a náleží nyní rozhodujícímu úřadu, aby, pokud jde o Adolfa B., nalezl znovu o trestu, který jemu má býti uložen buď jen pro přestupek § 46 zák. čl. XL z r. 1879 nebo dle výsledku doplnění řízení po případě také pro přestupek §§ 5 a 20 cit. župního statutu.

Citace:

č. 2902. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5/2, s. 1046-1048.