Čís. 5268.

Rozsudek vynesený v nepřítomnosti obžalovaného (§ 427 tr. ř.) je vždy buď vyhlásiti obžalovanému samému soudcem nebo doručiti orgánem doručným (poštou) nebo konečně veřejnou vyhláškou, nehledě k tomu, má-li obžalovaný zplnomocněného obhájce čili nic.
Doručení takového rozsudku obhájci nenahrazuje doručení jeho obžalovanému.
Pro počítání lhůt k podání opravných prostředků uvedených v § 280 tr. ř. rozhoduje, hledíc k ustanovení § 79 tr. ř., doručení rozsudku buďsi obžalovanému samému, buďsi jeho zplnomocněnému obhájci.
(Rozh. ze dne 6. dubna 1935, Zm II 81/35.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zamítl odpor obžalovaného do rozsudku krajského soudu v Jihlavě ze dne 19. března 1934, jímž byl stěžovatel uznán vinným zločinem podvodu podle §§ 197 a 200 tr. z., a odmítl zmateční stížnost podanou na poštu dne 19. června 1934.
Z důvodů:
Rozsudek byl vynesen dne 19. března 1934 sice v nepřítomnosti obžalovaného, avšak za přítomnosti Dr. R. O., advokáta v Jihlavě, jako substituta zplnomocněného obhájce Dr. M. H., jehož plná moc, datovaná dne 22. února 1934, byla při hlavním přelíčení předložena. V týž den ihned po vynesení rozsudku ohlásil obhájce zmateční stížnost se žádostí, by mu byl doručen opis rozsudku, což se též stalo dne 4. června 1934. Obhájce Dr. R. O. předložil po té vlastní plnou moc obžalovaného ze dne 24. března 1934 a provedl proti rozsudku zmateční stížnost dne 8. června 1934, aniž byl podal proti rozsudku odpor podle § 427 tr. ř. Nalézací soud doručil po té dne 16. června 1934 rozsudek obžalovanému k vlastním rukám, načež on dne 18. června 1934 vydal plnou moc obhájci Dr. O. Z., který dne 19. června 1934 poslal k soudu poštou podání obsahující odpor i provedení zmateční stížnosti. Otázku, zda byl odpor podán včas do tří dnů po doručení rozsudku, nutno řešiti podle §§ 427 a 79 tr. ř.
§ 427 tr. ř. nařizuje, aby se rozsudek vynesený v nepřítomnosti obžalovaného buď oznámil obžalovanému soudcem k tomu určeným nebo by se mu doručil v opise. Předpis § 79 tr. ř. nařizuje doručení k vlastním rukám obžalovaného jen u obsílky ke hlavnímu přelíčení, jinak stačí spisy, od jichž dodání počíná běžeti lhůta k použití opravného prostředku nebo odporu proti dání v obžalovanost, doručiti buď straně samotné nebo jejímu zřízenému zástupci. § 79 tr. ř. se nezmiňuje o odporu proti rozsudku vynesenému v nepřítomnosti obžalovaného a mluví výslovně jen o odporu proti dání v obžalovanost a o opravných prostředcích, k nimž však odpor proti rozsudku vynesenému v nepřítomnosti obžalovaného čítati nelze, jak vyplývá z § 280 tr. ř., kdež se za opravné prostředky označují jen zmateční stížnost a odvolání. To nasvědčuje tomu, že předpis § 79 tr. ř. neměl řešiti i způsob doručení t. zv. kontumačního rozsudku, nýbrž, že pro ten případ byl vydán zvláštní předpis § 427 tr. ř., který řeší otázku tu samostatně, na § 79 tr. ř. nezávisle, ano od něho odlišně v ten rozum, že takový rozsudek je vždy buď vyhlásiti obžalovanému samému soudcem nebo doručiti orgánem doručným (poštou), nebo konečně veřejnou vyhláškou, při čemž zákon nerozlišuje, má-li snad obžalovaný zplnomocněného obhájce, čili nic, jako v § 79 tr. ř., z čehož plyne, že doručení obhájci nenahrazuje doručení obžalovanému. To mělo zajisté též svůj dobrý důvod, neboť krátká třídenní lhůta ku podání odporu by často ani nestačila, aby obžalovaný zpravil svého obhájce o překážce zamezivší mu dostaviti se ke hlavnímu přelíčení a aby obhájce ještě včas odpor podal, ba obhájce by často ani nemohl, kdyby přes to, nevěda o překážce, odpor podal, bez dorozumění se s nepřítomným obžalovaným odpor odůvodniti. Je tudíž odpor podán včas.
Bylo jej však zamítnouti pro úplnou bezdůvodnost. Podle § 427, odst. 3 tr. ř. jest odporu vyhověti, prokáže-li se, že obžalovanému zabránila neodvratná překážka dostaviti se ke hlavnímu přelíčení. Obžalovaný omlouvá své nedostavení se dne 19. března 1934 ku hlavnímu přelíčení poukazem, že již delší dobu trpí těžkou anginou, spojenou s kašlem a horečkami, jak již prý dříve dokázal lékařským vysvědčením Dr. A. L., na jehož svědectví se odvolává o tom, že byl neschopný dostaviti se. Lékař Dr. L. slyšen jako svědek udal, že dne 19. března 1934 obžalovaného neléčil, neboť by mu byl jinak vystavil lékařské vysvědčení. Průkaz o neodvratné překážce dostaviti se ku hlavnímu přelíčení se tedy obžalovanému nezdařil a nemohlo proto odporu býti vyhověno.
Zmateční stížnost podanou obhájcem Dr. O. Z. dne 21. června 1934 (na poštu dána 19. června 1934) bylo odmítnouti jako opožděnou.
Pro podání opravných prostředků podle § 280 tr. ř. rozhoduje totiž podle § 79 tr. ř. doručení rozsudku buďsi obžalovanému samému, buďsi jeho zplnomocněnému obhájci. (Pozn. red.: Po rozumu rozhodnutí čís. 4918 Sb. n. s.) Dr. R. O. hájil obžalovaného při hlavním přelíčení dne 19. března 1934 v substituci obhájce Dr. M. H., vykázaného plnou mocí ze dne 22. února 1934 a ohlásil jako takový téhož dne i zmateční stížnost proti rozsudku a když byl mu dne 4. června 1934 doručen kontumační rozsudek, podal dne 8. června 1934 provedení zmateční stížnosti, předloživ před tím dne 10. dubna 1934 plnou moc ze dne 24. března 1934, vystavenou obžalovaným jemu přímo. Tato zmateční stížnost byla podána včas a bylo ji přijati na soud, kdežto zmateční stížnost druhou, došlou dne 21. června 1934, bylo odmítnouti jako opožděnou, neboť byla podána po uplynutí osmidenní lhůty od doručení rozsudku obhájci O., jež se stalo 4. června 1934.

Citace:

Čís. 5268. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1936, svazek/ročník 17, s. 177-179.