Č. 3224.

Nemocenské pojišťování dělnictva: * Pojistná povinnost po rozumu § 1 zák. o nemocenském pojišťování z 15. května 1919 č. 268 Sb. nenastává dnem uzavření pracovní smlouvy, nýbrž dnem, kdy práce fakticky byla nastoupena.
(Nález ze dne 7. února 1924 č. 2091).
Věc: František A. v P. proti ministerstvu sociální péče (za zúčastněnou okr. nemocenskou pokladnu v P. adv. Dr. Rud. Rabi z Prahy) o nemocenské pojištění.
Výrok: Naříkané rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Nař. rozhodnutím vyslovil žal. úřad v pořadu instancí, že František A., mistr zednický v P., jest povinen okr. pokladně nemocenské v P. podle § 32 nemoc. zák. nahraditi náklad, jenž jí vzešel z onemocnění Václava C, částkou 465 Kč, poněvadž Václav Č. přijat byl Františkem A. do práce dne 18. dubna 1921, přihlášen byl však k pojištění teprve dne 22. dubna 1921 po onemocnění, jež nastalo 21. dubna, a po uplynutí 3 denní lhůty v § 31 stanovené.
O stížnosti do tohoto rozhodnutí podané uvážil nss toto:
§ 32 zák. o nem. poj. váže povinnost zaměstnavatele, nahraditi nemocenské pokladně náklad, který byl spojen podle zákonného nebo statutárního předpisu s podporou osoby vůbec neohlášené nebo ohlášené teprve po onemocnění, na předpoklad, že zaměstnavatel ohlašovací povinnosti v § 31 stanovené nevyhověl, i j. že nepřihlásil osobu, podrobenou pojištění, vstupující k němu do zaměstnání, nejpozději třetího dne od počátku zaměstnání.
Ze znění nař. rozhodnutí v souvislosti se zněním rozhodnutí nižších stolic, která jim byla potvrzena, vysvítá, že žal. úřad dospěl k úsudku, že st-1 právě zmíněnému předpokladu zákona nevyhověl, zejména, že přihlásil Václava Č. k pojištění již po uplynutí předepsané třídenní lhůty, vycházeje z právního názoru, že počátkem zaměstnání, od něhož jest třídenní lhůtu počítati, rozuměti jest již den přijetí do práce t. j. den, kdy došlo k uzavření pracovní aneb služební smlouvy.
Stížnost naproti tomu hájí právní názor, že třídenní lhůtu po rozumu § 31 počítati jest ode dne skutečného nastoupení práce, dovozujíc, že opačný názor žal. úřadu odporuje doslovu i duchu cit. § 31.
Nss uznal stížnost důvodnou. Í66
Zák. o nem. poj. ukládá v § 31, odst. 1 zaměstnavatelům povinnost ohlásiti každou osobu, podrobenou pojištění, vstupující k nim do zaměstnání, nejpozději třetího dne od počátku zaměstnání.
Již z obecného významu slova »zaměstnání« (srv. »zaměstnávati někoho«, »zaměstnávati se«) vyplývá, že výraz ten znamená nějakou činnost. Že význam, který mu přikládá zák. o nem. poj. není jiný, vysvítá z následující úvahy:
Podle zásady vyslovené v § 1, odst. 1 nastává pojištění pro případ nemoci již v důsledku předpisu zák. t. j. ex lege konáním prací a služeb na základě poměru pracovního, služebního neb učňovského, a osoby pojištění podrobené, t. j. podle cit. § 1 vykonávající práce a služby, stávají se podle § 13 č. 1 odst. 1 rovněž ex lege členy teritoriálně příslušné okr. pokladny nemocenské, pokud nejsou pojištěny u některé z ostáních v § 11 jmenovaných pokladen. Stanoví-li pak § 13 č. 1. v odst. 2. výslovně, že osoby tyto počínají býti členy tím dnem, kterého vstoupí do příslušného zaměstnání, nepraví tím nic jiného, nežli co již z cit. ustanovení zákonných logicky vyplývá, t. j. že počátek členství spadá časově v jedno s počátkem pojistné povinnosti, jinými slovy, že dnem, kterého osoba pojištění podrobená vstupuje do zaměstnání, jest onen den, kdy u zaměstnavatele počíná konati práce a služby na podkladě poměru pracovního, služebního neb učňovského anebo alepoň dává zaměstnavateli pracovní sílu k disposici, a tento s ní může disponovati. Pak nelze však jinak vykládati ani shora cit. ustanovení § 31, odst. 1 (počátek zaměstnání«), které obsahem svým se kryje s ustanovením § 13, č. 1. odst. 2. (»vstoupí do zaměstnání); neboť i povinnost ohlašovací tu stanovená vztahuje se na osoby podrobené pojištění, tedy po rozumu § 1, odst. 1 ony, které vykonávají práce a služby v poměru pracovním, služebním a učňovském čili jsou u zaměstnavatele zaměstnány.
Opačný výklad, jenž došel výrazu v nař. rozhodnutí, vedl by k důsledkům, které by odporovaly znění a intencím zák. Přijetí do práce t. j. uzavření smlouvy pracovní, služební a učňovské samo o sobě ne- zakládá podle § 1, odst. 1 ještě pojištění v důsledku toho ani členství u příslušné pokladny nemocenské, jež se vztahuje podle § 13 č. 1, odst. 1 jen na osoby pojištění podrobené, a ze stejného důvodu ani povinnost ohlašovací po rozumu § 31, odst. 1. Povinnost tato stíhá zaměstnavatele podle výslovného předpisu zák. tehdy, když jde o osoby podrobené pojištění, t. j. vykonávající práce a služby, a jest pak třídenní lhůtu v § 31, odst. 1 počítati ode dne, kdy alespoň pracovní sílu svoji dali zaměstnavateli k disposici, a tento s ní mohl také disponovati.
Vycházeje z nesprávného právního názoru, že řečená lhůta se počítá již ode dne uzavření pracovní smlouvy, žal. úřad založil své rozhodnutí pouze na zjištění, že Václav Č. přijat byl st-lem do práce dne 18. dubna 1921, a nepřihlížel k tvrzení st-lovu, že tohoto dne sice uzavřel s Václavem Č. pracovní smlouvu, že však Č. práci nastoupiti měl a skutečně nastoupil teprve dne 19. dubna 1921 tak, že ohlášení u nemocenské pokladny, které se stalo dne 22. dubna 1921, bylo učiněno ještě ve lhůtě stanovené v § 31. Z těchto důvodů bylo nař. rozhodnutí zrušiti podle § 7 zák. o ss pro nezákonnost.

Citace:

č. 3224. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/1, s. 541-543.