Č. 3604.

Vyvlastnění: Zemský správní výbor v Praze není příslušným rozhodovati o odvoláních z výměru magistrátu hl. města Prahy, kterým byl vlastník domu v pražském obvodu asanačním ve smyslu § 5 pražského zákona asanačního vyzván, aby ve lhůtě nikoliv kratší dvou let uvedl svoji nemovitost v souhlas s regulačním projektem nebo na ní vystavěl budovu tomuto projektu přiměřenou.
(Nález ze dne 12. května 1924 č. 8380).
Věc: J. D. v Praze (adv. Dr. Arn. Steiner z Prahy) proti zemskému správnímu výboru v Praze (za zúčastněnou obec hl. města Prahy mag. rada Dr. Ant. Eršil) o lhůtu k úpravě domu v asanačním obvodu.
Výrok: Naříkané rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Výnosem magistrátu hl. města Prahy z 12. června 1913 byl st-l na základě § 5 zák. z 11. února 1893 č. 22 ř. z., ze 17. dubna 1903 č. 88 ř. z. a zák. z 24. března 1913 č. 50 ř. z. a podle vynesení býv. min. vnitra z 25. února 1893 č. 28 z. z. vyzván, aby svůj dům č. p. — v Praze nejdéle do 15. července 1915 uvedl ve shodu s návrhem upravovacím, neb aby vystavěl budovu odpovídající upravovacímu návrhu. Dne 26. července 1922 podal st-l k magistrátu hl. města Prahy žádost, aby mu svrchu zmíněná lhůta byla prodloužena nejméně do konce roku 1925. Žádost ta byla ve všech stolicích, posléze nař. rozhodnutím zsv-u zamítnuta.
O stížnosti do tohoto rozhodnutí podané uvážil nss:
Nežli se mohl nss zabývati meritem nař. rozhodnutí, musil z povinnosti úřadu přihlédnouti k tomu, zdali nař. rozhodnutí vydáno bylo úřadem k tomu kompetentním. V té příčině dlužno míti na zřeteli toto:
Zákon z 11. dubna 1893 č. 22 ř. z., jehož platnost byla pozdějšími zákony prodloužena, posléze zák. z 3. července 1923 č. 148 Sb. do dne 7. dubna 1933, bylo hl. městu Praze propůjčeno právo vyvlastňovací za účelem regulace asanačního obvodu v zákoně blíže označeného. Podmínkou pro vykonání vyvlastňovacího práva dle tohoto zákona jest, aby k žádosti městské rady pražské magistrát vyzval majitele takových nemovitostí, které účelu, jehož má býti regulací docíleno, nevyhovují, aby ve lhůtě nikoliv kratší dvou let svou nemovitost uvedli v souhlas s regulačním projektem nebo na ní vystavěli budovu tomuto projektu přiměřenou (§ 5 zák.), a když majitel nemovitosti tomu vyzvání v ustanovené lhůtě nevyhoví, může město Praha přikročiti k výkonu práva vyvlastňovacího (§ 6 zák.).
Podle odst. 2. § 5 není do vyzvání ve smyslu tohoto předpisu vydaného stížnost přípustná.
Stejným aktem úředním, jako jest tato výzva a ustanovení lhůty k jejímu splnění, jest i event. prodloužení této lhůty. Tudíž také proti rozhodnutí o žádosti za prodloužení lhůty nebo poskytnutí nové lhůty není opravného prostředku.
Když žal. úřad přes to v pořadu instancí věcně rozhodoval o stížnosti nepřípustné, osobil si tím kompetenci, která mu zákonem propůjčena není, a porušil tak zákon v předpisech svrchu uvedených.
Bylo proto nař. rozhodnutí zrušiti podle § 7 zák. o ss.

Citace:

č. 3604. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/1, s. 1271-1272.