Č. 3517.

Školství. — Administrativní řízení. Řízení před nss-em: I. * Politické strany v obci nejsou legitimovány k odvolání z rozhodnutí předsedy zemské školní rady o rozdělení školní obce ve školní obvody dle § 22 zák. č. 292 Sb. z r. 1920 a o zřízení zvláštních místních školních rad dle jazyku dělených. — II. Odmítl-li úřad správní rekurs strany pro nedostatek legitimace a zároveň jej také zamítl z důvodů věcných, může nss ke stížnosti strany zabývati se jenom výrokem prvým.

(Nález ze dne 24. dubna 1924 č. 7019.)
Prejudikatura: Boh. 3293 adm.
Věc: Německé politické strany v O. (adv. Dr. Bedř. Mautner z Prahy)) proti ministerstvu školství a národní osvěty o rozdělení školní obce Velký Olomouc ve 12 školních obvodů a zřízení místních školních rad.
Výrok. Stížnost, pokud jest podána politickými stranami: Deutsche Nationalpartei a Deutsche nationalsocialistische Arbeiterpartei v Olomouci, odmítá se jako nepřípustná, jinak se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Výnosem ze 4. dubna 1922 povolil předseda zšr-y v Brně, aby školní obec Vel. Olomouc byla rozdělena ve smyslu § 22 zák. z 9. dubna 1920 č. 292 Sb. ve 12 školních obvodů a aby každý z nich podřízen byl zvláštní školní radě, a podotknul zároveň, že k žádosti německých politických stran v O., jakož i něm. učitelského spolku v O. z — za řízení místních školních rad pro školy německé nelze blíže přihlížeti, ježto místní poměry ve Vel. O. takového opatření nevyžadují.
Z rozhodnutí toho podána byla na min. škol. odvolání německými politickými stranami: sociálně demokratickou, křesťansko-sociální a demokraticko- svobodomyslnou, min. je však zamítlo nař. rozhodnutím pro nedostatek legitimace k podání stížnosti, ježto právo takové pro politické strany nelze opříti o žádné ustanovení zák. z 9. dubna 1920 č. 292 Sb. resp. nař. ze 6. listop. 1920 č. 605 Sb. Zároveň podotklo, že odvoláni tato i po stránce věcné jsou neodůvodněna, ježto v odpor vzaté rozhodnutí učiněno bylo v mezích oprávnění, jež dává předsedovi zšr-y cit. zák. resp. nař., s jejichž ustanoveními je v plném souhlasu.
O stížnosti uvažoval nss takto:
Pokud jest podána organisacemi politických stran: Deutsche Nationalpartei a Deutsche nationalsocialistische Arbeiterpartei v O. musil ji nss odmítnouti jako nepřípustnou, neboť organisace ty proti rozhodnutí předs. zšr-y ze 4. dubna 1922 opravného prostředku nepodaly, nař. rozhodnutí o nich proto nejedná a nemohou se nyní podle zásad §§ů 2 a 5 zák. o ss dovolávati rozhodnutí tohoto soudu proti výroku, kterým žal. úřad k odvolání jiných organisací politických stran rozhodnutí předsedy zšr-y potvrdil.
Než stížnost nemá opory v zákoně ani pokud jest podána organisacemi ostatních politických stran v O. Nař. rozhodnutí obsahuje podle svého znění dva na sobě nezávislé výroky, z nichž prvý se vyčerpává v odmítnutí odvolání st-lů pro nedostatek legitimace jich k vedení správního procesu a druhý v meritorním zodpovědění sporné otázky.
Nss nemohl se však zabývati meritem věci a přezkoumati zákonitost nař. rozhodnutí s hlediska materielně právního, neboť tím, že žal. úřad odmítl odvolání st-lů z důvodů formálních, vyslovil implicite, že rozhodnutí prvé stolice vstoupilo vůči nim ve formelní právní moc a vtiskl výroku svému charakter rozhodnutí formálního, jehož podstata nijak se nezměnila tím, že úřad dal straně zároveň vědět, jak posuzuje věcnou stránku sporu.
I bylo se nss omeziti výhradně na otázku procesního práva a zkoumati, zda se odepření procesní legitimace st-lů stalo po právu. V tom směru dal se pak soud vésti těmito úvahami:
Zák. z 9. dubna 1920 č. 292 Sb., jímž se upravuje správa školství, určuje v § 22, že školní obec, v níž je značnější počet škol, lze se svolením župní rady školní rozděliti v několik obvodů školních, z nichž každý lze podříditi zvláštní radě školní. Vl. nař. ze 6. listopadu 1920 č. 605 Sb. svěřuje pak v § 12 tento úkol, dokud nebudou zřízeny župní rady školní, předsedovi zem. škol. rady.
Ani zák. ani cit. nařízení neobsahují žádných procesních předpisů a nezavádí žádného řízení, které by předcházeti mělo výrok o rozdělení školní obce v několik obvodů a jehož účelem by bylo zjednávati materiál pro výrok ten za účasti oněch činitelů, kteří jsou jinak zákonem povoláni k součinnosti ve školské správě.
Z toho jest zřejmo, že při rozdělování školní obce v několik obvodů a zřizování pro ně zvláštních školních rad není žádných procesních stran, jež by hájiti mohly svých práv aneb právně chráněných zájmů, nýbrž že běží o organisační akt správní, který se vymyká jakékoliv ingerenci stran. Jde tedy při dělení školní obce v školní obvody o otázku veřejného zájmu a zůstává řešení i úprava její součástkou výhradné pravomoci školského orgánu, k úkonu tomu zákonem povolaného. Je-li tomu tak, pak nepřísluší ani stranám politickým, aby se účastnily jako strany procesní při úkonu, kterým se dělí školní obec v obvody a zřizují místní školní rady a nemohou se proto strany ty domáhati v řízení správním opravnými prostředky zrušení nebo změny výroku, jímž rozdělení zmíněné bylo provedeno. Z § 22 cit. zák. nedá se tudíž dovoditi procesní postavení politických stran při určování školních obvodů a zřizování školních rad.
Ale ani z předpisu § 21 dříve uvedeného zákona, ani z § 10 vl. nař. č. 605/1920, jichž se stížnost pro posílení svého právního stanoviska dovolává, nelze ničeho vyčísti pro kladné zodpovědění sporné otázky legitimace st-lů. Je sice pravda, že podle § 21 zák. č. 292 má obec volbu zástupců obce v místní školní radě vykonati podle §§ 63 resp. 64 řádu volení v obcích z 31. ledna 1919 č. 75 Sb., které určuji, že se volba koná buď dle zásad nadpoloviční většiny nebo dle zásad poměrného zastoupení v tomto zákoně provedených a to dle toho, bylo-li obecní zastupitelstvo samo zvoleno podle zásady relativní většiny či podle zásady poměrného zastoupení. Nemůže býti pochyby o tom, že tímto ustanovením měl býti zachován i pro vysílání zástupců občanstva do místních školních rad základní princip volebního řádu a zajištěn politickému rozvrstvení občanstva vliv na záležitosti školské. Tím je však také vyčerpán obsah práv, jež chtěl zákonodárce v § 21 zák. č. 292 z r. 1920 poskytnouti politickým stranám při složení místních školních rad, a nelze z ustanovení toho čerpati žádné pomůcky pro zodpovědění otázky, mají- li politické strany procesní postavení při dělení školní obce v školní obvody.
Totéž platí také o vývodech stížnosti založených na předpisu § 10 vl. nař. č. 608/1920 o legitimaci organisaci politických stran v okrese k podání rozkladu proti jmenování zástupců občanstva do okr. škol. výboru. Předpis ten je singulérní povahy a upravuje procesní postavení organisaci pol. stran v určitém, přesně určeném řízení a nemůže ho již s hlediska všeobecných pravidel vykládacích použito býti na řízení od dříve řečeného zcela odlišné, jakým jest nesporně rozdělení školní obce ve školní obvody.
Ze všeho toho jde, že politické strany v obci nejsou legitimovány k odvolání z rozhodnutí předsedy o rozdělení školní obce ve školní obvody a o zřízení zvláštních místních školních rad dle národnosti dělených.

Citace:

č. 3517. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/1, s. 1107-1109.