Č. 3499.

Obecní volby: * Podle § 5, odst. 3 zák. č. 75/1919 o řádu volení v obcích, jest řádnou jen taková upomínka o zaplacení veřejné obecní dávky, ve které jest uveden druh dávky, částka dávky, která je dluhem, a den, od kterého jesi dávka splatná.
(Nález ze dne 16. dubna 1924 č. 6515). Věc: Štěpán N. a spol. v D. proti obecnímu úřadu v Dunajské Středě o vyloučení z volitelnosti do obecního zastupitelstva.
Výrok: Naříkané rozhodnutí se zrušuje pro vady řízení.
Důvody: Zprávou ze 17. září 1923 oznámil obecní úřad v D okr. úřadu tamtéž, že při obecních volbách dne 16. září 1923 za členy zastupitelského sboru obce zvolení Štěpán N. a Jan V. a za náhradního člena sboru zvolený Gaspar P. nezaplatili vzdor upomínce ve stanovené lhůtě, jež nebyla kratší 5 dnů, dlužné daně splatné déle jednoho roku.
Vzhledem k tomuto oznámení zrušil okresní úřad v D. podle § 53 zák. z 31. ledna 1919 č. 75 Sb., volbu jmenovaných osob.
O stížnosti uvážil nss takto:
Předpis § 5, odst. 3 zák. č. 75/1919 stanoví, že nemohou býti voleni za členy ob. zast., kdož byvše osobně řádně upomenuti, ve lhůtě aspoň na 5 dní v upomínce jim dané, nezaplatili nějaké veřejné obecní dávky déle než rok splatné.
Dle toho ke vzniku důvodu vylučovacího se vyžaduje, a) aby byla dluhem nějaká dávka obecní, b) aby byla déle než rok splatná, c) aby byl dlužník osobně řádně se lhůtou aspoň 5 dní o zaplacení upomenut a d) aby přes to nezaplatil.
Za upomínku osobní nutno pak míti takovou upomínku, jež na rozdíl od všeobecného upomenutí vyhláškou neb jinak, dodána byla dlužníku, a za řádnou takovou, v níž vyznačen je druh dlužné dávky a cifra dluhu a uvedeno, od kterého dne je obecní dávka dluhem, aby mohlo býti seznáno, je-li déle, než rok splatná.
Nař. rozhodnutí spočívajíc — jak již bylo uvedeno — na zprávě ob. úřadu v D. ze 17. září 1923, vychází ze skutkového předpokladu, že st-lé nezaplatili veřejné dávky obecní déle než rok splatné, ač byli řádně upomenuti, aby do 5 dní je zaplatili.
Stížnost však popírá nejen, že by st-lé dluhovali nějakou veřejnou obecní dávku, jež by byla déle jednoho roku splatná, nýbrž popírá též, že st-lé byli řádně o zaplacení upomenuti. V ohledu prvním pak stížnost poukazujíc na nepořádky v předpisování daní a účtování a na to, že obecní rozpočet na rok 1921 teprve koncem ledna 1923 byl schválen, uvádí, že teprve koncem ledna 1923 bylo možno zjistiti daň na rok 1921, dále že st-l Štěpán N. vůbec nedluhoval obecní dávku, nýbrž naopak předem platil a že též druzí st-lé platili své daně řádně a nebyli s placením v prodlení déle jednoho roku.
Námitkami těmito vytýká stížnost v podstatě nař. rozhodnutí vady řízení. Žal. úřad nevyšetřoval v řízení správním za zachování zásady slyšení stran vhodným způsobem, zda st-lé dluhují nějakou veřejnou dávku obecní, jež by byla déle než rok splatná, a není tedy tato okolnost vůbec zjištěna. Vycházel-li tedy žal. úřad v nař. rozhodnutí z předpokladu, že st-lé dluhují veřejné obecní dávky déle než rok splatné, je nař. rozhodnutí v rozporu se spisy. Neboť domníval-li se žal. úřad, že tyto okolnosti tvořící základní podmínku pro vyloučení z práva volitelnosti podle § 5, odst. 3 zák. č. 75 z r. 1919 jsou dostatečně prokázány opisy z odesílacích seznamů o daňových napomenutích a osvědčeními obce, tyto okolnosti dosvědčujícími, jež obecní úřad své zprávě tvořící podklad nař. rozhodnutí připojil, přehlíží, že ze zmíněných opisů není zjevno, že by st-lé dluhovali nějakou veřejnou dávku obecní déle než rok a pak že obcí vydaná osvědčení, když přes to tyto okolnosti osvědčuji, odporují zmíněným opisům odesílacích upomenutí daňových.
Co se pak týče námitky, že st-lé nebyli řádně o zaplacení upomenuti, zdůrazňuje stížnost, že z upomínky, kterou st-lé dostali, není zjevno, o jaké daně se jedná, od kdy je st-lé dluhují a jaké následky opožděné zaplacení může míti, a předkládají zároveň na důkaz správnosti svého tvrzení originál upomínky na st-le Jana V.
Okolnost posléze uvedená byla by ovšem vzhledem k tomu, co bylo již prve řečeno, po zák. bezvýznamnou. Než dostalo-li se st-lům upomínek toho druhu, na jaký se stížnost odvolává, pak ovšem nebylo by lze právem odepříti důvodnosti zmíněné námitce stížnosti, ježto upomínka ta neoznačuje ani, jde-li o dávku obecní a jakého druhu, ani od kdy je dávka splatná.
Když tedy žal. úřad v nař. rozhodnutí vycházel z předpokladu, že st-lům se dostalo řádné upomínky se všemi náležitostmi svrchu zmíněnými, aniž to v řízení správním zjistil, je nař. rozhodnutí také v tomto směru vadné.
Slušelo tedy zrušiti nař. rozhodnutí podle § 6 zák. o ss pro vady řízení.

Citace:

č. 3499. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/1, s. 1066-1068.