Č. 3368.

Administrativní řízení. — Stavební právo (Slovensko): Kompetence, která podle právního stavu před 1. lednem 1923 náležela administrativnímu výboru v 3. stolici ve věceh, v nichž rozhodoval v 2. stolici župan, nepřešla po 1. lednu 1923 na ministerstvo.
(Nález ze dne 15. března 1924 č. 3712).
Věc: Jiří M. a Josef M. v Dolních P. (adv. Dr. Hynek Stolz z Prahy) proti ministru s plnou mocí pro správu Slovenska o stavební věc.
Výrok: Naříkané rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Jan M. žádal v únoru 1922 u hlavního služného v N., aby mu bylo uděleno povolení k stavbě komory na obecním pozemku v obci P. při mlýnském náhonu. Při komisionelním jednání konaném dne — vznesli proti této stavbě námitky nynější st-lé Jiří M. a Josef M.
Hlavní služný rozhodnutím z 22. února 1922 udělil Janu M. povolení k stavbě jednak s podmínkou, že se stavbou může se započíti, neprokáží-li Jiří M. a Josef M. do 15 dnů u služnovského úřadu, že zahájili z ohledů soukromoprávních nároků spor u soudu, jednak pak s podmínkou, že břehy mlýnského náhonu a vůbec odtok vody v mlýnském náhonu nebudou stavbou na úkor třetích osob dotčeny. Župan bývalé župy hontské rozhodnutím z 29. března 1922 zamítl odvolání st-lů a potvrdil rozhodnutí 1I. stolice.
Podáním ze 16. května 1922 obrátili se st-lé na župní úřad se žádostí, aby byla rozhodnutí obou stolic zrušena a věc znovu projednána.
K tomuto podání zrušil župan své dřívější rozhodnutí a nařídil nové místní šetření. Rozhodnutím z 20. června 1922 vyslovil župan, že k odvolání st-lů podanému do rozhodnutí hlavního služného z 22. února 1922 potvrzuje částečně toto rozhodnutí s dodatkem, že šířka stavby může býti pouze 4 m 70 cm, tak že by vzdálenost stavby od společného domu Jana a Josefa M. činila 7 m 70 cm, vzdálenost pak od domu Jiřího M. 9 m 40 cm. K svému rozhodnutí připojil župan poučení, že z rozhodnutí toho jest přípustným odvolání.
Nař. rozhodnutí zamítl žal. úřad další odvolání st-lů a potvrdil rozhodnutí županovo z 20. června 1922.
Maje rozhodovati o stížnosti podané do rozhodnutí žal. úřadu musil se nss nejprve z povinnosti úřední zabývati otázkou, zda žal. úřad byl v daném případě vůbec příslušným vydati naříkané rozhodnutí. V tomto směru dospěl pak soud k tomuto závěru:
Jak patrno z nař. rozhodnutí i ze spisů správních vystupoval v daném případě žal. úřad vydávaje dne 27. dubna 1923 nař. rozhodnutí jako stolice odvolací v záležitosti povolení stavby v obci P. a přezkoumával v této své funkci v 3. stolici meritorně rozhodnutí, které vydal dne 20. června 1922 v 2. stolici župan bývalé župy hontské, který změnil částečně rozhodnutí vydané v 1. stolici hlavním služným.
V době před 1. lednem 1923 byl pořad stolic správních v záležitostech povolení staveb v malých a velkých obcích bývalé župy hontské upraven v §§ 7 a 18 stav. statutu této župy z roku 1897, schváleného výn. bývalého uh. min. vnitra č. 95 179 z roku 1899. Podle těchto ustanovení cit. stavebního statutu rozhoduje v těchto záležitostech v 1. stolici hlavní služný, v 2. stolici podžupan (župan); jsou-li rozhodnutí 1. i 2. stolice shodná, jest další odvolání vůbec vyloučeno; změnil-li však podžupan (župan) v 2. stolici rozhodnutí, které v 1. stolici vydal hlavní služný, jest z rozhodnutí podžupanova (županova) přípustným ještě další odvolání k administrativnímu výboru, který tedy v těchto případech rozhoduje v 3. stolici. Z těchto ustanovení cit. stavebního statutu jde tedy zcela nepochybně na jevo, že ministerstvo v době před 1. lednem 1923 nebylo vůbec instancí v uvedených záležitostech.
Pořad stolic správních v uvedených záležitostech upravený v cit. stavebním statutu doznal změny dnem 1. ledna 1923, kdy podle §§ 1 a 2 vl. nař. z 26. října 1922 č. 310 Sb. nabyl na Slov. účinnosti zák. z 29. února 1920 č. 126 Sb. o zřízení župních a okresních úřadů. Vzhledem k ustanovení § 6 cit. zák. přešla totiž dnem 1. ledna 1923 pravomoc, která náležela v 1. stolici hlavnímu služnému, na nový okresní úřad, pravomoc pak, která náležela v 2. stolici podžupanovi (županovi), jakož i pravomoc, která náležela v 3. stolici administrativnímu výboru, na nový župní úřad; v důsledku toho odpadla ovšem v uvedených záležitostech dnem 1. ledna 1923 vůbec 3. stolice, pokud podle ustanovení cit. stavebního statutu bylo se jí lze v době před 1. lednem 1923 vůbec dovolati.
Cit. zák. č. 126 z roku 1920 nemá však ani v § 6, ani na jiném místě ustanovení, z něhož by bylo lze dovoditi, že ministerstvo jest po 1. lednu 1923 instancí v uvedených záležitostech, zejména, že dnem 1. ledna 1923 přešla na min. ona pravomoc, která před tímto dnem příslušela podle cit. stavebního statutu administrativnímu výboru jako úřadu 3. stolice.
Z těchto úvah plyne tedy, že v daném případě nebyl min. pro Slov. ani po 1. lednu 1923 vůbec příslušným, aby v 3. stolici přezkoumával meritorně rozhodnutí županovo z 20. června 1922, kterým bylo v 2. stolici změněno rozhodnutí, jež vydal v 1. stolici hlavní služný ve věci povolení stavby v obci ležící v bývalé župě hontské. Učinil-li tak, pak překročil meze své úřední příslušnosti a jest výrok jeho aktem úřadu nepříslušného, tedy aktem zmatečným ...

Citace:

č. 3368. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/1, s. 818-820.