Č. 3420.

Samospráva obecní. — Administrativní řízení: Je podstatnou vadou řízení, jestliže zem. správní výbor k rekursu účastníku zruší rozhodnutí okr. spr. komise učiněné ve věci pronájmu osadních pozemků — pro nepříslušnost osk k meritornímu rozhodování, zároveň však vydá ve věci také rozhodnutí meritorní.
(Nález ze dne 31. března 1924 č. 14 769/23).
Věc: František S. a spol. v S. proti zemskému správními výboru v Praze o pronájem osadních pozemků.
Výrok: Naříkané rozhodnutí zrušuje se pro vady řízení.
Důvody: Osada S. propachtovala dva své pozemky (pastvinu a louku) dne 4. dubna 1921 veřejnou dražbou na dobu 6 let místním občanům; ti, kdož mají aspoň 15 strychů pozemků, byli z dražení vyloučeni.
Podáním ze 14. března 1922 obrátili se st-lé na osk-i stěžujíce si, že dražba nebyla veřejně vyhlášena, a oni že k dražbě nebyli připuštěni, i žádali, aby osk pacht upravila tak, aby všichni občané mohli na osadní pastvinu dobytek vyháněti, a st-lům aby polovina pastviny byla přidělena k užívání. Osk. rozhodnutím z 23. června 1922 provedený pacht obou pozemků zrušila a osadnímu zastupitelstvu nařídila, aby provedlo ve věci nové řízení, majíc na paměti, že ohledně pastvin jest podle § 9 zák. ze 17. července 1919 č. 421 Sb. s výhradou schválení osk vydati pastevní řád, kterým má býti umožněno všem obyvatelům obce pásti na nich dobytek a husy, takže rozpachtovati pastviny na jednotlivé obyvatele není přípustno; louky pak jest dle téhož zák. předpisu pronajímati především nemajetným a těm, kteří toho z důvodů hospodářských potřebují, a tedy nikoli veřejnou dražbou, nýbrž z volné ruky s výhradou schválení osk, a jenom ty louky, které zbudou po ukojení poptávky oněch dvou kategorií občanů, veřejnou dražbou.
K rekursu osady S. zsv nař. rozhodnutím usnesení osk zrušil jednak pro vadnost řízení, jednak pro nezákonnost, a pronájem provedený osadním zastupitelstvem potvrdil z těchto důvodů:
Osk rozhodujíc o stížnosti Františka S. a spol. nezachovala instanční postup předepsaný § 114 obec. zříz. přehlédnuvši, že o stížnosti směřující proti opatření osadního zastupitelstva rozhoduje předem zastupitelstvo obecní. V tom spatřovati je podstatnou vadu řízení. Po stránce meritorní pak osk vycházela z mylného názoru, že se § 9 zák. ze 17. července 1919 č. 421 Sb. vztahuje na veškeré obecní jmění, kdežto ve skutečnosti ustanovení to se vztahuje jen na obecní nemovitosti, které dříve byly obecním statkem. Pronajaté nemovitosti nebyly, jak bylo zjištěno, statkem obecním. Dle spisů byl pronájem proveden veřejnou dražbou a veřejně vyhlášen, odpovídá tudíž zákonným předpisům a nepotřebuje vzhledem k tomu, že pozemky pronajaty byly na dobu 6 let, podle § 23 č. 3 zák. z 12. srpna 1921 č. 329 Sb. ani schválení bezprostředního úřadu dohlédácího.
O stížnosti podané do tohoto rozhodnutí uvážil nss takto:
Nař. rozhodnutí pokládá usnesení osk z 23. června 1922 za rozhodnutí učiněné v pravidelném postupu instančním a ruší je především z důvodu, že nebyl zachován instanční pořad stanovený v § 114 obec. zříz., tedy v podstatě proto, že osk nebyla kompetentní meritorně o věci jednati. Současně však žal. úřad — ač v první části rozhodnutí prohlašuje, že administrativní pořad instanční nebyl zachován a tím implicite přiznává, že chybí právní podklad pro meritorní rozhodování zsv-u — přezkoumává rozhodnutí osk také po stránce věcné a vydává o věci výrok meritorní. Tím ocitá se nař. rozhodnutí samo s sebou v rozporu, pročež bylo je dle § 6 zák. o ss jako vadné zrušiti.

Citace:

č. 3420. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/1, s. 912-913.