Č. 3262.

Závodní výbory: I. Rozhodčí komise podle zák. o záv. výborech není příslušná rozhodovati meritorně o podání, kterým podavatel žádá, aby jeho zaměstnavateli bylo uloženo, aby výpověď jemu danou odvolal, přijal jej zpět do práce a nahradil mu ušlou mzdu. — II. Zásada stanovená pro řízení před soudy okresními, že žalobní nárok musí býti určité vytčen a že soud nesmí straně přiznati něco, co navrženo nebylo, platí též pro řízení před rozhodčí komisí podle zák. o záv. výborech.
(Nález ze dne 19. února 1924 č. 2927.)
Věc: Jan P. v K. proti rozhodčí komisi dle zákona o závodních výborech ve Slaném (za Metropolitní kapitolu u sv. Víta na hradě pražském jako stranu zúčastněnou — adv. Dr. Konst. Sobička z Prahy) o
propuštění z práce.
Výrok: Naříkané rozhodnutí zrušuje se pro nezákonnost.
Důvody: St-1, jenž byl zaměstnán ve dvoře v K. jako deputátník a byl zvolen za člena závodního výboru, obdržel dne 1. srpna 1923 měsíční výpověď z práce, a zároveň byl poslán na čtyřnedělní dovolenou. Proti výpovědi podal st-l stížnost k rozhodčí komisi dle zák. o záv. výborech, ve které proti výpovědi namítal, že jí porušeny byly směrnice, jimiž upraveny byly pracovní a námezdní poměry čeledi a zemědělského dělnictva v Čechách, že nebyly dodrženy předpisy zák. o hospodaření na zabraném majetku, a že správa závodu měla si vymoci k jeho propuštění souhlas rozhodčí komise.
Vzhledem k tomu žádal st-l, aby rozhodčí komisí bylo uznáno, že zaměstnavatel jest povinen danou výpověď zrušiti, st-le znovu do zaměstnání přijati, jemu dříve zastávanou práci přiděliti, dřívější požitky, jež mu dle směrnice náležejí, vypláceti, a nahraditi mu škodu, již utrpěl bezdůvodnou výpovědí.
Rozhodčí komise po provedeném ústním líčení prohlásila nálezem z 5. září 1923, že se stížnost Jana P. do propuštění z práce jako bezdůvodná zamítá.
V důvodech tohoto rozhodnutí uvedla komise, že st-l dopustil se hrubé urážky na cti přísežného hajného Aloise R., pomocného zaměstnance ve dvoře k-ckém, pro kterou mohl dle § 82 č. 7 živn. řádu okamžitě býti z práce propuštěn, a že následkem toho nepotřebovala hospodářská správa k jeho propuštění souhlasu rozhodčí komise.
Uvažuje o stížnosti Jana P. do tohoto rozhodnutí, musil nss pře devším z úřední povinnosti zkoumati, zda rozhodčí komise dle zák. o záv. výborech byla příslušná rozhodovati o žalobním nároku na ni vzneseném. Za tím účelem bylo třeba zkoumati obsah a povahu petitu st-lova uplatňovaného v řízení správním.
Dle správních spisů domáhal se st-l toho, aby jeho bývalému zaměstnavateli bylo nálezem rozhodčí komise uloženo, by odvolal výpověď st-li danou, aby přijal ho zpět do práce za dřívějších pracovních a mzdových podmínek a aby nahradil mu ušlou mzdu.
Nároky tyto jsou dle své právní povahy vesměs nároky ze soukromoprávního smluvního poměru mezi st-lem a jeho zaměstnavatelem.
O nárocích toho druhu není však rozhodčí komise příslušná rozhodovati, neboť zákonem o záv. výborech nebyla na rozhodčí komise — mimo případ uvedený v § 3 lit. g) tohoto zák., o jaký zde nejde — přenesena příslušnost rozhodovati o soukromoprávních sporech z poměru čeledního a pracovního na místě úřadů dle dosavadních předpisů k tomu příslušných.
Nss již opětně projevil tento právní náhled, zejména v nál. Boh. 1948 adm. a neshledal důvodu od něho se uchýliti.
Žal. úřad nebyl tedy oprávněn pouštěti se do věcného rozhodování o petitu naň vzneseném, nýbrž měl stížnost st-lovu odmítnouti pro vlastní svoji nepříslušnost.
Soud uvážil při tom, zda nař. rozhodnutí neobsahuje snad výrok o »Rozsahu práv« st-le jakožto člena záv. výboru, o čemž, dojde-li ke sporu, ovšem rozhodčí komisi dle § 26, odst. 1 zák. o záv. výborech rozhodovati přísluší. Než takovýto obsah v nař. rozhodnutí nalézti nelze. Petit, který st-lem byl žal. komisi k rozhodnutí předložen, směřoval zcela jasně k určitým plněním zaměstnavatelovým, jež jedna smluvní strana požadovala od druhé smluvní strany na základě smluvního poměru služebního. Řízení před rozhodčími komisemi jest upraveno nař. z 29. prosince 1921 č. 2 Sb. z r. 1922 na základě zákonného zmoc-
nění daného v § 26, odst. 7 zák. o záv. výborech. Dle cit. nař., zejména
dle § 35, odst. 2 platí, pokud nejsou stanoveny výjimky, pro veškerá
jednání před rozhodčí komisí předpisy civ. řádu soudního o jednání
před soudy okresními, a dle těchto předpisů (§ 431 c. ř. s.) dlužno i při
jednání před soudy okresními říditi se ustanoveními § 226 a §§ 404 a
405 c. s. ř., dle nichž musí žalobní nárok určitě býti vytčen, a soud ne-
smí straně přiznati něco, co navrženo nebylo (§§ 404 a 405).
Tato přísná zásada projednací platí tudíž i pro řízení před rozhodčími komisemi dle zák. o záv. výborech.
Žalovaná rozhodčí komise zamítla žádání st-lem vznesené jako bezdůvodné, a ve výroku jejím není nic obsaženo, co by nutilo k výkladu, že rozhodčí komise dopustila se porušení dotčené zásady projednací a rozhodla také o nějaké otázce jiné, o které by byla v zásadě povolána rozhodovati, jež však podle určitého znění petitu st-lova k rozhodnutí jí předložena nebyla.
Rozhodnuvši však věcně o petitu jí vskutku k rozhodnutí předloženém, překročila — jak svrchu vyloženo — meze své příslušnosti, pro kteroužto nezákonnost musil soud nař. rozhodnutí dle § 7 zák. o ss zrušiti.

Citace:

č. 3262. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/1, s. 613-615.