Č. 3668.

Závodní výbory: I. Nevznesla-li strana proti protokolu o jednání před rozhodčí komisí odpor ve smyslu § 212 civ. řádu soud., nemůže ve stížnosti na nss vytýkati nedostatky protokolu. — II. Zákon o závodních výborech vztahuje se též na závody obce. — III. Závodní výbor v lázeňských domech lázeňského místa? — IV. Která kriteria činí jednotlivé části podniku téhož podnikatele samostatnými závody ve smyslu zák. o záv. výborech?
(Nález ze dne 27. května 1924 č. 9471.)
Prejudikatura: Boh. 3186 adm.
Věc: Městská obec F. L. (adv. Dr. Ludv. Krieg z Prahy) proti rozhodčí komisi dle zákona o závodních výborech v Ch. (za zúč. stranu adv. Dr. Rud. Rábl z Prahy) o zřízení závodního výboru.
Výrok: Naříkané rozhodnutí zrušuje se pro nezákonnost.
Důvody: Volební výbor pro volbu do záv. výboru zaměstnanců v měst. lázeňských domech ve F. L. prohlásil za zvolené osoby navržené jedinou kandidátní listinou a oznámil výsledek volby městské radě.
Tato podala proti volbě námitky tohoto obsahu:
1. Obec, jež jest majitelkou lázeňských domů, jest právní osobou práva veřejného; působnost zákona o záv. výborech nebyla však dosud nařízením na podniky těchto osob rozšířena, a proto provedená volba odporuje zákonu.
2. Lázeňské domy netvoří dohromady jediný závod, nýbrž každý z nich jest pro sebe zvláštní hospodářskou jednotkou, lišící se vlastní svou správou i účtováním od jiných hospodářských jednotek téže podnikatelky. Poněvadž v žádné z těchto jednotek není celoročně zaměstnáno 3.0 osob, odpadá zřízení závodních výborů v nich.
3. Volební vyhláška neodpovídala předpisům volebního řádu, neboť neobsahovala ustanovení a poučení předepsaná v bodě 4, 5 a 6 § 7 volebního řádu.
4. Kandidátní listiny a voličské seznamy nebyly před volbou vyloženy.
Rozhodčí komise dle zák. o záv. výborech v Ch. prohlásila nálezem z 31. srpna 1923, že námitky obce jsou neoprávněné a že volba do záv. výboru se potvrzuje.
K jednotlivým námitkám uvedla komise toto:
ad 1. Dle § 1 zák. o záv. výborech jest pro pojem závodu bez významu, kdo jest jeho vlastníkem. Může to býti jak osoba fysická tak osoba právnická a tu opět nejen subjekt soukromoprávní, nýbrž i veřejnoprávní. Námitka obce, že zák. o záv. výborech nevztahuje se na závody náležející subjektům práva veřejného, nemá tudíž v zákoně žádné opory. a d 2. Také námitka druhá jest bezdůvodná, neboť dle údajů zástupce obce mají sice jednotlivé lázeňské domy své vlastní správce, tito však nejsou samostatnými orgány, nýbrž vykonávají pouze práva podřízenějšího druhu, jako jest přijímání dělníků s výjimkou personálu kancelářského, přikazování práce dělníkům a objednávání potřeb pro lázeňské domy městské rady. Jednotlivé lázeňské domy mají svá zvláštní účetní konta, mimo to však mají všechny dohromady ještě konto společné.
Naproti tomu městské zastupitelstvo povoluje úhradu pro potřeby jednotlivých lázeňských domů, konečné pak rozhodnutí o opatřeních týkajících se jednotlivých lázeňských domů přináleží městské radě. Z toho patrno, že jednotlivé lázeňské domy nejsou samostatnými závody a že tedy rozhodným jest jedině, zda ve všech těchto domech dohromady jest celoročně zaměstnáno aspoň 30 dělníků. To však obec nepopřela.
a d 3. Záv. výbor předložil na doklad nesprávnosti této námitky st-lčiny jednu volební vyhlášku, jejíž pravost jest nepochybná.
Vyhláška ta nemá však vad, jež stížnost vytýká, naopak obsahuje veškeré údaje ve volebním řádu (§ 7) předepsané.
a d 4. Předseda volebního výboru tvrdí, že kandidátní listiny byly vyvěšeny ve dvorech jednotlivých lázeňských domů a voličské seznamy byly vyloženy u předsedy volebního výboru v lázeňském domě IV. Zástupce namítá, že vyhláška na dvorech lázeňských domů nestačí, poněvadž ne Všichni dělníci tam přijdou. Komise neuznává za nutné prováděti přísný důkaz o těchto okolnostech, poněvadž i tehdy, kdyby skutečně byla stala se nějaká vada, nemohla by tato míti vlivu na výsledek volby (§ 25 prov. nař.).
Již volební vyhláškou dána byla voličům příležitost k podání kandidátních listin. Nebylo-li podáno více kandidátních listin, nemohl výsledek volby býti jiný, než jaký byl, i kdyby jediná kandidátní listina, jež byla podána a jejíž kandidáti dle § 12 prov. nař. za zvolené byli prohlášeni, byla bývala vyvěšena. Nelze také míti za to, že by nevyložení voličského seznamu bylo mělo podstatný vliv na výsledek volby, neboť v nevelkém podniku byl si každý oprávněný volíc vědom svého práva a měl možnost přesvědčiti se o tom, zda jest zapsán do voličského seznamu.«
Proti tomuto rozhodnutí podává městská obec F. L. stížnost k nss-u, o níž soud uvážil takto: — — —
Stížnost namítá, že jednací protokol nepodává vylíčení skutkových zjištění. Na tuto námitku nemohl soud vejíti. Dle § 35, odst. 2 prov. nař., krytého § 26, posl. odst. zák. o záv. výborech, platí pro veškerá jednání před rozhodčí komisí ustanovení civ. řádu soudního o jednání před soudy okresními. Dle § 443 civ. ř. s. má protokolování skutkových zjištění státi se dle § 211 civ. ř. s. a straně přísluší právo odporu proti nedbání tohoto předpisu dle § 212 cit. zák. Odpor takový však zástupce st-lky nepodal, nýbrž podepsal protokol, aniž vznesl nějaké námitky proti jeho úplnosti. Opomenul-li tak učiniti, nemůže teprve v řízení před nss-em nedostatky protokolu vytýkati.
Z věcných námitek musil se soud nejprve obírati těmi, jež popírají povinnost st-lky ke zřízení závodního výboru společného pro všechny lázeňské domy. V tom směru st-lka především namítá, že zák. o záv. výborech se nevztahuje na její lázeňské podniky, poněvadž jest právnickou osobou práva veřejného, podniky takových osob však z platnosti zákona jsou vyloučeny.
Námitka ta není důvodná. Zák. o záv. výborech, stanově v § 1, v kterých závodech zříditi jest záv. výbor, nerozlišuje mezi závody právnických osob práva veřejného a práva soukromého; proto platí ustanovení jeho pro všechny závody mající kvalifikaci uvedenou v § 1 bez ohledu na to, komu závody ty patří.
Nařízením (§ 2, odst. 2. cit. zák.) může ovšem vláda působnost zák. o záv. výborech rozšířiti i na podniky jiné, než které uvedeny jsou v § 1 zákona, jde-li o podniky právních osob práva veřejného. Z toho však neplyne, že veškeré závody těchto subjektů jsou, dokud nařízení ono vydáno nebude, z působnosti zákona vyňaty. Naopak dle jasného znění zákona podléhají i podniky těchto osob, jsou-li kvalifikovány tak, jak § 1 zák. uvádí, zákonu o záv. výborech jako podniky kterýchkoliv osob jiných. Toliko jinaké podniky, které nemají kvalifikace dle § 1 zák., nepodléhají zákonu ipsa lege, nýbrž teprve podle nař. dle § 2, odst. 2 cit. zák.
Stížnost dovolává se pro opačný svůj názor materiálií k zák. o záv. výborech. Rozhodným jest jediné jasné znění zák. samého, nehledě k tomu, že právě materiálie mluví pro náhled žal. úřadu ,nikoli však pro náhled stížnosti.
Vládní osnova nechtěla sice v podnicích státu a v podnicích právnických osob veřejného práva zavésti instituci záv. výborů, avšak osnova tato zákonem se nestala, nýbrž přijat byl návrh výboru sociálně-politického a socialisačního, jímž dle jeho důvodové zprávy mělo vládě býti umožněno rozšířiti platnost zák. také na jiné podniky zmíněných osob, než které mu již dle § 1 podléhají.
Stížnost brání se zřízení záv. výboru dále také proto, poněvadž městké lázně nejsou podnikem výrobním, pak proto, že jsou podnikem sezónním a že není v nich úhrnem zaměstnáno celoročně aspoň 30 zaměstnanců. Námitky tyto jsou však nepřípustné, neboť st-lka v řízení správním vůbec nenamítala, že pro zřízení záv. výboru dotčené zákonné předpoklady scházejí, neboť popřela, že jde o závod výrobní, a rovněž netvrdila, že jde o závod sezónní a že ve všech lázeňských domech není 30 stálých zaměstnanců, nýbrž uvedla toliko, že v jednotlivých lázeňských domech není zaměstnáno 30 zaměstnanců. Úřad proto správně konstatoval ve svém rozhodnutí, že jest nesporno, že v lázních jest zaměstnáno celoročně aspoň 30 dělníků.
Neuplatnila-li st-lka zmíněné námitky v řízení správním, a nerozhodoval-li o nich právní úřad, nemůže je vznésti teprve v řízení před nss-em.
Další námitkou vytýká stížnost, že městské lázeňské domy netvoří dohromady jediný závod, nýbrž že každý lázeňský dům jest závodem sám pro sebe. Na doklad toho uvádí stížnost, že lázeňské domy, o něž jde, náležely dříve čtyřem různým majitelům. Obec koupivši postupně tyto čtyry různé podniky, ponechala jim oddělenou správu i účtování. Provozování jednotlivých lázeňských domů děje se ve zvláštních budovách, každý z nich má svůj zvláštní pokladní personál, a své zvláštní účetní konto, a pro každý z nich předpisuje se výdělková daň zvlášť. Správci jednotlivých lázeňských domů přijímají a propouštějí dělníky, činí objednávky pro lázeňské domy, jsou odpovědni za řádný jich provoz a obstarávají veškeré práce se správou lázní spojené. Dále poznamenává stížnost, že i kdyby bylo lze souhlasiti s názorem, že jednotlivé lázeňské domy nemají odlišné správy, nelze aspoň popírati, že mají úplně oddělené účtování a zdanění.
Na sporu jest tedy otázka, zda lázeňské domy st-lky tvoří dohromady závod jeden, či zda každý sám pro sebe jest závodem samostatným. Nař. rozhodnutí řeší otázku tuto v ten způsob, že zkoumá, zda jednotlivé domy lázeňské tvoří pro sebe samostatné závody, a dospívajíc k výsledku negativnímu, usuzuje z toho, že veškeré domy dohromady tvoří závod jeden.
Při tom žal. úřad sice připouští, že jednotlivé lázeňské domy mají svou správu a vlastní svá účetní konta, přes to však nepřiznává jim charakter samostatných závodů, a to proto, že městské zastupitelstvo povoluje úhradu pro potřeby všech lázeňských domů, a poněvadž konečně rozhodnuti o opatřeních týkajících se těchto domů přináleží městské radě. Mimo to uvádí, že všechny lázeňské domy mají kromě svých vlastních kont ještě konto společné, a tudíž ani v příčině účtování nevyhovují požadavku zákona.
Nss nemohl uznati správnost těchto vývodů.
Dle § 1, odst. 2 zák. o záv. výborech vyžaduje se k pojmu samostatného závodu: 1. aby dotčené zařízení výdělečné bylo hospodářskou jednotkou ve smyslu zákona a 2. aby, v případě, že týž podnikatel má několik takových.jednotek, každá z nich lišila se správou nebo účtováním od jiných hospodářských jednotek téhož podnikatele.
Za hospodářské jednotky sluší dle stále judikatury tohoto soudu pokládati takové hospodářsko-technické celky, jež samy o sobě představují celistvou, v sebe uzavřenou organisaci k určitému hospodářskému účelu. Hospodářským celkem takovým může zajisté býti i jednotlivý lázeňský dům. Záleží však na tom, zda tomu v daném případě skutečně tak jest, a není-li snad několik lázeňských domů zorganisováno v jeden celek takovým způsobem, že nemají ani tolik samostatnosti, aby buď správou nebo účtováním od sebe se lišily.
Žal. úřad tuto samostatnost v daném případě pohřešuje a to z toho důvodu, že správa jednotlivých lázeňských domů koncentruje se do jisté míry v městském zastupitelstvu a v městské radě a že také účtování do jisté míry jest společné.
Soud neshledal, že by tyto okolnosti samy o sobě stačily k závěru, že jde o závod jediný. Co se především správy týče, konstatuje nař. rozhodnutí samo, že jednotlivé lázeňské domy mají své vlastní správce, kteří přijímají dělníky, přikazují jim práce, a objednávají potřeby pro lázeňské domy, domnívá se však, že to vše nestačí, aby bylo lze mluviti o odlišné správě, poněvadž úhradu nákladů pro všechny domy povoluje obecní zastupitelstvo a městské radě vyhrazeno jest konečné rozhodnutí o opatřeních týkajících se všech lázeňských domů.
Žal. úřad však přehlíží, že zákon nepožaduje pro existenci závodu samostanost jeho správy ve všech směrech, nýbrž pouze žádá, aby se správa dotčeného hospodářského celku lišila od správy jiných hospodářských celků téhož podnikatele. Předpoklad ten jest však splněn již tehdy, má-li dotčený hospodářský objekt své vlastní vedení, odlišné od vedení jiných hospodářských celků téhož podnikatele.
Okolnost, že toto vlastní vedení závodu jest potud omezeno, že musí přizpůsobiti hospodářskou činnost závodu rozpočtu schválenému městským zastupitelstvem, a že musí se podříditi vrchnímu řízení městské rady, jež jest několika hospodářským celkům společno, nezbavuje ještě dotčený celek povahy závodu dle § 1, odst. 2 cit. zák., neboť s existencí nějaké správy ústřední, společné několika závodům, může zcela dobře srovnávati se existence zvláštních správ jednotlivých závodů (srv. nál. Boh. 3186. adm.).
Ovšem nesmí ona ústřední správa pohltiti řízení závodů do té míry, že již vůbec není lze mluviti o zvláštní správě jednotlivého závodu vedle správy ústřední.
Také fakt, že veškeré lázeňské domy mají vedle zvláštního účtování ještě společné konto v účtech obecních, nevylučuje odlišnost účtování, neboť i pak může každý z nich míti ještě své vlastní účtování a tímto od ostatních se lišiti.
Z toho je patrno, že žal. úřad dospěl k náhledu, že jednotlivé lázeňské domy nemají ani odlišné správy ani odlišného účtování, jen na základě právního náhledu, že k existenci závodu vyžaduje se naprostá samostatnost správy i účtování.
Dav se vésti tímto právním náhledem, který dle hořejších vývodů nelze uznati správným, opomenul žal. úřad podrobněji zkoumati, jaké jsou vzájemné vztahy mezi jednotlivými lázeňskými domy a jsou-li tyto po stránce hospodářsko-technické tak navzájem spjaty, že nutno je pokládati za pouhé oddíly jediného hospodářsko-technického celku.
Bylo proto nař. rozodnutí zrušiti jako nezákonné, aniž bylo třeba zabývati se dalšími námitkami stížnosti.

Citace:

č. 3668. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/1, s. 1390-1394.