Č. 3444.

Pozemková reforma: Zruší-li nss rozhodnutí stpú-u, odpírající souhlas ke zcizení zabraného majetku z určitých důvodů, pro nezákonnost, poněvadž udaný důvod není ve shodě s úkoly pozemkové reformy, tedy není tím stpú vázán, souhlas k zcizení uděliti, nýbrž může jej ze správného důvodu jiného opět odepříti.
(Nález ze dne 4. dubna 1924 č. 5668.)
Věc: Jan a Marie B. v D. proti státnímu pozemkovému úřadu (taj. Jos. Sehnal) stran souhlasu ke zcizení zabraného majetku.
Výrok: Nař. rozhodnutí, pokud se týká parcel čís. kat. 64, 70 a 74 v D., zrušuje se pro vady řízení, v ostatním se stížnost zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Výnosem z 1. června 1921 prohlásil stpú, že smlouva, kterou odprodal František Sch. ze svého zabraného majetku st-lům pozemky č. parc. —, jest vůči státu bezúčinna a odepřel dále také uděliti souhlas k této smlouvě dle § 7 zák. záb.
Ve svém rozhodnutí vycházel úřad z předpokladu, že smlouva ona byla uzavřena před platností zák. záb., ale po 28. říjnu 1918 a že zcizení toto nevyžadovalo řádné hospodaření na zabraném majetku, a dospěl k závěru, že smlouva ona jest dle § 18 zák. záb. vůči státu bezúčinna.
Propůjčiti účinnosti této smlouvě vůči státu udělením souhlasu dle § 7 zák. záb. odepřel úřad proto, poněvadž kupci získali by pozemků těch na úkor dlouhodobých drobných pachtýřů, jimiž většina pozemků jest nejen požadována po rozumu zák. z 27. května 1919 č. 318 Sb., nýbrž jimž je dokonce i soudně přiznána pro ten případ, že by smlouva shora uvedená prohlášena byla za bezúčinnou proti státu. Nss k stížnosti kupujících zrušil toto rozhodnutí stpú-u nálezem Boh. 1265 adm. pro nezákonnost potud, pokud jím byl odepřen souhlas ke zcizení zabraných pozemků, v ostatním však zamítl stížnost jako bezdůvodnou.
Zrušení té části nař. rozhodnutí, jež se týkala odepření souhlasu dle § 7 zák. záb., odůvodnil nss tím, že nelze odpírati souhlas ke zcizení zabrané půdy z důvodu, že toho vyžaduje ochrana drobných pachtýřů dle zák. z 27. května 1919 č. 318 Sb., a poznamenal, že i kdyby realisace práv drobných pachtýřů na přenechání pozemků dle cit. zák. byla v rámci účelů pozemkové reformy, mohla by práva tato státi v cestě zcizení zabraného majetku teprve od toho okamžiku, kdy práva tato vznikla a nemohou překážeti zcizení, které se uskutečnilo již v době, kdy práva ta ještě vůbec neexistovala, jak tomu jest v tomto případě, ježto dotčená smlouva uzavřena byla před platností zák. záb., tedy před 24. dubnem 1919, kdežto práva pachtýřů mohla býti založena teprve zák. ze 27. května 1919 č. 318 Sb., jenž počal působiti teprve dne 26. června 1919.
V řízení, jež předcházelo rozhodnutí, jež je naříkáno touto stížností, tvrdil st-l, že nemá jiných pozemků než ty, o které se právě jedná, a že jest odkázán se svojí rodinou pouze na výtěžek z těchto pozemků. Odborný poradce stpú-u vyjádřil se v tom smyslu, že st-l dříve zaměstnával se zednictvím, že obdělával pozemky své tchýně, která měla 1 1/2 korce vlastního a 3 korce najmutého pozemku, a že po přikoupení pozemků provedl zvětšení chléva a stavbu prozatímní stodoly.
Z koupených pozemků sám prý měl před koupí as 3 korce v nájmu. Podmínkám § 1 bodu 1 prý st-l vyhovuje, má-li skutečně úmysl na usedlosti trvale a řádně hospodařiti.
O přidělení pozemků st-li koupených hlásili se během řízení pachtýři těchto pozemků, obec pak žádala, aby jí přidělen byl čedičový lom na parcele č. 66 k opravě cest.
Výnosem z 30. srpna 1923 zamítl konečně stpú žádost st-lů a odůvodnil své rozhodnutí takto:
»Maje rozhodovati o udělení svolení ke zcizení půdy dle § 7 zák. záb. musí stpú přihlížeti k tomu, aby právní disposicí vlastníkovou nebyl mařen účel zák. záb. a zák. jej doplňujících, zejména zák. přídělového, a aby úřad svými rozhodnutími přiblížil se co nejdříve účelu, jehož zmíněné zákony hledí dosíci. Podle § 2 zák. z 30. ledna 1920 č. 81 Sb. má se půda dostati přídělem jednotlivcům, a to malým zemědělcům a drobným živnostníkům, jejichž výhradným aneb alespoň hlavním povoláním jest zemědělství. Konaným šetřením však zjištěno, že kupující Jan B. jest zedníkem, který nemá vůbec žádných zemědělských pozemků ani vlastních ani pachtovaných, a nemohl by tudíž zaručiti řádné hospodaření na poměrně velkém komplexu přes 14 korců zemědělské půdy.
Průběhem řízení dále bylo zjištěno, že se o prodávané pozemky hlásili drobní zemědělci v akci týkající se přídělu půdy rozptýlené, kteří půdy té nutně potřebují k doplnění svých zemědělských podniků na výměře soběstačné usedlosti ve smyslu § 16 zák. příděl., a že o parcelu 66, na které jest starý čedičový lom, žádala v téže akci obec D. pro účel všeobecně prospěšný t. j. k získání štěrku na opravu okolních obecních cest. Úřad musil tudíž v daném případě postupovati dle § 17 zák. příd., který stanoví v případě konkurence několika uchazečů o touž půdu, že půdy se má dostati v prvé řadě pro účely všeobecně prospěšné, dále pak se má půdy dostati nejdříve malým zamědělcům a drobným živnostníkům k rozšíření jejich hospodářství na výměru soběstačné usedlosti rolnické.
Ježto by udělením svolení k odprodeji těchto pozemků žadatelům bylo zmařeno přidělení jich pro účely všeobecně prospěšné a pro uchazeče, jimž dle zák. příd. nutno dáti přednost před kupujícími, bylo nutno svolení k odprodeji pozemků odepříti.
Mimo to stpú nemůže uděliti svolení k odprodeji pozemků poměrně značné výměry osobě, jež by neměla nárok na příděl dle zák. příd., dokud není přesného přehledu o tom, kolik zabrané půdy podrží stát pro sebe a kolik jí přenechá oprávněným osobám dle ustanovení zák. příd.«
O stížnosti kupujících proti tomuto rozhodnutí podané uvážil nss takto: — —
Nezákonnost spatřuje stížnost v tom, že stpú odepřel st-lům udělení souhlasu ke zcizení pozemků dle § 7 zák. záb., ačkoliv nss dal v dřívějším svém nálezu výraz názoru, že souhlas ten odepříti nelze.
V námitce té spatřuje soud výtku, že novým rozhodnutí porušen byl § 7 zák. o ss, dle něhož správní úřad po zrušení svého rozhodnutí nss-em jest při novém svém rozhodnutí vázán právním názorem tohoto soudu, a nemůže více v téže věci od tohoto názoru se uchýliti.
Výtka ta však není důvodná. Zrušil-li nss rozhodnutí stpú odpírající souhlas ke zcizení zabraného majetku, nemá to za následek, že nyní za všech okolností úřad souhlas onen uděliti musí, nýbrž důsledek toho jest pouze ten, že úřad nesmí se více opírati o důvod, který soud uznal za nezákonný. V daném případě zrušeno bylo dřívější rozhodnutí úřadu proto, že odpíralo souhlas z důvodu, že pozemky požadovány jsou dle zák. o ochraně drobných pachtýřů. O tento důvod se však úřad neopírá a není proto nové rozhodnutí jeho v odporu s dřívějším nál. nss-u v této věci.
Stížnost nebéře důvody, na nichž založeno jest nař. rozhodnutí v odpoi po stránce právní, nýbrž popírá pouze správnost skutkové podstaty nař. rozhodnutí tvrdíc, že st-l byl již od dětství zaměstnán na usedlosti v P., kde rodičům svým vypomáhal až do 28 roků svého věku a výhradně zamědělství se věnoval. Řemeslo zednické, jemuž se vyučil, konal prý jen tehdy, když nebylo v hospodářství prací, a nevěnoval se tomuto povolání výhradně, nýbrž jen z nedostatku práce jiné, ostatně od roku 1918 zaměstnává se st-l výhradně hospodářstvím a obděláváním pozemků, které jednak odkoupil od usedlostí, jednak získal na základě přídělu státem.
Vzhledem k tomu, musí se také nss omeziti pouze na zkoumání otázky, zda skutkové zjištění, z něhož vycházel žal. úřad, že totiž st-l, nezabývaje se zemědělstvím, nepodává záruku řádného hospodaření, a že vůbec nemá hospodářství, jež by dle příd. zák. mohlo doplněno býti na míru soběstačné usedlosti, jest s hlediska § 6, odst. 2. zák. o ss bezvadné.
Soud neshledal, že by tomu tak bylo. Jest pravda, že st-l uvedl v řízení správním, že kromě koupených pozemků nemá pozemků jiných, tvrdil však zároveň, že s výživou své rodiny jest nyní odkázán jen na zemědělství. Odborný poradce oznámil, že st-l již dříve také zemědělstvím se zabýval, že má hospodářské budovy, které sám si jednak postavil, jednak rozšířil a že již dříve část koupených pozemků jako pachtýř obdělával.
Z uvedeného ani neplyne, že by st-l vůbec zemědělstvím se nebyl zabýval, ani že by nebylo zde hospodářství, jež by se dalo doplniti na usedlost soběstačnou.
Z toho patrno, že skutkové momenty, z nichž úřad čerpal svůj úsudek o tom, že st-l nepodává záruky řádného hospodaření, a že nemá vůbec ničeho, co by mohlo tvořiti základ pro budoucí soběstačnou usedlost, nemají opory ve spisech, naopak jim odporují.
Bylo proto nař. rozhodnutí, pokud se opírá o tuto vadnou část skutkové podstaty, zrušiti dle § 6 zák. o ss.
Naproti tomu v platnosti musil ponechán býti výrok úřadu, jímž odepřel souhlas ke zcizení lomu z důvodu, že určil lom ten pro příděl obci k účelům všeužitečným, neboť odepření souhlasu v tomto bodě není již opřeno o svrchu uvedené zjištění, nýbrž odpírá souhlas proto, že nelze propustiti ze záboru půdu jednotlivcům, již nutno použíti jako přídělu pro účely všeužitečné. Důvod ten st-l ani po stránce právní ani po stránce skutkové v odpor nebéře a zůstává proto stížností nedotčen.
Z důvodů těch bylo rozhodnouti, jak svrchu uvedeno.

Citace:

č. 3444. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/1, s. 955-958.