Č. 2368.

Mimořádná opatření válečná a poválečná (Slovensko): O vnucené správě podniků v tuzemsku, jichž správa nebo kontrola se děje z nepřátelské ciziny.
(Nález ze dne 18. května 1923 č. 5841.)
Věc: Firma H. v Budapešti (adv. Dr. Aleš Posselt z Prahy) proti ministru s plnou mocí pro správu Slovenska o zrušení vnucené správy zavedené dle nařízení býv. uh. ministerstva č. 2900/16.
Výrok: Naříkané rozhodnutí zrušuje se pro nezákonnost. Důvody: Nařízením z 13. května 1919 č. 5028 zavedena byla žal. úřadem podle zákona z 10. prosince 1918 č. 64 Sb. a § 9 nař. č. 2900/16 M. E. vnucená správa na veškerý movitý i nemovitý na Slovensku kdekoli se nacházející majetek i na práva, která jsou vlastnictvím budapeštského družstva H. Zároveň nařízeno, aby tato vnucená správa byla knihovně vyznačena na nemovitostech patřících onomu družstvu v různých obcích na Slovensku, jakož i na vložená nájemní práva družstva toho. Za členy kuratoria k vedení výše uvedené správy jmenován vl. rada veřjných prací Štefan J., advokát Dr. S. a Ústřední družsto v Bratislavě s tím, že toto kuratorium má postupovati podle nařízení č. 2900/16 a že mu patří všechna tam uvedená práva, zároveň však všechny tam uvedené povinnosti.
Ve spisech jest dále založen výměr žal. úřadu z 22. února 1922 bez čísla, kterým K. B., přednosta slovenského oddělení min. obchodu v Bratislavě, a F. K., přednosta expositury min. zemědělství tamtéž, jmenováni podle 2 odst. § 3 zákona z 15. dubna 1919 č. 210 Sb. členy a zástupci vlády v komisi, která dle cit. zákona má provésti likvidaci pohledávek a závazků vzniklých družstvům v § 2 jmenovaným z jejich členského a obchodního spojení s cizozemskými centrálami. Poněvadž Ústřední družstvo hlásilo, že revisní práce skončilo, vyzývají se jmenovaní, aby vstoupili ve styk se zástupcem družstva presidentem Fedorem H. a bezodkladně zahájili likvidační práce. O tom vyrozuměno ředitelství ústředního družstva v Bratislavě a ministerstvo obchodu v Praze.
Podáním ze 14. července 1922 č. 8870 žádalo stěžující si družstvo žal. úřad o zrušení této vnucené správy.
Nař. rozhodnutím vyslovil žal. úřad, že žádosti té nemůže toho času vyhověti, poněvadž likvidační komise zřízená podle zákona č. 210/19 své práce dosud neskončila.
O stížnosti do výroku toho podané uvážil nss takto:
Žal. úřad, uvaluje na st-lčino jmění správu, opřel toto své opatření o ustanovení § 9 nař. býv. uher. min. z 30. srpna 1916 č. 2900 M. E.,
dle něhož úřad (min. obchodu a min. financí) byl na základě § 16 zák. čl. LXIII. z r. 1912 o výjimečných opatřeních pro případ války a § 14 zák. č. L z r. 1914 zmocněn postaviti pod správu podniky a filiálky v tuzemsku působící, jejichž vedení neb kontrola děje se z nepřátelské ciziny, nebo jejichž majetek náleží zcela nebo z části občanům nebo obyvatelům nepřátelského státu.
Žal. úřad uvádí ovšem ve svém odvodním spise, že správa ta ustanovena byla také se zřetelem na zákon z 15. dubna 1919 č. 210 Sb. v době opatření jeho již platící, ve směru tom však právem namítá stížnost, že tento zákon nepřiznával žal. úřadu práva k opatření tohoto druhu proti st-lce jakožto nesporně cizozemskému družstvu, nýbrž že obsahuje pouze předpis o úpravě poměrů družstev na Slovensku, ale ani o těchto družstvech nemá opatření toho druhu, jehož bylo proti st-lce použito, totiž správy jejího majetku. Mohlo tudíž jediným právním základem pro opatření to v daném případě býti pouze cit. nařízení býv. uh. ministerstva č. 2900 z r. 1916.
Stěžující si družstvo, žádajíc dne 14. července 1922 o zrušení oné správy, dovolalo se ustanovení čl. 250 Trianonské mírové smlouvy, dle něhož majetek, práva a zájmové účastenství maďarských příslušníků nebo společností podřízených jejich dozoru, ležící na území bývalého mocnářství rak.-uher., nebudou přes ustanovení čl. 232 a přílohy k oddílu IV. podrobeny záboru ani likvidaci podle těchto ustanovení. Tento majetek, práva a zájmová účastenství budou vráceny oprávněným, jsouce zproštěny všech opatření toho druhu nebo jakéhokoliv jiného opatření, učiněného o nakládání, vnucené správě, nebo sekvestraci od 3. listopadu 1918 až do doby, kdy tato smlouva nabude působnosti a budou vráceny ve stavu, v němž byly, když stala se opatření, o která jde.
Žal. úřad odepřel vyhověti žádosti té pouze z jednoho důvodu, že totiž toho času nemožno jí vyhověti, poněvadž likvidační komise družstva, zřízená podle cit. již zákona č. 210, neskončila dosud svých prací. Úřad nepopřel tudíž nároku stěžujícího si družstva na zrušení správy té, nýbrž učinil pouze jeho realisaci závislou na ukončení prací likvidační komise, zřízené podle § 3 cit. zákona, vycházeje, jak z odvodního spisu jest patrno, ze stanoviska, že obě tato opatření se na vzájem doplňují a že správa uvalená na majetek stěžujícího si družstva měla mimo jiné za úkol též podporovati činnost oné likvidační komise. Úřad přehlíží však při torn, že jde o dvě opatření druhu naprosto různého. Kdežto totiž uvalení správy podle § 9 cit. nařízení č. 2900/16 náleželo k opatřením vyvolaným válečným stavem, majíc povahu represalií proti proti příslušníkům nepřátelského státu, zákon č. 210 sleduje účel naprosto jiný totiž právní úpravu družstevnictví na Slovensku v době poválečné a jeho emancipaci od družstevnictví následkem státního převratu cizího, zejména přerušením jeho závislosti na dosavadním, nyní cizím ústředí, na jehož místo nastoupiti má ústředí zdejší. Již z toho jest patrno, že není zde nějaké právní příčinné souvislosti mezi těmito dvěma institucemi, a tím méně lze uznati správnost názoru žal. úřadu, že úkolem správy bylo také podporovati činnost likvidační komise, když předpis, o nějž uvedená správa se opírá, vydán byl v době, kdy na zákon č. 210 a účel jím sledovaný vůbec ještě ani mysliti se nemohlo.
Když i mezi oběma opatřeními jest spojitost faktická, že totiž činnost správy podporuje nebo doplňuje činnost likvidační komise, jejímž úkolem jest upraviti pouze právní poměr zdejších družstev, nikoliv však přímý zásah do majetkových práv podobných útvarů cizích, k nimž i st-lka nesporně náleží, nemohla by tato pouze faktická spojitost býti důvodem k dalšímu zachování správy, zřízené podle nařízení č. 2900/ 16, jakmile by její skutkový a právní základ odpadl.
Jestliže tudíž žal. úřad, vycházeje z uvedeného mylného právního názoru, opřel svůj zamítavý výrok pouze o tento důvod, nenalézá jeho rozhodnutí opory v zákoně a bylo je zrušiti podle § 7 zák. o ss.
Nerozhodné jsou důvody, jimiž žal. úřad dokládá správnost svého výroku teprve v odvodním spise, že totiž válečný či nepřátelský stav s Maďarskem po názoru úřadu neoficielně trvá posud a že bylo by hleděti k čl. 232 Trianonské mírové smlouvy, když důvody ty nebyly st-lce v nař. rozhodnutí sděleny, aby k nim ve své stížnosti mohla zaujati stanovisko a když ostatně žal. úřad ani nyní čl. 232 se nedovolává, nýbrž nadhazuje pouze otázku, zda nebylo by význam článku toho uvážiti.

Citace:

č. 2368. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5/2, s. 74-76.