Č. 3185.

Závodní výbory: * Okolnost, že o povinnosti zaměstnance k pensijnímu pojištění nebylo příslušným úřadem pravoplatně rozhodnuto, nebrání kvalifikovati zaměstnance takového jako zřízence dle § 8 zák. o závod, výborech. Je-li o tom spor, je věcí rozhodčí komise, aby otázku zaměstnancovy pensijní povinnosti pojistné praejudicielně rozřešila.
(Nález ze dne 29. ledna 1924 č. 1503).
Věc: Josef Cz. v B. (adv. Dr. Lud. Souček z Prahy) proti rozhodčí komisi okresu fryštátského se sídlem v Bohumíně o volbu závodního výboru zřízenců.
Výrok: Naříkané rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Proti výsledku voleb do záv. výboru zřízenců v závodě firmy Albert H., válcovna rour v B., podala tato firma stížnost k rozhodčí komisi dle zák. o záv. výborech, ve které namítala, že volební výbor přiznal v řízení reklamačním 39 zaměstnancům aktivní právo volební, ačkoliv zaměstnanci oni nepatří ke skupině zřízenců, ježto činnost jejich není vyšší, než činnost obyčejných dělníků. Zemská úřadovna všeobecného pensijního ústavu v Opavě uznala tyto zaměstnance za povinné pensijním pojištěním, ale výrok ten nevešel v moc práva a věc projednává se dále v cestě rekursní. Poněvadž není zde dosud pravoplatného rozhodnutí o pensijní povinnosti těchto zaměstnanců, nemohou býti pokládání za zřízence ve smyslu § 8 zák. o záv. výborech.
Nálezem ze 7. června 1923 zrušila rozhodčí komise volbu jako ne-
zákonnou a uložila volebnímu, výboru, aby do měsíce provedl volbu
novou.
V důvodech tohoto rozhodnutí uvedla rozhodčí komise, že při volbě podány byly dvě kandidátní listiny, z nichž na první připadlo 95 hlasů, na druhou 51 hlasů. Oněch 39 voličů ve stížnosti jmenovaných nebylo oprávněno voliti, neboť nelze je pokládati za zřízence dle § 8 zák. o záv. výborech, a to proto, poněvadž ještě nebylo zjištěno v předepsaném administrativním řízení, zda tyto osoby skutečně podléhají pensijnímu pojištění. Pokud se tak nestalo, nemohou pokládáni býti za zřízence a nemohou také hlasovati při volbě do záv. výboru zřízenců.
O stížnosti uvážil nss takto:
Dle § 12 zák. o záv. výborech mají v závodech se samostatným výborem dělnickým a samostatným výborem zřízeneckým voliti zřízenci i dělníci odděleně.
Koho pokládati jest za zřízence ve smyslu tohoto zák. ustanovuje § 8, jenž za zřízence považuje také zaměstnance, kteří podléhají pensijnímu pojištění podle § 1 zák. z 5. února 1920 č. 89 Sb., anebo by mu pod- léhali, kdyby nebylo důvodů osvobozujících od pojistné povinnosti podle § 2 téhož zák.
Rozhodčí komise vykládá ono ustanovení tak, že ke zřízencům čítati jest pouze takové osoby, ohledně nichž již pravoplatným výrokem úřadů uvedených v § 75 zák. o pensijním pojištění zřízenců bylo na jisto postaveno, že podléhají pensijnímu pojištění dle § 1 tohoto zák., a má tedy za to, že dokud takového pravoplatného výroku není, nemají oni zaměstnanci, o jichž pensijní povinnost vede se spor, volebního práva ve skupině zřízenců.
Dle zák. o záv. výborech (§ 8) rozhodna jest pro otázku, je—li kdo zřízencem ve smyslu tohoto zák., jediné okolnost, zda osoba ta podléhá pensijnímu pojištění dle § 1 zák. o pensijním pojištění zřízenců, nebo by mu podléhala, kdyby nebylo důvodů § 2 tohoto zák.
Pensijnímu pojištění nepodléhá však určitá osoba teprve tenkráte, když o její pensijní povinnosti bylo s konečnou platností rozhodnuto kladně, nýbrž již tehdy, když nastaly okolnosti, jež zakládají její pensijní povinnost dle § 1 zák. o pensijním pojištění, leda že by zde byly jiné okolnosti, jež dle § 2 t. zák. povinnost vylučují.
Výrok úřadu o tom, podléhá-li určitá osoba pojistné povinnosti pensijní či nikoliv, jest tedy rázu deklarativního, a nikoliv konstitutivního, jak se domnívá úřad.
Z toho plyne, že ve sporu o příslušnost zaměstnanců ke skupině zřízenců ve smyslu zák. o záv. výborech jest rozhodčí komise povolána a povinna samostatně zjistiti předpoklady, k nimž zák. o závodních výborech příslušnost ke skupině zřízenců pojí, a je tedy povinna pro účel svého rozhodování — tedy prejudicielně — také samostatně zjistiti, zda zaměstnanci, o které v konkrétním případě jde, podléhají pojištění pensijnímu, leda že by o tom již bylo autoritativně rozhodnuto úřadem k tomu příslušným. Že pravoplatný výrok o pensijní povinnosti určitého zaměstnance není nutným předpokladem jeho kvalifikace jakožto zřízence ve smyslu zák. o záv. výborech, plyne ostatně i z toho, že uzná-li pensijní ústav sám, že ohledně určitého zaměstnance, který vyhovuje § 1 cit. zák., jsou zde důvody, které vylučují jeho pensijní povinnost dle § 2 t. zák., nevydá vůbec výměru o pensijní jeho povinnosti, a přece nebude lze takovému zaměstnanci vzhledem k § 8 zák. o záv. výborech upříti příslušnost ke skupině zřízenců, neboť i takové pensijní povinnosti nepodléhající zaměstnance nutno pokládati za zřízence.
Domnívá-li se však žal. úřad, že o zaměstnancích, o jichž pensijní povinnosti nebylo dosud pravoplatně rozhodnuto, platí právní presumpce, že patří do skupiny dělníků, nemá pro tento svůj výklad žádné opory ve znění zákona, a nelze také nahlédnouti, proč by zaměstnanci, o jichž skupinové příslušnosti vede se spor, musili býti připočteni právě ke skupině dělnické.
Míní-li snad úřad, že takoví zaměstnanci nenáležejí také ani ke skupině dělnické a že vůbec nemohou ani v té ani v oné skupině právo volební vykonávati, pak by tím konstruoval naprosto nezákonný důvod vyloučení z volebního práva, neboť zákon (§ 13) vyloučení z volebního práva z takového důvodu nezná.
Ze všech těchto úvah následuje, že žal. úřad dopustil se nezákonnosti, když odepřel řešiti si pro svou potřebu otázku, zda oněch 39 zaměstnanců podléhá pensijní povinnosti nebo by jí podléhalo, kdyby nebylo zde důvodu dle § 2 pens. zák., a když vyslovil, že jmenovaní do té doby, než bude vydáno pravoplatné rozhodnutí o jejich pensijní povinnosti, nemají volebního práva ve skupině zřízenců.
Bylo proto rozhodnutí jeho zrušiti dle § 7 zák. o ss.

Citace:

č. 3185. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/1, s. 452-454.