Č. 3449.

Nemocenské pojišťování: I. Odhlášení zaměstnance od okr. nem. pokladny jest podle § 33 nemoc. zák. »řádné« tehdy, když pojištěnec po skončení pracovního poměru ze zaměstnání vystoupil. — II. Rozhodujíce o sporech mezi okr. nem. pokladnou a zaměstnavatelem o nemoc, příspěvcích, mohou právní úřady otázku, zda určitý zaměstnanec z pracovního poměru vystoupil, řešiti toliko jako prejudiciální. — III. Kdy lze tu mluviti o vystoupení z pracovního poměru?
(Nález ze dne 5. dubna 1924 č. 5609.)
Věc: Okresní nemocenská pokladna v Č. B. (adv. Dr. Stan. Hendryeh z Prahy) proti ministerstvu sociální péče o nemocenské pojištění.
Výrok: Naříkané rozhodnutí, pokud se týká nemocenských příspěvků, zrušuje se pro vady řízení; jinak se stížnost zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Vyřizujíc žádost okr. nemoc, pokladny v č. B. z 22. března 1922, aby na základě § 32 nem. zák. bylo rozhodnuto, že firma J. H. jest povinna nahraditi této pokladně za Kateřinu W. neprávem odhlášenou dne 14. února 1921 nemocenské příspěvky za dobu od 15. listopadu do 3. prosince 1921 (7. tř.) za 19 dnů 19 K 38 h, nemocenskou podporu od 14. listopadu do 3. prosince 1921, 20 dnů po 12 K 240 K, za lékaře a léky 72 K, úhrnem 331 K 38 h, rozhodla osp v Č. B. dne 18. května 1922 na základě § 41 nem. zák., že jmenovaná firma není povinna uvedenou částku nahraditi z těchto důvodů:
»Kateřina W. byla zaměstnána u firmy J. H. od 6. června do 14. listopadu 1921, kteréhož dne byla nemocničním lékařem uznána nemocnou a práce neschopnou, vystoupila tudíž ze zaměstnání, čímž byl též současně její pracovní poměr skončen ve smyslu nem. zák. (§ 13, odst. 3) a stalo se tedy její odhlášení správně dle § 31 nem. zák.
»Vzhledem k ustanovení § 33 nem. zák., dle něhož zaměstnavatel jest povinen platiti příspěvky jen potud, pokud nedojde k řádnému odhlášení, nebyla jmenovaná firma povinna platiti příspěvky po 15. listopadu 1921.
»Ježto Kateřina W. onemocněla a uznána nemocenským lékařem již 14. listopadu 1921, tedy v době stanovené v § 3 nem. zák., byla okr. nem. pokladna povinna ve smyslu cit. ustanovení poskytnouti nemocenskou podporu a žádost za náhradu této poskytnuté podpory dle § 32 nem. zák. jest bezdůvodná, ježto nejde o podporu osoby podrobené nem. pojištění a vůbec neohlášené neb ohlášené teprve po onemocnění.«
Zsp v Praze rozhodnutím z 30. srpna 1922 potvrdila k odvolání okr nem. pokladny v Č. B. nař. výměr z důvodů v něm uvedených a v dalším uvážení, že dle spisů nejsou tu vůbec dány podmínky pro použití ustanovení § 32 zák. nem. K vývodům odvolání podotknuto, že v nem. zák. není nikde ustanovení, ze kterého by mohlo býti vyvozováno, kdy jest pracovní poměr považovati za ukončený. Odvolání ku ustanovení § 82 živn. ř. lit. h) není přípustné, poněvadž pracovní poměr ve smyslu živn. řádu jest povahy zcela jiné než pracovní poměr dle § 1 nem. zák.
Odvolání min. soc. péče nař. rozhodnutím nevyhovělo z důvodů rozhodnutí v odpor vzatého.
O stížnosti do tohoto rozhodnutí podané uvážil nss toto: — — —
§ 33 zák. o nemocenském pojištění zavazuje zaměstnavatele platiti nemocenské příspěvky tak dlouho, dokud nedojde k řádnému odhlášení. Cituje na tomto místě § 31, dává zákon zřetelně na jevo, že »řádným« jest odhlášení tehdy, když pojištěnec po skončení pracovního poměru ze zaměstnání vystoupil.
Ukládáť zákon v § 31 zaměstnavateli povinnost každou osobu ze zaměstnání vystupující nejpozději třetího dne po skončení pracovního poměru odhlásiti.
Otázka, zdali Kateřina W. vystoupila dne 15. listopadu 1921 ze zaměstnání u zúčastněné firmy po rozumu cit. § 31, jest otázkou práva soukromého, kterou správní úřad pro svůj účel řeší prejudicielně, a jejíž zodpovědění nss přezkoumávati může toliko s hlediska § 6 zák. o ss.
Po této stránce nss neshledal, že by žal. úřad měl ve spisech dostatečnou oporu pro zjištění, že Kateřina W. dne 15. listopadu 1921 vystoupila ze zaměstnání u zúčastněné firmy. Ani z výpovědi Kateřiny W. z 12. ledna 1922, ani z výpovědi Ing. Hermanna D. z 10. dubna 1922, ani z ostatního obsahu správních spisů nevysvítá, že by Kateřině W. byla zúčastněnou firmou dána výpověď nebo že by W. byla sama vypověděla, anebo že by pracovní poměr jiným způsobem byl býval zrušen. W. tvrdila pouze, že pracovala jako dělnice pouze u zedníků nepřetržitě do 14. listopadu 1921, že přestala pak pracovati, protože lékař, ke kterému docházela a jímž byla ambulantně léčena, jí nařídil, že musí zůstati doma, což že také stavbyvedoucímu na stavbě hlásila. Výpověď od firmy že nedostala a také nedala, po uzdravení dne 3. prosince že nastoupila opětně dne 5. prosince do práce.
Zástupce zúčastněné firmy Ing. Heřman D., byv vyslýchán dne 10. dubna 1922, tvrdil arciť, že W. pracovala jen do 30. října 1921 a že zůstala doma, aniž udala příčinu přerušení poměru, čímž chtěl patrně říci, že neudala příčinu, proč se do práce nedostavila. Z dodatku jeho výpovědi, že jmenovaná nebyla ihned u nemoc. pokladny odhlášena, nýbrž teprve, když po 14 dnech vůbec práci nastoupila, vysvítá toliko, že firma teprve po 14 dnech dospěla k úsudku, že W. dobrovolně pracovní poměr zrušila. Že by jedna nebo druhá strana byla dala výpověď, zástupce zúčastněné firmy netvrdil. Pokud však tvrdil, že W. nedostavivši se po 14 dni do práce sama pracovní poměr zrušila, jest mezi výpovědí touto a tvrzením W. rozpor, který ve správním řízení vysvětlen nebyl.
Vyslovil-li tudíž žal. úřad, že Kateřina W. dne 14. listopadu 1921 vystoupila ze zaměstnání, nemá výrok tento opory ve spisech.
Co se však týče výroku o náhradě nemocenského a ošetřovacích útrat, neshledal nss, že by nař. rozhodnutí bylo v rozporu se zákonem. Ať se má věc tak nebo onak, nikdy nemůže okr. nem. pokladna právem činiti nárok na náhradu zmíněné podpory nemocenské. Byla-li Kateřina W. dne 15. listopadu 1921 řádně odhlášena ve smyslu § 31 a nepřešla-li k zaměstnání, jímž by se stala členem jiné okr. pokladny nem. — podle spisů a tvrzení stížnosti se tak nestalo, neboť onemocněvši zůstala doma, — pak byla pokladna, jelikož W. onemocněla dle tvrzení stěžující si pokladny samé již dne 14. listopadu 1921, tedy ještě za trvání pracovního poměru, povinna, podle § 6 č. 2 jak nemocenské tak i lékařské ošetření jí poskytnouti ze svého a bez nároku na náhradu zaměstnavatelem podle § 32, poněvadž náhrada ta by jí vůči němu příslušela jen kdyby šlo o podporu osoby vůbec neohlášené nebo ohlášené teprve po onemocnění.
Nebyla-li však odhláška provedena řádně, pak nebyla učiněna platně, a Kateřina W. zůstala i nadále členem okr. pokladny nem., jež byla podle §§ 6 č. 2 nem. zák. povinna nemoc. podpory jí poskytnouti, jak shora naznačeno, ze svého. Stěžující si pokladně příslušel by vůči zaměstnavateli pouze nárok na doplacení nemocenských příspěvků pojistných.
Z těchto úvah bylo nař. rozhodnutí pokud se týče pojistných příspěvků, zrušeno pro vady řízení, v ostatním pak stížnost zamítnuta.

Citace:

č. 3449. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/1, s. 975-977.