Č. 3253.


Známky: O podobnosti slovního textu známek.
(Nález ze dne 15. února 1924 č. 2635.)
Prejudikatura: Boh. 1053 adm.
Věc: Firma Kathreiners Malzkaffee-Fabriken, akc. spol. ve Vídni (adv. Dr. Karel Fuchs z Prahy) proti ministerstvu obchodu (odb. rada Kar. Weber — za zúčastněnou firmu M. a Sch. v H. adv. Dr. Alf. Pless z Prahy) o ochranné známky.
Výrok: Naříkané rozhodnutí zrušuje se pro nezákonnost.
Důvody: Nař. rozhodnutím zamítlo min. obchodu podle § 3 známkové novely z 30. července 1895 č. 108 ř. z. žalobu, kterou podala stěžující si firma proti firmě M. a Sch., továrna na sladovou kávu v H. na výmaz známek, přihlášených žalovanou firmou dne 5. dubna 1922 u obchodní a živnostenské komory v Brně pro sladovou a žitnou kávu a zapsaných tamže pod č. 2371, 2373 a 2375, pro zaměnitelnou jejich podobnost se známkami žalující firmy, přihlášenými u obchodní a živnostenské komory ve Vídni dne 10. května 1912 a 8. ledna 1913 pro sladovou a žitnou kávu a všechny druhy obilné kávy a náhražek resp. pro kávové náhražky, potraviny a poživatiny všeho druhu, zapsanými tamže pod č. 51522 a 54490 a ohlášenými pro oblasť republiky čsl. u obch. a živn. komory v Praze dne 28. května 1919 pod č. ohl. 1321/ Praha a 1205/Praha. Zároveň uznalo min. žalující firmu za povinnou zaplatiti žalované firmě náklady sporu.
O stížnosti do tohoto rozhodnutí podané uvažoval nss takto:
Pokud stížnost — a podobně i odvodní spis spolužalované strany — zabývají se otázkou, je—li nss anebo do které míry jest povolán přezkoumávati výrok úřadu uznávající nebo popírající podobnost známek (§ 3), trvá nss na stanovisku, jež v této příčině již častěji vyslovil (srovnej na př. nál. Boh. 1053 adm.).
Nss-u jest předpisem § 6 zák. z 22. října 1875 č. 36 ř. z. z r. 1876 bráněno, aby skutkové závěry úřadu a jeho úsudky hodnotné nahrazoval závěry a hodnocením svým. Ale ovšem náleží tomuto soudu, aby po stránce formální zkoumal, zda měl úřad pro své závěry a hodnotné úsudky podklad dostatečný a zjednaný způsobem procesně nezávadným, zejména také zda ony závěry jsou logicky možným resultátem daných premis, po stránce právní pak, zda úřad posuzuje podobnost známek řídil se směrnicemi, jež jsou dány předpisy, duchem a účelem práva známkového.
Přezkoumávaje v těchto mezích nař. rozhodnutí, shledal nss toto:
V prvé části důvodů zabývá se rozhodnutí podobností známek firmy M. a Sch. se slovní známkou st-lky »Katharina« (č. 51522/Vídeň, 1321/Praha). Žaloba v té příčině opřela tvrzení podobnosti o to, že všechny známky druhé firmy obsahují mimo jiné slovo »Katarina«. Nař. rozhodnutí podobnost v tom směru neuznalo, uvádějíc toto:
Slovo »Katarina«, které ostatně není ani úplně shodno se slovní známkou žalující strany — není ani jedinou ani tak význačnou součástí známek žalované firmy, aby třeba jen obyčejný kupec je mohl zaměniti; naopak jest součástí podřadnou, která ustupuje úplně do pozadí vůči ostatním součástem, které známky dostatečně charakterisují a rozlišují od jiných známek, s nimiž má snad nějaké společné součásti.
Nss již opětovně, zejména v nálezu ze dne 5. října 1923 č. 164071 vyslovil, že tam, kde se spor o podobnost známek v podstatě týká jen podobnosti slovního textu, nelze uznati za vhodné měřítko pro posouzení podobnosti celkový ráz sporných známek tenkráte, jestliže tento text obsahuje slovo (nebo skupinu slov), které má povahu specifického pojmenování, ježto takto příznačné slovo tento svůj pregnantní individualisující význam zachovává, ať ostatní součásti známek jsou jakkoli odlišné. Neboť jakmile některé slovo ve známce nabude význačnosti individuálního jména, ustupuje nezbytně charakterisační význam ostatních eventuálních součástí známek zcela do pozadí. Toto kriterum pro posuzování podobnosti známek vyplývá, jak v onom nálezu bylo podrobněji ukázáno, ze základní tendence práva známkového, chrániti majetníka známky proti poškozování, které by mu mohlo vzejíti z toho, že by zboží cizí bylo omylem pokládáno za zboží ze závodu jeho a to omylem způsobeným shodou v obsahu známek. Není pro daný případ potřebí podrobně uvažovati, jaké povahy tato shoda musí býti, ale tolik jest nepochybno, že by ochrana známek slovních, kterou novela z roku 1895 ustanovením § 3 poskytla majetníkům také těchto známek, stala se ilusorní, kdyby selhávala proti známkám konkurentů, které pře jímajíce slovní text známky starší věrně nebo s nepatrnými změnami připojily by k němu ještě součástky jiné, byť i sebe výraznější.
Pozoruje-li se obsah známek o sobě, t. j. úplně bez zřetele k oné zvláštní funkci, která se mu vykazuje právě tím, že jest určen býti známkou po rozumu § 1 známk. zák., možno ovšem právem říci, že mezi nápisem »Katharina« s jedné strany a souborem prvků slovních a grafických, z nichž složeny jsou známky žalované firmy, podobnosti není. Avšak v rámci práva známkového, které vytvořeno bylo pro potřeby obchodu, jehož smysl a účel jest v tom, chrániti v určitém směru a v mezích tímto právem vytčených zájem jednak podnikatelů, jednak i odběratelů na tom, aby zboží nebylo uváděno do obchodu s označením způsobilým vzbuditi mylnou představu o původu zboží, nelze uznati za rozhodný způsob pojímání podobnosti pozorovatelem na obchodu nijak t. j. ani jako podnikatel ani jako konsument nezúčastněným.
Uváží-li se pak, že právo známkové samo přihlíží k zvláštní povaze slovního textu, což dokumentováno jest zejména tím, že dříve (zák. z 6. ledna 1890 č. 19 ř. z.) pouhé slovní známky vylučovalo, nyní pak že je s určitým omezením výslovně připouští (§ 1 novely z r. 1895), jest pokládati za odůvodněný zákonem požadavek, aby pro posuzování podobnosti známek a na základě § 3 novely bylo za základ zvoleno měřítko, které by ve shodě s oním vlastním účelem práva známkového mělo, pokud spor vztahuje se na slovní text známek — náležitý zřetel na zvláštní povahu slovního textu známek.
Nss shledal, že žal. úřad se při svém rozhodnutí takovýmto měřítkem neřídil, maje za to, že podobnost sporných známek jest odčiněna tím, že známky žalované firmy vedle slova Katarina obsahují ieště jiné, o sobě arci význačné součásti obrazové a slovní.
Že podobnost k záměně způsobilou mezi slovy »Katharina« a »Katarina« — kterou ostatně je možno pokládati za notorickou — žal. úřad popříti nechtěl, nýbrž ji uznává, nutno soudit, se zřetelem na znění rozhodnutí, jež v uvedené části odůvodnění úsudek, že není podobnosti mezi slovní známkou stěžovatelky a známkami fy. spolužalované, opírá o okolnost, že tyto známky mají také jiné význačné součásti než právě slovo »Katarina«. Vždyť rozhodnutí to v dalších vývodech mluví o podobnosti slov »Kathreiner« a »Katarina« a jest nemyslitelno, že by podobnost slov lišících se ortograficky jen jedinou písmenou současně neuznávalo.
Jest tedy nař. rozhodnutí, které popřelo podobnost sporných známek svrchu označených přes to, že známky fy spolužalované obsahují slovo »Katarina« k záměně podobné slovní známce st-lky, založeno na mylném výkladu zák. a bylo proto rozhodnutí to zrušiti podle § 7 zák. o ss, aniž soud měl příčinu zkoumati, byla-li také podobnost kambinované známky st-lčiny se známkami spolužalované firmy popřena právem čili nic.
  1. Nález tento nevysvětlitelnou náhodou nebyl ve sbírce uveřejněn. Podáváme tudíž pro důležitost jeho podstatný obsah jeho aspoň zde:Šlo o stížnost firmy Hanan et Son v Brooklyn-New-Yorku do rozhodnutí ministerstva obchodu v Praze stran ochranné známky.Výrok zněl: Naříkané rozhodnutí zrušuje se pro nezákonnost.Stěžující si firma podala žalobu na výmaz ochranné slovní známky »The Hana shoe«, zapsané pro obuv pod č. 1940 u obchodní a živnostenské komory v Brně pro firmu Mořic Alt, továrna na obuv ve Vyškově, dovozujíc jednak, že známka ta je k záměně podobna známkám žalobkyně zapsaným pro boty, střevíce a trepky z kůže a látky původně ve Vídni pod č. 72.591, 72.592 a 72.593 a přihlášeným dne 9. března. 1920 u obchodní a živnostenské komory v Praze ve smyslu zák. ze dne 24. července 1919 č. 417 sb. z. a n. a zapsaným tam pod č. 16.306—16.308, čímž zachována jim byla původní priorita z 23. srpna 1917, jednak že známka fy Alt odporuje ustanovení § 1 znám. novely z 30. července 1895 č. 108 ř. z. Podobnost shledávala žaloba v tom, že známky žalobkyně obsahují jako význačnou součást slova »Hanan« a »Hanan shoe«, jež jsou zaměnitelná se slovy »The Hana shoe«; nepřípustnost podle známkové novely v tom, že naříkaná známka znamenajíc »hanácká obuv«, obsahuje výlučně údaj o místě výroby. V odpovědi na žalobu fa Alt popřela i závadnou podobnost své známky se známkami žalobkyně, a rovněž, že odporuje § 1 novely z r. 1895, neboť známka ta neudává určitého místa, nýbrž jen povšechně označuje kraj, nehledě k tomu, že může míti také jiný význam. Navrhla naproti tomu výmaz známky žalující firmy č. 72.891, poněvadž obsahuje vedle označení firmy jen výhradné udání místa výroby, jest to známka americká, která neprávem zapsána byla do rejstříku. Obě firmy žádaly o přisouzení náhrady útrat.Ministerstvo obchodu naříkaným rozhodnutím vyslovilo:1. Žaloba firmy Hanan u. Son v Brooklyne New Yorku o výmaz známky č. 1940/Brno dle ustanovení §§ 1 a 5 známk. novely z r. 1895, č. 108 ř. z. se zamítá.2. Návrh firmy Mořic Alt ve Vyškově na Moravě na výmaz známky č. 72.591 Vídeň/16.306 Praha dle ustanovení § 1 známk. novely z r. 1895 č. 108 ř. z. se zamítá.3. Náklady sporu se vzájemně zdvihají.Důvody rozhodnutí jsou v podstatě tyto:Známka žalované firmy »The Hana shoe« jest známka slovní. Slovní známkou jest také známka žalobkyně č. 72.591 Praha, obsahující firmu chranitelky »Hanan et Son«, pod tím v elipsovitém orámování slovo »Hanan« a pod tím slovo »New York«. Srovnávajíc tyto známky, ministerstvo v důvodech rozhodnutí uvádí, že obě známky vykazují podstatné rozdíly, ježto žádné ze slov uvedených ve známce č. 72591 /Praha, zvláště ani všecka slova tuto známku tvořící co celek, nelze označiti jako k záměně podobné nápisu známky č. 1940/Brno »The Hana Shoe«, kterýžto nápis nutno srovnávati v celku, poněvadž žádné z těchto tří slov vedle sebe seřaděných a tvořících jednu větu, nevystupuje tou měrou ve známce do popředí, aby celkový dojem známky oproti ostatním slovům nějak zvláště ovládalo. Žalobkyní dovozovaná podoba slova »Hanan« se slovem »Hana« nemůže zde padati v úvahu, poněvadž zvuková i obrazová podobnost, kdyby se o ní mluviti mohlo, jest rušena zcela různým smyslem obou těchto slov a nad to slova tato nelze při srovnání obou známek vyjmouti a je pouze spolu srovnávati, poněvadž uvedená slova tvoří v každé z obou srovnávaných známek pouze jich část, jež nijak zvláště do očí nebije, v popředí nevystupuje a celkový dojem známky neovládá. Celek známek, který pro konsumenta při povšechném pozorování známky, jaké tento obyčejně vyviňuje, jest rozhodujícím, jest u obou známek zcela různý. Pokud jde o namítanou podobnost se známkou žalobkyně č. 72592, uvádí ministerstvo, že tato známka mimo nápis »Hanan & Son, New York« obsahuje obrázek: srp měsíce s hlavou ženy uvnitř. Mezi slovní částí této známky a známkou v odpor vzatou neshledává ministerstvo kollise z důvodů svrchu uvedených a podotýká k tomu, že obrázek připojený známce žalobkyně rozlišuje tuto zcela markantně od známky žalované. Poměr známky č. 1940 Brno k známce žalobkyně 72593/Praha posuzuje naříkané rozhodnutí takto: Známka 72593/Praha vykazuje zářící půlměsíc osvětlující část zeměkoule, na níž stojí bota a pod tím anglický nápis, obsahující mimo jiné také slova »Hanan Shoe«, jež provedena jsou větším a výraznějším písmem než ostatní části nápisu, žalobkyně tvrdí, že tato známka jest podobna známce č. 1940/Brno k záměně jmenovitě nápisem »Hanan Shoe«, který prý ovládá celkový obrazový dojem r.ámky a jest velmi podobný nápisu »The Hana Shoe« ve známce žalované. Tomuto názoru však nelze přisvědčiti, neboť především nutno tvrditi, že nápis »Hanan Shoe« česky »boty Hananovy« nevystupuje ve známce nijak obzvláště do popředí, naopak vzhledem k způsobu, jakým průměrný konsument vnímá známku, nutno tvrditi, že nejvýraznější částí známky, která nejvíce do očí bije a dle níž zajisté každý konsument bude si tvořiti pamětní obraz známky, dle něhož zase bude při koupi známku zkoumati, jest půlměsíc ozařující botu. Tato obrazová část zaujímá největší část známky, ba vyplňuje celou etiketu známkovou. Nápis anglický jest celkem velmi drobný a i slova »Hanan Shoe« nejsou nikterak do té míry výrazná, aby musela každému konsumentu utkvěti v oku i v mysli a aby zastínila výraznou část obrazovou. Jen inteligentnější a tudíž bedlivější a také informovanější konsument povšimne si ještě také nápisu ve známce a jakmile si ho povšimne, bude se jistě ihned obírati i smyslem i detaily jeho. Takovému konsumentu pak neujde ovšem při srovnání se známkou žalované, byť i jen v myšlenkách různý smysl obou nápisů i rozdíly v provedeních, takže tím méně jest u takového konsumerta myslitelno, že by obě celkově i v detailech se lišící známky spolu zaměnil.Že by snad, jak chce dokázati žalobkyně, takový konsument pokládal slovo »Hana« v nápise »The Hana Shoe« za nějakou zkratku slova »Hanan« nebo za toto slovo špatně napsané následkem vady technické, jest jednoduše nemyslitelno, poněvadž zkratka slova netvoří se nikdy vynecháním jen jednoho písmene slova, nýbrž vždy vypuštěním písmen více, a technická chyba tak hrubého rázu se přece nevyskytuje a nemohla by se také nikdy udržeti tam, kde na správném uvedení důležité obchodní značky do oběhu tolik záleží.Proti vývodům žaloby, že známka »The Hana Shoe« obsahuje výlučný údaj místa výroby, se v důvodech rozhodnutí uvádí: Známka vykazuje nápis v řeči anglické, který širokým vrstvám konsumentstva nebude zajisté ani srozumitelný, ba ani konsumentu do jisté míry znalému jazyka anglického nebude jasno, že má známka snad vyjadřovati, že se jedná o obuv z Hané, krajiny na Moravě. Ve známce není zmínky o firmě výrobce a jejím sídle a slovo ve známce, které by mohlo snad na toto poukazovati, zní »Hana« nikoli »Haná«, může tedy zcela dobře býti pokládáno za vlastní jméno ženské »Hana«, zkratku to jména Johanna.Správně by nápis vyjadřující smysl »boty z Hané« měl anglicky zníti »Shoe of Haná«. V nápise »The Hana Shoe« možno spíše hledati smysl »boty Hana«. Údaj známky č. 1940/Brno jest tedy nejasný a nelze tvrditi, že by známka tato vyjadřovala pojem »boty z Hané«; vzhledem k tomu není zde výlučného údaje místa výroby zboží známkou chráněného.Pokud pak se týče nároků obou stran na náhradu nákladů sporu, ministerstvo poznamenalo:Ježto každá ze stran se svým nárokem ve sporu uplatňovaným podlehla a oba tyto nároky co do rozsahu jsou zcela stejné, ježto šlo na každé straně o výmaz jedné známky, bylo náklady sporu vzájemně zdvihnouti (§ 6 zn. nov. z r. 1895 č. 108 ř. z.).Při svém rozhodnutí o stížnosti podané firmou Hanan a Son uvažoval nejvyšší správní soud takto:Stížnost vytýká jednak, že žalovaný úřad nesprávně posoudil otázku, je-li slovní známka žalované firmy »The Hana Shoe« některé ze tří známek žalující podobna ve smyslu § 3 známk. novely z 30. července 1895 č. 108 ř. z., jednak že neprávem popřel nepřípustnost známky žalované firmy s hlediska § 1 známkové novely.Skutkový základ pro řešení otázky první jest uznán obsahem známek ke spisům připojených. Nejvyššímu správnímu soudu bylo tedy po této stránce zkoumati, zdali úřad při posuzování této otázky řídil se kriterii, shodnými s předpisy a duchem práva známkového a zdali k závěru, na němž založil své rozhodnutí, dospěl způsobem logicky správným.Novela známková z 30. července 1895 čís. 108 ř. z. přiznala v § 3 výslovně majetníku zapsané známky právo, aby se domáhal výmazu známky později zapsané pro stejný druh zboží, je-li tato pozdější známka jeho známkám tak podobná, že by rozdíly od obyčejného kupce toho kterého zboží mohly býti zpozorovány toliko vynaložením zvláštní pozornosti.Užívá-li tu zákon korespondujících výrazů »podobnost« a »rozdíly«, dlužno jest ovšem i při výkladu jich přihlížeti k účelu, jejž cit. ustanovení sleduje. Zřejmým úmyslem zákonných předpisů o známkách jest chrániti majetníka zapsané známky, aby při provozování svého závodu nebyl poškozován tím, že by jiný podnikatel užíval známky stejné nebo podobné tak, že by zboží z podniku cizího mohlo býti omylem pokládáno za zboží z podniku majitele známky již dříve zapsané. Sluší tedy za kriterium »podobnosti« ve smyslu § 3 novely pokládati právě možnost omylu v naznačeném směru (srov. nález Boh. 1053 adm.).Posuzuje-li se s tohoto hlediska slovní text známek slovních nebo známek, obsahujících vedle tohoto slovního textu také součásti obrazové, sluší zvláště míti na zřeteli toto:Obsahuje-li známka text z několika slov složený, ať jest jediným obsahem nebo jen součástí známky, jest podle povahy věci tento slovní text buď jediným nerozlučným celkem, takže jednotlivá slova jej skládající teprve ve svém spojení nabývají povahy zvláštního individualisujícího označení, anebo jest v tomto textu obsaženo slovo (neb i několik slov), jež samo o sobě má ráz takovéhoto individuálního označení, takže zůstává, byť i sdruženo bylo se slovy jinými, právě ono charakteristickým prvkem v slovním textu. Tak tomu jest zpravidla při jménech vlastních a při slovech uměle ad hoc vytvořených. V těchto případech sloučí se nezbytně i v mysli konsumenta představa určitého závodu především s oním charakteristickým slovem, takže v něm slovo to představu onoho závodu vyvolá, ať se vyskytne v jakékoli podobě, ať isolované, ať ve spojení se slovy jinými.Obdobně tomu jest i tenkráte, je-li slovní text spojen s obrazem. Odporovalo by zřejmě znění zákona, zvláště však úmyslu práva známkového, kdyby se majetníku známky odpírala ochrana tehdy, když konkurent použije k označení stejného druhu zboží slovního textu kombinované známky, vynechav část obrazovou, přes to, že tento text sám o sobě jest způsobilý býti pojímán jako označení původu zboží ze závodu majetníka známky. Právě naopak v duchu zákona musí i použití součásti známky, — tedy slovního textu známky kombinované — být pokládáno za nepřípustné, může-li při obyčejném pojímání vzbudit domnění, že tato součást známky označuje stejný původ zboží jako známka sama.Z těchto úvah, založených jednak na zákoně, jednak plynoucích z podstaty věci, následuje, že úřad srovnávaje slovní text známek, jejichž podobnost jest sporná, musí nejprve uvážiti, lze-li moment, dodávající známce ráz zvláštního označení poukazujícího na původ z určitého závodu, spatřovati v souvislosti slov, z nichž text se skládá, či v některém určitém slově textu, takže slovo, i použije-li se ho o sobě, jest způsobilé vzbuditi dojem, že poukazuje na původ z téhož závodu jako text celý. Je-li pak slovní text součástí známky složené, jest obdobně uvažovati, může-li, odloučen jsa od části obrazové, býti pojímán jako označení původu identické se známkou úplnou.V daném případě žal. úřad ve svém rozhodnutí zkoušeje nejprve podobnost slovní známky fy Alt »The Hana shoe« se slovní známkou stěžovatelky, obsahující slova »Hanan et Son« — »Hanan — New York«, popřel, že namítaná podoba slova Hanan a Hana jest závažná, poněvadž jest rušena různým smyslem obou těchto slov, že slova ta nelze z obou známek vyjmouti a je spolu srovnávati, poněvadž jsou jen součástí srovnávaných známek, jež nijak zvláště do očí nebije, v popředí nevystupuje a celkový dojen známky neovládá.Žal. úřad tu jednak stojí na zásadním stanovisku, že při posuzování podobnosti uvedených známek »zvuková i obrazová« podobnost slov Hana a Hanan není rozhodující, jednak, že tato podobnost, již aspoň podmínečně připouští (»kdyby se o ní mluviti mohlo«), jest vyvážena různým smyslem oněch slov. V obou směrech jest po názoru soudu usuzování úřadu mylné. Klade-li důraz na celkový dojem známek a vytýká, že ona slova v známkách do očí nebijí, v popředí nevystupují, užívá zřejmě na slovní text známek měřítka, jež toliko při známkách obrazových jest zpravidla vhodným základem pro řešení otázky podobnosti. Podle toho, co svrchu bylo uvedeno, jest v daném případě nejprve třeba uvážiti, zda by ten, kdo má v paměti známku »The Hana shoe«, mohl dle obyčejného pojímání zboží označené jen slovem Hana pokládati za zboží z téhož závodu a obdobně zboží označené slovem Hanan za zboží ze závodu, pro nějž zapsána je známka st-lčina.Vyzní-li odpověď kladně, jest nutným důsledkem toho, že úřad zkoumaje podobnost známek, musí především tato slova míti na zřeteli.Sluší-li nař. rozhodnutí rozuměti tak, že žal. úřad chtěl popříti možnost takového pojímání oněch slov u průměrného konsumenta při obyčejné pozornosti, byl by po názoru soudu tento úsudek zřejmě v rozporu s povahou věci, nebylo by možno uznati jej za logický závěr z daných skutečnosti.Co se týče zejména známky »The Hana shoe«, poukazuje stížnost právem k notorické skutečnosti, že slovo »shoe« (the shoe) jest pouhým pojmenováním zboží, jež mimo to, ač anglické, v přítomné době i mimo území anglického jazyka jest známo v tomto smyslu zejména z častých reklamních oznámení slovo to obsahujících. Tím méně lze popříti praegnantní význam slova »Hanan« v známce st-lově, jež vedle znění firmy ještě zvlášť, orámováno jsouc elipsou, se opakuje. Jestliže pak rozhodnutí uvádí, že podobnost slova Hana a Hanan jest vyvážena jejich různým smyslem, jest tato úvaha v daném případě nevhodná již proto, že obě tato slova pokládati lze za jména vlastní, anebo snad za slova beze všeho určitého významu a při jich srovnávání co do podobnosti tudíž o různém smyslu, jenž by pro posouzení jejich podobnosti po rozumu známk. práva měl jakýkoli význam, nemůže býti řeči.Ze všeobecných úvah svrchu podaných vyplývá, že také vývody nař. rozhodnutí, týkající se otázky, je-li známka The Hana Shoe podobna kombinovaným známkám stěžující si firmy, nevystihují podstatu věci ani po stránce právní ani po stránce skutkové. Úřad omezil se tu jen na posuzování celkového vnějšího dojmu známek stěžující si firmy a neuvažoval, čeho bylo především třeba, zda slovní text těchto známek a v něm zejména slovo Hanan (Hanan Shoe) není, byť i celkový vnější dojem známky neovládalo, v něm zvlášť nevynikalo, přece jen jsouc vlastním jménem z firmy vzatým, tak význačným prvkem známky, který i o sobě stejně původ označuje jako známka úplná. Neboť je-li tomu tak, slušelo by i v použití jakékoliv známky, která pro podobnost s tímto slovem může býti zaměněna, spatřovati zasažení do práva st-lky zápisem oněch známek ziskaného a tudíž i st-lce přiznati právo domáhati se po rozumu § 3 zn. nov. z r. 1895 výmazu známky té.Výsledek předcházející úvahy lze shrnouti v tento závěr:Výrok žal. úřadu popírající podobnost známky fy Alt se známkami stěžující si firmy jednak je.-, i: založen na důvodech, které nejsou ve shodě se zákonem potud, pokud úřad neposuzoval podobnost podle měřítka vyplývajícího z ustanovení a úmyslu § 3 novely z r. 1895, zkoumaje jen, zdali známky jsou podobny co do celkového vnějšího dojmu, nepřihlížeje však k rozhodné podle zákona okolnosti, může-li známka, st-lkou braná v odpor, způsobiti u konsumentů omyl o původu zboží, jednak opírá se výrok ten o úsudky, které jsou v patrném rozporu s daným skutkovým základem.Nař. rozhodnutí zamítlo žalobu stěžující si firmy na výmaz známky »The Hanu Shoe« také, pokud tato žaloba opírala se o tvrzení, že uvedená známka odporuje § 1 známk. novely z r. 1895, ježto obsahuje význačný údaj místa výroby. Tuto část rozhodnutí žal. úřad odůvodnil v podstatě úvahou, že v oné známce zřetelný, konsumentů jasný údaj místní spatřovati nelze. Poukazuje v té příčině k tomu, že jednak znění oné známky jest anglické, jednak, že jméno onoho kraje Moravy jest Haná, nikoli Hana. Toto slovo pak spíše že lze pokládati za zkratku jména Johanna a konečné, že by po anglicku známka »boty z Hané« zněla jinak.Stížnost naproti tomu namítá, že v němčině a v angličině čárka se v onom slově nevyznačuje, že takové nepatrné pravopisné odchylky při posuzování známek vůbec jsou nerozhodný a že také při posuzování deskriptivní vlastnosti známek s hlediska §u 1 znám. novely z r. 1895 platí zásada vyslovená v § 25 známk. zák. a v § 3 známk. novely. Lhostejno jest, může-li známkové slovo býti pokládáno snad též za vlastní jméno, ježto rozhodující jest toliko, zdali konsumentstvo může si známku vykládati ve smyslu deskriptivním.Nss uznal stížnost také v tomto směru za přípustnou, jsa právního názoru, že také jednotlivec jest legitimován domáhati se výmazu zapsané známky z důvodu, že odporuje ustanovení § 1 známk. nov., je-li zápisem takové známky poškozen. Nastalo-li v daném případě takové poškození, jest otázka povahy především skutkové. Jestliže žal. úřad věcně vyřídil žalobu stěžující si firmy, pokud se opírala o § 1 nov., musil nss míti za to, že uznal existenci skutkových momentů odůvodňujících v tomto případě právní zájem st-lky v naznačeném směru a neměl soud podnětu, aby správnost tohoto předpokladu úřadu přezkoumával.Ve věci samé uvažoval nss o námitkách stížností čerpaných z předpisu § 1 novely takto:Stížnosti jest dáti za pravdu, dovozuje-li, že známka nepřestává býti pouhým údajem místním nebo vůbec deskriptivním již proto, že slovo deskriptivní má vedle tohoto významu také význam ještě jiný; správné jest také, že stačí zpravidla již možnost, že v známce takový popisní údaj bude spatřován aspoň částí konsumentů.Při praktické aplikaci těchto všeobecných zásad třeba jest ovšem míti na paměti, že jejich platnost nesmí býti rozšiřována dále, než lze srovnati se skutečnými potřebami praktického života, jimž právo známkové má sloužiti.Nebylo by proto po názoru soudu důvodno, shledávati závadu v § 1 novely v případech, kdy se zřetelem k daným okolnostem jest význam slova známkového do té míry nejistý, neurčitý, že jest možno míti za to, že průměrný konsument bude v pochybnostech, jde-li o udání popisové či jen o slovo nahodile za známku zvolené. Jinými slovy, jest třeba jistého stupně určitosti, zřetelnosti, jasnosti významové, aby některé slovo mohlo býti prohlášeno za deskriptivní po rozumu zákona. To měl zřejmě na mysli také žal. úřad, dovozoval-li, že ve známce »The Hana shoe« jasný údaj místní spatřovati nelze. Úsudek o tom, zdali význam slova známkového — v daném případě označení místa výroby — jest do té míry určitý, že aspoň část konsumentů v něm může spatřovati nepochybný údaj ve smyslu § 1 známk. novely, jest částí skutkové podstaty úředního rozhodnutí a nss může úsudek ten přezkoumati jen v mezích § 6 zák. o ss, t. j. může jen uvažovati, zdali jest logickým závěrem z daných skutečností.Známka The Hana shoe určena jest pro označení zboží firmy Alt, která má továrnu ve V., tedy v kraji nazývaném Haná. Se zřetelem k této skutečnosti nelze však po názoru soudu správným postupem myšlenkovým dospěti k úsudku, že v oné známce nebude ani část konsumentů spatřovati patrný údaj místa výroby.Jest tedy tento předpoklad se spisy v rozporu a výrok žal. úřadu, že zápisu známky té nebrání předpis § 1 známk. novely z r. 1895, stížen jest podstatnou vadou ve smyslu § 6 zák. o ss.Poněvadž však, jak bylo vyloženo prve, výrok výmaz této známky odpírající z důvodu, že tu není závadné podobnosti ve smyslu § 3 známk. novely se známkami stěžující si firmy, založen jest po názoru soudu na mylném použití zákona, zrušil soud nař. rozhodnutí podle § 7 zák. o ss.
Citace:
č. 3253. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/1, s. 590-594.