Č. 3205.

Domovské právo. — Obecní samospráva. — Administrativní řízení (Slovensko): I. Ministru vnitra i ministru s plnou mocí pro správu Slovenska přísluší vůči obcím na území Slovenska právo dozorčí a kontrolní. — II. Proto jest min. pro Slov. oprávněn z moci úřední zrušiti zmatečné akty obce, tedy také usnesení, kterým obec propůjčila domovské právo osobě nemající čsl. státního občanství. — III. Zmatečným však není usnesení obce na Slovensku učiněné po převratu, kterým se toliko stvrzuje, že obec určitou osobu mající dřívější uherské státní občanství přijala do svazku obce ještě před převratem.
(Nález ze dne 1. února 1924 č. 1738.)
Prejudikatura: Boh. 3029 adm. a jiné.
Věc: Marie A. v Š. (adv. Dr. Ivan Dérer z Bratislavy) proti ministru s plnou mocí pro správu Slovenska o domovskou příslušnost.
Výrok: Naříkané rozhodnutí se zrušuje pro vady řízení.
Důvody: Nař. rozhodnutím prohlásil ministr pro Slov. na základě § 10 zák. čl. XXII. z r. 1886 neplatným domovský list, vydaný ob. představenstvem v Š. dne 11. července 1922, kterým se potvrzuje, že zemřelý Martin A. byl od 1. ledna 1898 příslušný do obce Š., a nařídil, aby vdova Marie A. byla vymazána ze seznamu příslušníků obce Š.
O stížnosti do tohoto rozhodnutí podané uvážil nss takto:
Jak z obsahu nař. rozhodnutí jest patrno, zrušil žal. úřad uvedený domovský list z moci úřední.
Musí se tudíž nss podle své povinnosti zabývati především otázkou, byl-li žal. úřad k takovému oficiosnímu zakročení vůbec oprávněn.
Podle §§ 31 a 89, odst. 3 zák. čl. XXII. z r. 1886 jest obec podřízena dozoru a kontrole služnovského, po případě županského úřadu. Tyto úřady jsou jen nižšími články organismu, jehož hlavou jest ministr vnitra a v jeho zastoupení ministr pro správu Slovenska.
Přísluší tedy zajisté uvedené právo dozorčí a kontrolní také ministrovi.
Z práva toho plyne však, že úřad může odstraniti takové akty obce, jež, jsouce absolutně zmatečné, nemohou vůbec způsobiti právních účinků. K aktům zmatečným náleží — jak nss již opětovně vyslovil, zejména v nál. Boh. 823 adm. — také usnesení, jímž obec přijme bezpodmínečně do svého svazku osobu, nemající čsl. státního občanství, tedy cizince.
Jak z odůvodnění nař. rozhodnutí patrno, zrušil žal. úřad domovský list vydaný v r. 1922, tedy v době, kdy existoval již samostatný stát čsl., skutečně z důvodu, že st-lka nebyla v době té státní občankou čsl. Založil tedy kompetenci svou ke zrušení domovského listu zřejmě na jeho zmatečnosti.
K závěru, že st-lka nebyla státní občankou čsl., dospěl žal. úřad z předpokladu, že manžel st-lčin nabyl domovského práva v Š. teprve v r. 1917 a že st-lka, nepodavši žádost podle § 9 úst. zák. z 9. dubna 1920 č. 236 Sb., toto domovské právo zase ztratila. Zřejmě tedy posuzoval úřad otázku státního občanství st-lčina s hlediska § 1 č. 1 cit. úst. zák.
Zkoumaje, měl-li žal. úřad pro uvedený předpoklad dostatečnou oporu ve spisech správních, shledal nss:
Soud vyslovil již v nál. Boh. 3029 adm. právní názor, že se ve smyslu § 10 uvedeného zák. článku domovského práva nenabývá již splněním předpokladů v tomto § uvedených, nýbrž že jest třeba, aby k tomu přistoupil ještě projev zastupitelského sboru obce, jímž se dotyčná osoba do svazku obce přijme.
Je-li tomu tak, je—li však, jak shora uvedeno, zrušovací právo ministrovi dáno jen pokud jde o zmatečné akty obce, vyplývá z toho, že přijala-li obec určitou osobu do svazku obecního ve smyslu § 10 uved. zák. článku v době, kdy osoba ta byla příslušníkem státu, jemuž obec v době té náležela, ministr nemá práva usnesení obce přezkoumati a je zrušiti, i když nebyly předpoklady § 10 uved. zák. článku splněny, poněvadž pak usnesení to nebylo zmatečné.
Jestliže tedy ob. představenstvo v uvedeném domovském listu potvrdilo, že zemřelý Martin A. nabyl domovského práva v obci již v r. 1898, byl by mohl ministr list ten zrušiti jen, kdyby byl zjistil, že ob. zastupitelstvo v Š. se na přijetí A. do svazku obecního neusneslo již v době, ve které obec ta patřila ještě k bývalému státu maďarskému.
Toho žal. úřad neučinil, patrně v domnění, že usnesení takového nebylo, poněvadž se v domovském listě výslovně neuvádí. Tím zůstala skutková podstata nař. rozhodnutí neúplná.
Podstata ta není však ještě s jiného hlediska úplná.
Žal. úřad omezil se totiž, zabývaje se otázkou čsl. státního občanství st-lčina, jen na zkoumání, nastaly-li u st-lky předpoklady § 1 č. 1 úst. zák., ale nezjistil, zda se snad st-lka nestala státní občankou čsl. z jiného titulu, zejména, jak st-lka ve stížnosti namítá, z titulu § 1 č. 4 úst. zák.
Žal. úřad označuje sice v odvodním spise svém toto tvrzení st-lčino za novum, zapomíná však, že je st-lka v řízení správním nemohla přednésti, když žal. úřad jí k tomu neposkytl příležitost, rozhodnuv, aniž st-lku před tím slyšel. Příležitost tu jí však měl dáti, chtěl-li v rozhodnutí svém současně naříditi, aby byla st-lka vymazána ze seznamu příslušníků obce Š., neboť by st-lka měla domovské právo v obci té jako v obci, v níž je jí vykázáno sídlo služební (§ 15 úst. zák.), kdyby se byla skutečně státní občankou čsl. ve smyslu § 1 č. 4 téhož zákona stala.
Pokud se odvodní spis věcně obrací proti tvrzení stížnosti s hlediska § 1 č. 4 úst. zák., nemůže se nss námitkami těmi zabývati, poněvadž podle § 5 zák. o ss přezkoumává jen obsah nař. rozhodnutí, jež však, jak uvedeno, o tom výroku neobsahuje.
Ježto tedy skutková podstata nař. rozhodnutí vyžaduje ve dvojím směru doplnění, slušelo rozhodnutí to zrušiti podle § 6 zák. o ss.

Citace:

č. 3205. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/1, s. 496-498.