Č. 3543.

Vyvlastnění. — Církevní věci. — Administrativní řízení: I. Finanční prokuratura je povolána podati rekurs do vyvlastňovacího nálezu týkajícího se části kmenového jmění katolického kostela. — II. Pozemek církevní nadace není pozemkem veřejného fondu ve smyslu § 3 zák. o stavebním ruchu č. 100/1921 a č. 45/1922.
(Nález ze dne 2. května 1924 č. 7070/23).
Věc: František Š. ve V. (adv. Dr. Jos. Janošek z Hlučína) proti zemské správě politické v Brně (za zúčastněnou zást. mor. slez. finanční prokuraturu adj. Dr. Jurenka) o stavebním ruchu.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Útraty se zúčastněné straně nepřisuzují.
Důvody: Osp v H. vyslovila nálezem ze 6. prosince 1921, že se ve smyslu § 5 a dalších zák. z 11. března 1921 č. 100 Sb. vyvlastňuje k žádosti Františka Š. část 400 m2 z pozemkové parcely č. kat. 40/1 ve V.
Zsp v Brně rozhodnutím z 24. března 1922 zrušila vyvlastňovací nález I. stolice pro nezákonnost z těchto důvodů:
»Vyvlastněný pozemek byl soukromým jměním zemřelého V. H. a byl odevzdán odevzdací listinou z 25. července 1920 fondu pro zřízení duchovni správy ve V. Nejde proto o veřejný fond, nýbrž o soukromou nadaci zřízenou k čistě náboženskému účelu a spravovanou kostelní jednotou ve V., tedy nadační správou soukromoprávního rázu. Proto nelze vyvlastňovanou plochu považovati za pozemek patřící veřejnému fondu, nýbrž sluší ji označiti za pozemek soukromý.
Poněvadž však bylo konaným šetřením zjištěno, že v obci V. jsou k stavbě způsobilé pozemky obecní a poněvadž pozemky ty dle § 3 nyní platného zák. o stav. ruchu z 27. ledna 1922 č. 45 Sb. co do pořadí předcházejí pozemkům soukromým, mělo býti v prvé řadě přikročeno k vyvlastnění pozemků obecních. «
O stížnosti uvážil nss:
Soud musil se zabývati především námitkou stížnosti, že rozhodnutí I. stol. nabylo právní moci, poněvadž prý — je-li správný názor žal. úřadu, že nejde o pozemek veřejného fondu, nýbrž o soukromoprávní nadaci — finanční prokuratura, nejsouc oprávněna k zastupování pouhé soukromoprávní nadace vůbec, neměla ani práva z vyvlastňovacího nálezu I. stolice se odvolati, takže tu nebylo odvolání a tedy ani podklad pro rozhodnutí II. stolice.
Námitka ta není odůvodněna. Stížnost přehlíží především, že II. stolice rozhodovala nejen k odvolání fin. prokuratury, nýbrž i k odvolání kostelní Jednoty sv. Jiljí ve V., jejíž legitimace k odvolání není ani popírána, stížnost zapomíná však dále, že fin. prokurátora jest podle bodu 9 § 2 služ. instrukce své z 9. března 1898 č. 41 ř. z. povolána k právnímu zastupování kostelního jmění (záduší) a jmění duchovního obročí, pokud jde o původní nadání kostela nebo duchavního obročí nebo integritu kmenového jmění. Vzhledem k tomuto ustanovení nelze tedy pochybovati o tom, že fin. prokuratura byla mocí svého zástupčího práva oprávněna odvolati se z vyvlastňovacího nálezu, poněvadž nálezem tím dotčena byla integrita kmenového jmění uvedeného kostela, resp. obročí.
Po věcné stránce vytýká stížnost nař. rozhodnutí, že žal. úřad neprávem považoval nadaci pro zřízení duchovní správy ve V. za soukromý fond a jmění této nadace za soukromé jmění, poněvadž prý duchovní správa ve V., vykonávajíc také funkce státní správy na ni přenesené, jest veř. úřadem a poněvadž prý dále jmění nadace má povahu veř. fondu i z důvodu, že jmění nadace jest spravováno pod veř. dozorem a že s ním nemůže býti volně disponováno, nýbrž jest k zcizení, zadlužení i zastavení jeho třeba svolení jak církevních tak státních úřadů.
Stížnost nemá ani po té stránce pravdu. Vyslovilť a odůvodnil nss v nál. Boh. 3501 adm. právní názor, že platný právní řád nepřiznává jmění církevnímu povahu veř. fondu a že proto nelze tuto povahu jmění církevního vyvoditi ani z toho, že tento právní řád církevním orgánům a ústavům ze jmění církevního dotovaným a jejich působnosti přiznává v některých směrech povahu úřední.
Na tomto právním názoru soud trvá i v tomto případě, ježto i zák. o stav. ruchu pojem veř. fondu nijak nedeterminuje, čímž dává na jevo, že jej převzal ve smyslu, v jakém jest v zákonodárství vůbec běžný; ve příčině podrobného odůvodnění tohoto názoru poukazuje se podle § 44 j. ř. k uvedenému nál.
Není-li však pozemek č. kat. 40/1 ve V. veř. fondem, nýbrž pozemkem soukromým, pak není nař. rozhodnutí v odporu se zákonem, když vyvlastnění jeho jako veř. fondu I. stolicí vyslovené zrušilo...
Výrok o útratách zakládá se na ustanovení § 40 zák. o ss.

Citace:

č. 3543. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/1, s. 1162-1163.