Č. 3595.

Školství: * Smluvní poměr mezi státní správou vyučovací a círk. řádem toho obsahu, že řád poskytne své členy za tím účelem, aby vyučovali na státních ústavech vyučovacích, jest poměrem soukromoprávním.
Administrativní řízení: O povaze smluv veřejnoprávních.
(Nález ze dne 10. května 1924 č. 8055.)
Věc: Dr. Gilbert H. v T. proti ministerstvu školství a národní osvěty o postátnění profesorského sboru německého gymnasia v Plzni.
Výrok: Stížnost se zamítá jako nepřípustná.
Důvody: Podle výnosu býv. min. kultu a vyučování z 1. prosince 1891, který sdělen byl klášteru cestou zšr-y v Praze a přednosty okr. hejtmanství v Plzni, bylo německé gymnasium v Plzni na základě cís. rozhodnutí roku 1776 zřízeno obcí tím způsobem, že ke čtyřem třídám gramatikálním, již ode dávna trvajícím, byly připojeny dvě třídy vyšší; veškerý náklad vydržovací hradila obec, která opatřovala též učitele na základě dohody s někdejším konventem Dominikánů v Plzni z tohoto řádu. Gymnasium bylo tedy zřízeno jako ústav komunální. Když roku 1875 dominikánský klášter v Plzni byl zrušen, bylo dvorským dekretem z 3. listopadu 1786 povoleno ponechání kněží dominikánských jako učitelů, pokud k tomu byli způsobilí, jinak bylo nařízeno ustanoviti jiné schopné učitelské síly stavu duchovního nebo světského; o jich služném bylo řečeno, že stihá fond studijní.
Dvor. dekretem ze 27. prosince 1786 a 14. října 1787 bylo nařízeno konati zvláštní konkursní zkoušky a byly ustanoveny nové síly učitelské, kdežto Dominikáni byli k jejich žádosti učitelského úřadu zproštěni, jelikož tedy od roku 1786 stát jednak přeměnil vydržovací povinnost obce v povinnost příspěvku státem stanovenou a uvázal se v ustanovování a placení učitelských sil, jest podle cit. min. výn. zřejmo, že gymnasium to, vůči němuž stát převzal v podstatných bodech práva a povinnosti vydržovatele školy, bylo postupně přeměněno v gymnasium státní.
Dvor. dekretem ze 7. ledna 1804 schválena byla nabídka opata kláštera tepelského (protokol ze 16. srpna 1802), aby na náklad kláštera zřízen byl při plzeňském gymnasiu filosofický běh a aby profesoři gymnasia byli postupně nahrazování učitelskými silami z kláštera tepelského; při tom byl vysloven předpoklad, že klášter z vlastního uhradí výživu filosofických učitelů. Závazek kláštera tepelského byl blíže vyložen dvoř. dekretem z 24. března 1808, kde výslovně stanonoveno, že klášter v příčině gymnasia projevil toliko ochotu poskytovati profesory, že však řadové kněze na gymnasiu ustanovené jest platiti ze studijního fondu. Na základě cís. rozhodnutí ze 14. října 1837 bylo služné gymnasiálních učitelů tepelským klášterem přikazovaných paušalováno a po delším jednání cís. rozhodnutím z 25. září 1838 stanoveno částkou 3885 zl., kterážto částka se platila řádu jakožto aversum ještě v době cit. výn. min. vyučování. Při organisaci gymnasia roku 1849 byl filosofický kurs připojen ke gymnasiu jako 7. a 8. třída, nestala se však změna na právním poměru mezi státem a klášterem.
Podle cit. min. výn. jest tedy německé gymnasium v Plzni považovati za gymnasium státní a jest pokládati poskytování učitelů tepelským klášterem proti placení uvedeného aversa, dále poskytování místností a věcných potřeb obcí za prestace těchto činitelů ve prospěch tohoto gymnasia.
Řiditelství ústavu předložilo zprávou z 9. října 1920 žádost opata tepelského a profesorů zmíněného ústavu o jich převzetí do státní služby a placení státem.
Podle výn. min. škol. z 26. května 1921 usnesla se ministerská rada ve schůzi konané dne 21. dubna 1921, aby profesorský sbor něm. stát. gymnasia v Plzni byl dnem 1. září 1921 převzat na účet státní pokladny. Výnosem žal. úřadu ze 17. října 1921 převzati byli zatímní profesoři W., G. a L. 1. zářím 1921 do státní služby a upravena jejich služební doba a použitky; usnesením vlády z 30. března 1922 (výn. žal. úřadu z 22. dubna 1922) byli profesoři G., T., B., K., E. a M. jmenováni profesory v Vil. hodnostní třídě ad personam ve státní službě školské a uloženo zšr-ě, aby jim poukázala zákonité požitky od 1. dubna 1922, konečně byl rozhodnutím presidenta republiky ze 6. dubna 1922 (výn. žal. úřadu z 11. května 1922) řiditel Sch. jmenován řiditelem státního gymnasia v Plzni a nařízen poukaz zákonitých požitků od 1. května 1922.
Při tom uložilo min. zšr-ě, aby zastavila vyplácení příspěvku 14.000 K ročně, kterým jest státní správa vůči klášteru povinna, a aby podala zprávu, které peněžní závazky má klášter tepelský vůči státní správě za to, že tato sama nesla náklad na světské učitele ústavu, kteří zastupovali chybějící profesory řádové.
Výnosem z 13. června 1922 pozměnil žal. úřad svoje dřívější výnosy a ustanovil, aby platnost dosavadní smlouvy mezi státní správou a klášterem tepelským rozvázána byla dnem 1. dubna 1922, poněvadž řádoví členové profesorského sboru byli převzati do služeb státních s platností od 1. dubna 1922. Dále vyslovil žal. úřad, že až do 31. března 1922 přísluší řádu aversum 14.000 K ročně, které však tímto dnem jest zastaviti a že za profesory řádové, kteří byli do služeb státních převzati před 1. dubnem 1922, zaplatí řád substituční náklad až do 1. dubna 1922; příslušná částka byla pak v intimátu zšr-y z 9. listopadu 1922 vypočtena na 116.057 K 75 h.
Stížnost směřující do výnosu z 13. června 1922 uznal nss nepřípustnou z těchto úvah:
Předmětem sporu jest otázka, zda převzetí profesorského sboru německého gymnasia v Plzni do státní služby mělo nastati již dnem 1. září 1921 anebo zda žal. úřad byl oprávněn stanoviti za termín tohoto převzetí teprve 1. duben 1922 a zda právem požaduje se na řádu placení náhrady v částce 116.057 K za výdaje učiněné státem na platy členů profesorského sboru tohoto gymnasia před 1. dubnem 1922.
Ze shora vylíčeného historického vývoje jest zřejmo, že poměr mezi státem a klášterem tepelským co do poskytování profesorů za účelem vyučování na státním gymnasiu plzeňském byl poměrem smluvním. Ježto smlouva jest důvodem vzniku práv jak v právu soukromém tak i veřejném, nutno nejprve zjistiti charakter této smlouvy (zda jde o smlouvu soukromoprávní či veřejnoprávní).
Za smlouvu veřejnoprávní lze po názoru nss-u považovati jen takovou smlouvu, při které dohodou stran má býti na místě dispositivního právního předpisu určitý poměr upravujícího a majícího povahu veřejnoprávní, nastoupiti přípustná úprava jiná. O takovýto případ tu však nejde. Naopak šlo při smlouvě uzavřené mezi státem a řádem tepelským jen o to, aby řád tento dobrovolně a jen na základě tohoto smluvního ujednání poskytl potřebné síly k tomu, aby jimi stát obstarával veřejné vyučování na svém ústavě. Smlouva ona směřovala tedy sice k dosažení veřejného účelu, totiž k opatření veřejného vyučování; poněvadž však tu nebylo žádné zákonné povinnosti řádu, aby nějakým způsobem spolupůsobil při dosažení onoho veřejného účelu, naopak — jak již řečeno — závazky kláštera spočívaly jen a výhradně na dobrovolné úmluvě se státem, při jejímž sjednání stát i klášter vystupovali jako úplně rovnocenní kompaciscenti, jelikož ani stát neměl právo na nějaké plnění se strany kláštera snad mocí svého vrchnostenského postavení, ani klášter povinnost k nějakému plnění na základě své podřízenosti jako člena státu státnímu impériu, nemá smluvní poměr tento povahy veřejnoprávní, nýbrž zakládá se naopak na smlouvě podle práva občanského.
Vzhledem k této povaze smluvního poměru mezi státem a klášterem náležely a náležejí ovšem spory z tohoto poměru vznikající jako věci občanského práva podle § 1 jur. normy před soudy řádné. Jak výrok učiněný ve výn. žal. úřadu z 26. května 1921 o tom, že profesorský sbor má býti převzat na účet státní dnem 1. září 1921, tak výrok výn. ze 13. června 1922 o tom, že platnost smlouvy mezi státem a klášterem má býti rozvázána dnem 1. dubna 1922 a že klášter je povinen nahraditi státu určité výlohy, nemá proto vůči klášteru povahy rozhodnutí neb opatřeni správního úřadu, jaké má na mysli § 2 zák. z 22. října 1875 č. 36 ř. z. ex 1876, t. j. autoritativního a proto právní moci schopného založení nebo upravení určitého právního poměru, třebas výroky ty nebo některé z nich proti jiným osobám, třebas proti profesorům do státní služby převzatým povahu takového rozhodnutí nebo opatření správního úřadu míti mohou.
Naopak mají výroky ty v poměru vůči klášteru toliko povahu prohlášení smluvní strany. Domnívá-li se klášter, resp. jeho jménem st-l, že uvedené výroky nejsou po právu, pak jest mu ovšem volno domáhati se nápravy pořadem práva u řádných soudů, nemůže se však dovolávati kognice tohoto nss-u, který k projednávání věci této § 2 a 3 a) cit. zák. není příslušným . . .

Citace:

č. 3595. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/1, s. 1252-1255.