Č. 3589.

Administrativní řízení: Stranou podepsaná stvrzenka poskytuje potud důkaz o dni doručení, dokud není opak prokázán.
(Nález ze dne 10. května 1924 č. 14.350/23.)
Prejudikatura: Boh. 60, 429 a 1355 adm.
Věc: František V. v N. proti zemskému správnímu výboru v Praze o zmeškání rekursní lhůty.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: V nař. rozhodnutí se konstatuje, že rozhodnutí osk-e bylo st-li dle přijímacího lístku dne 14. prosince 1922 doručeno, a že stížnost do tohoto rozhodnutí podaná došla k osk-i teprve 29. prosince 1922, tedy po uplynutí 14 denní lhůty odvolací, stanovené v § 77 zák. o okr. zast.
Žal. úřad založil svůj předpoklad o dni doručení na stvrzence, dle níž st-l svým podpisem potvrdil, že mu bylo rozhodnutí to dne 14. prosince 1922 doručeno. Dle správních spisů neměl úřad žádného podnětu, aby pochyboval o správnosti obsahu stvrzenky, zejména o dni doručení a proto není žádnou vadou, že nezkoumal, zdali potvrzení strany o dni doručení se shoduje se skutečností. Úřad mohl právem pokládati za den doručení onen den, který jest na stvrzence udán, poněvadž údaje takové stvrzenky dlužno pokládati za správné, dokud konkrétními skutečnostmi není prokázáno, že obsah stvrzenky jest nesprávný.
Ve stížnosti na nss tvrdí st-l, že obecním úřadem v N. vyhotovený opis cit. rozhodnutí osk-e byl mu teprve dne 16. prosince 1922 obecním strážníkem doručen. St-l předkládá tento jemu doručený opis cit. rozhodnutí a poukazuje na to, že opis ten byl, jak jest z něho zřejmo, obecním úřadem teprve dne 15. prosince 1922 zhotoven a že jest na něm rukou obecního tajemníka připsán dodatek, dle něhož byl opis ten st-li doručen dne 16. prosince 1922 obecním strážníkem Karlem F. St-l tvrdí, že na stvrzence, kterou podepsal, bylo datum 14. prosince 1922, napsané patrně obecním tajemníkem, že stvrzenku podepsal, aniž zkoumal, je—li udané datum doručení správné.
Tyto okolnosti, o nichž nabízí st-l důkaz výslechem svědků a podle nichž svůj omyl dodatečně zjistil, jsou vesměs okolnosti a důkazy nové, jež v řízení správním uplatněny nebyly. Mohly by snad býti podnětem, aby se v administrativním řízení domáhal obnovy řízení. Avšak nss nemůže je jako procesní novoty vzhledem k ustanovení 1. odst. § 6 zák. o ss vzíti v úvahu, ježto ve správním řízení před vydáním nař. rozhodnutí nebyly uplatňovány a netvoří tudíž součást skutkové podstaty rozhodnutí tomu za základ položené. Bylo proto stížnost zamítnouti jako bezdůvodnou.

Citace:

č. 3589. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/1, s. 1241-1242.