Č. 3379.

Státní zaměstnanci: Za platnosti vl. nař. č. 348/1919 má státní zaměstnanec nárok na drahotní přídavky za nemanželské dítě, které nežije v jeho domácnosti, jen tehdy, plní-li k němu povinnost vyživovací a je-li dítě jemu s jeho svolením v matrice připsáno, a to teprve od doby tohoto zápisu.
(Nález ze dne 18. března 1924 č. 4627)
Prejudikatura: Boh. 3282 adm. (opačně).
Věc: Frant. Š. ve Velké S. proti civilní správě Podkarpatské Rusi v Užhorodě o drahotní přídavek.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Podáním z 19. dubna 1922 žádal st-l, kancelista županského úřadu ve V. S., civilní správu Podkarpatské Rusi v Užhorodě za poukázání drahotního přídavku na nemanželské dítě po smyslu vl. nař. z 23. června 1919 č. 348 Sb., a to ode dne 1. ledna 1921.
Civ. správa P. R. rozhodnutím ze 6. března 1923 poukázala st-li drahotní přídavky na nemanželské dítě od 1. dubna 1922 do 31. prosince 1922 a ohledně doby po 31. prosinci 1922 poukázala jej na § 6, odst. 6 zák. z 20. prosince 1922 č. 394 Sb.
St-l cítil se zkráceným tím, že mu drahotní přídavky povoleny byly teprve ode dne 1. dubna 1922 a ne již 1. ledna 1921.
Stížnost neshledal však nss důvodnou.
Jak je vidno ze správních spisů, poukázal žal. úřad st-li drahotní přídavky za jeho nemanželské dítě Annu Č., narozenou dne 4. února 1920, od 1. dubna 1922 proto, že st-l teprve 17. března 1922 přiznal se k otcovství dítěte a žádal, aby jeho jméno do rodné matriky bylo zapsáno.
Vycházel tedy žal. úřad z právního náhledu, že doba, od které přísluší státnímu zaměstnanci nárok na drahotní přídavky za nemanželské dítě, řídí se dobou, kdy byly splněny podmínky, na něž zákon váže povolení drahotních přídavků za nemanželské dítě.
Stížnost naproti tomu tvrdí, že dle čl. 2. vlád. nař. ze dne 23. června 1919 č. 348 Sb. zápis nemanželského otce do matriky působí ex tunc, tedy od prvopočátku pro celou dobu zápisu matričního, a ježto st-l povinnost alimentační k nemanželskému dítku plnil a je státním zaměstnancem v oboru civilní správy od 1. ledna 1921, že má nárok na druhotní přídavky z etátu ministerstva vnitra od 1. ledna 1921.
Je tudíž na sporu pouze otázka, zda přiznání stát. zaměstnance za otce nemanželského dítěte a svolení, aby jeho otcovství do matriky bylo zapsáno, při plnění povinnosti alimentační působí, co se týče nároku jeho na drahotní přídavky za nemanželské dítko teprve od doby, kdy svolení k zápisu bylo dáno a zápis proveden, či působí-li — jak tvrdí stížnost — ex tunc.
Řeše tuto spornou otázku řídil se nss těmito úvahami:
Pro řešení sporné otázky je směrodatno vl. nař. z 23. června 1919 č. 348 Sb., které předpisem čl. 2. zakládá nárok státního zaměstnance na drahotní přídavky za nemanželské dítě ve dvou přídadech, a to, když nemanželské dítko žije ve společné domácnosti s nemanželským otcem, anebo když státní zaměstnanec k nemanželskému dítku jemu na základě přiznání k otcovství v matrice připsanému plní vyživovací povinnost.
V prvém případě zakládá se zmíněný nárok předpisem čl. 2. cit. nař. tím způsobem, že se stanoví: ... »nemanželské dítky, pokud žijí ve společné domácnosti se zaměstnancem, jsou postaveny na roven legitimním dětem zaměstnance.« Z tohoto ustanovení je zřejmo, že nárok státního zaměstnance na drahotní přídavky za nemanželské dítko je v tomto případě závislý na podmínce, že nemanželské dítko žije ve společné domácnosti se státním zaměstnancem, že tedy nárok ten je omezen pouze na dobu, po kterou nemanželské dítě žije ve společné domácnosti se státním zaměstnancem.
Nemůže tedy státní zaměstnanec v tomto případě žádati, aby mu byly poskytnuty přídavky také za dobu, než nemanželské dítě do své domácnosti přijal.
V případě druhém zakládá předpis čl. 2. cit. nař. nárok státního zaměstnance na drahotní přídavky za nemanželské dítě tím způsobem, že stanoví: »Stejně posuzují se i ty nemanželské děti státního zaměstnance s jeho svolením v matrice jemu připsané, které sice nežijí s ním ve společné domácnosti, k nimž však plní vyživovací povinnosti«.
Dle tohoto ustanovení může státní zaměstnanec míti nárok na drahotní přídavky za nemanželské dítě, i když toto s ním nežije ve společné domácnosti, splní-li dvě podmínky, t. j. dá-li se jako otec nemanželského dítěte do matriky zapsati a plní-li vyživovací povinnost.
Nemůže tedy býti pochybnosti o tom, že dle tohoto ustanovení nemůže povstati státnímu zaměstnanci nárok na drahotní přídavky za nemanželské dítě, dal-li sice svolení k tomu, aby byl jako otec nemanželského dítěte v matrice zapsán, ale neplnil k nemanžeskému dítěti alimantační povinnosti aneb naopak, plnil-li alimentační povinnost, ale svolení k zápisu svého otcovství k nemanželskému dítku do matriky nedal.
Je tedy dle zmíněného ustanovení k založení nároku na drahotní přídavky za nemanželské dítě nezbytně třeba, aby byly splněny podmínky obě. Teprve se splněním obou těchto podmínek spojuje cit. zák. předpis nárok stát. zaměstnance na drahotní přídavky tím, že stanoví, aby nemanželské děti v tomto případě posuzovány byly stejně jako nemanželské děti v uvedeném již případě prvém, t. j. jako nemanželské děti, jež žijí se státním zaměstnancem ve společné domácnosti.
Než stanoví-lí zmíněný předpis, že nemaželské děti státního zaměstnance s jeho svolením v matrice jemu připsané, k nimž plní alimentační povinnost, posuzují se stejně jako nemanželské děti žijící s ním ve společné domácnosti, a má-li státní zaměstnanec nárok na drahotní přídavky za nemanželské děti žijící s ním ve společné domácnosti — jak již uvedeno — jenom od té doby, od které nemanželské dítě sdílí s ním společnou domácnost, pak ovšem může míti stát. zaměstnanec nárok na drahotní přílavky za nemanželské dítě s jeho svolením jemu v matrice připsané, jež nežije s ním ve společné domácnosti, k němuž však plní vyživovací povinnost, toliko od té doby, kdy obě tyto podmínky byly splněny a nikoli od nějaké dřívější doby před splněním těchto podmínek, ježto jiný výklad cit. předpisu čl. 2. nař. č. 348/1919 by odporoval vůli zákonodárce vyjádřené v tomto předpisu, že na nemanželské dítky uvedené v případě druhém zmíněného předpisu má se pohlížeti stejně jako na nemanželské dítky uvedené v případě prvém, t. j. jako nemanželské dítky státního zaměstnance, žijící s ním ve společné domácnosti. Tento výklad ani jinak není v rozporu s textem čl. 2. cit. nař., neboť chová-li státní zaměstnanec své nemanželské dítě ve své domácnosti, dal tím na jevo své otcovství a plní k němu vyživovací povinnost, čili plní tytéž podmínky, na něž je vázán nárok státního zaměstnance na drahotní přídavky v případě druhém, a není pak také důvodu, aby se státnímu zaměstnanci v případě druhém dostávalo výhod větších.
Tvrdí-li tedy stížnost, že st-l má nárok na drahotní přídavky za své nemanželské dítě Annu Č. od 1. ledna 1921, ježto plnil k němu vyživovací povinnost a na základě jeho svolení dne 17. března 1922 provedený zápis do matriky, že jest jeho otcem, působí ex tunc, jest stížnost tato vzhledem k tomu, co právě bylo uvedeno, bezdůvodnou, neboť další vývod stížnosti, že otcovství st-lovo a jeho alimentační povinnost byly vysloveny již rozsudkem okr. soudu v B. č. 4090/1920, nemá pro tento spor žádného významu, poněvadž s takovým soudním výrokem nař. č. 348 vůbec žádného nároku na drahotní přídavky za nemanželské dítě nespojuje.
Slušelo tedy stížnost zamítnouti jako bezdůvodnou.

Citace:

č. 3379. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/1, s. 832-835.